PRAŽSKÝ, Doďa
Doďa PRAŽSKÝ vl. jm. Antonín Slavíček (* 13. 6. 1892, † únor 1981)
–
kabaretní herec a konferenciér; manžel zpěvačky Vlasty Cidlinové. Začínal roku 1912 v pražském kabaretu Bílá labuť u Karla Samce a další zkušenosti nabyl v různých kočovných společnostech. Od roku 1916 i po válce působil jako konferenciér u K. Samce a v kabaretu Parlament, kde se věnoval i režii. Roku 1921 řídil organizaci čs. kabaretiérů a byl ředitelem kabaretu Lucerna v Moravské Ostravě. Roku 1929 vedl spolu s
O. Augustovou kabaret Komedia v Praze a během 30. let účinkoval v dalších pražských kabaretech (Kakadu, Lucerna). S dalšími umělci (
K. Hašler, E. Šárková,
V. Merten aj.) pořádal četné zájezdy. Za okupace (1942–43) se připojil k Souboru Petra Říhy, kterého pak nahradil ve vedení divadla, protože vlastnil koncesi k účinkování na venkově. Od roku 1945 byl obchodním ředitelem divadla v Podmoklech, čímž se vzdálil od film. ateliérů. Skládal také písňové kuplety. Poprvé si poměřil své herecké schopnosti s objektivem kamery ještě na sklonku němé éry jako syn školního inspektora Jírek, který ve Skřivánkově filmu
Osud tří srdcí (1929) svedl a opustil průmyslníkovu dceru Jarču (Vlasta Marčanová). V deseti zvukových filmech pak hrál už jen malé role průvodce Čedoku (
Šenkýřka U divoké krásy, 1932), film. autora (
Lidé na kře, 1937), rozhlasového reportéra (
Láska a lidé, 1937), číšníka (
Kristian, 1939), pouťového vyvolávače (
U svatého Matěje, 1939), barmana (
Nevinná, 1939), komorníka (
Muž z neznáma, 1939), vrchního v baru (
Hotel Modrá hvězda, 1941), revizora záložny (
Barbora Hlavsová, 1942) a skláře (
Jarní píseň, 1944). Ve znárodněné poválečné kinematografii už žádnou roli na film. plátně nesehrál.