V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PRACHAŘ, Ilja

Ilja PRACHAŘ (* 30. 4. 1924 Malenovice, okres Zlín, † 10. 8. 2005 Praha)  – herec; bratr herce Kamila Prachaře (* 1931), manžel loutkoherečky J. Prachařové a otec herce D. Prachaře, dědeček herce J. Prachaře. Pocházel z rodiny úředníka zdravotní pojišťovny. Absolvoval reálné gymnázium ve Zlíně a zbytek okupace byl pracovně nasazen u firmy Baťa. Původně chtěl studovat medicínu, ale během vojenské prezenční služby v AUS Víta Nejedlého (1945–47) se rozhodl pro hereckou dráhu. Profesionální zkušenosti získal na div. scénách ve Zlíně (1947–52) a Ostravě (1952–54). Roku 1954 odešel do Prahy, kde byl pět sezon členem Divadla S. K. Neumanna a od roku 1959 patřil k hereckým oporám Divadla na Vinohradech (Veselé paničky windsorské, Tři sestry, Caesar a Kleopatra, Dobrý voják Švejk, Král Krysa, Nora, Tartuffe), odkud roku 1991 ze zdravotních důvodů odešel. Vedle div. činnosti se výrazně uplatňoval ve filmu, rozhlase a televizi, kde mu největší popularitu přinesla postava hloupého, lakomého a panovačného Trautenberka ve večerníčkovém seriálu Krkonošské pohádky (1974, 1977, 1984). Objevil se také v mnoha tv. inscenacích (Seňka dezertér, 1958; Jediný horizont, 1962; Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, 1965; Dreyfusova aféra, 1968; Kam slunce nechodí, 1971; Neameričané, 1973; Střílej oběma rukama, 1976; Jak se zranit ve službě, 1978; Nade mnou země, 1984; Uloupené dětství, 1987; Zpronevěra, 1988; Vlci, 1990) a seriálech (např. Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; F. L. Věk, 1971; Slovácko se nesúdí, 1974; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Chalupáři, 1975; Zákony pohybu, 1979; Inženýrská odysea, 1979; Okres na severu, 1980; Dlouhá bílá stopa, 1982; Černá země, 1985; Zlá krev, 1986; Rodáci, 1988 a Náhrdelník, 1992). V kinech ho diváci mohli poprvé zahlédnout v drobné roli lékaře v Balíkově dramatu Bomba (1957). Následujících sedmdesát filmů obohatil výraznými vedlejšími postavami kladných a mnohdy záporných rysů, ať už v komediální nebo charakterní poloze. Mezi nejčastějšími kostýmy, které před kamerou oblékal, byly uniformy důstojníků různých armád a hodností (Transport z ráje, 1962; Souhvězdí Panny, 1965; Svatba jako řemen, 1967; Lekce, 1971; Horká zima, 1973; Indiáni z Větrova, 1979) a příslušníků bezpečnostních složek (Král Šumavy, 1959; Dva tygři, 1966; Transit Carlsbad, 1966; Po stopách krve, 1969; Světáci, 1969; Holka na zabití, 1975; Stíny horkého léta, 1977; Stíhán a podezřelý, 1978; Kdo přichází před půlnocí, 1979). Početnou plejádu tvoří jeho role funkcionářů, vysokých úředníků a ředitelů (Spadla s měsíce, 1961; Pouta, 1961; Neschovávejte se, když prší, 1962; Král Králů, 1963; Bílá paní, 1965, Smrt za oponou, 1966; Stín létajícího ptáčka, 1977; Pevnost, 1994). Přesvědčivě hrál nacisty (Transport z ráje, 1962; Spalovač mrtvol, 1968; Počkám, až zabiješ, 1973), darebáky, podvodníky, bezcharakterní kariéristy, a dokonce vrahy (Poklad byzantského kupce, 1966; Přehlídce velím já!, 1969; Jeden z nich je vrah, 1970; Motiv pro vraždu, 1974; Děti zítřků, 1980). Blízké mu byly také autoritativní a bezohledné venkovské typy (Cesta hlubokým lesem, 1963; O moravské zemi, 1977; Pasáček z doliny, 1983) i postavy otců (Povídky o dětech, 1964; Zlatá reneta, 1965). Nejpůsobivější portréty vykreslil v postavách řezníka Šidláka v Brynychově okupačním dramatu A pátý jezdec je Strach (1964), fotografa Josefa Plecemera v Jasného venkovské kronice Všichni dobří rodáci (1968), oprávněně žárlivého manžela Beauperthuise v Lipského frašce Slaměný klobouk (1971), neschopného generála rakousko-uherské armády Bergera v Hollého válečném dramatu Signum laudis (1980). Další linii jeho herectví tvořila práce v dabingu, za jehož celoživotní mistrovství získal Cenu Františka Filipovského (1997). V mládí se pokoušel i o dramatickou tvorbu a napsal několik dobově poplatných her (Hádajú sa o rozumné, 1950; Zlatá srdce, 1953), publikoval časopisecky a později se autorsky podílel na scénáři tv. seriálu Tři chlapi v chalupě (1962). Jeho portrét zachytil David Laňka v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000). Laureát Státní ceny (1951) a nositel titulu Zasloužilý umělec (1983). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!