POZNEROVÁ, Ela/Eliška/Ella
Ela/Eliška/Ella POZNEROVÁ provdaná Horáková (* 28. 5. 1906 nebo 1909 Vídeň, † 27. 2. 1991 Praha)
–
herečka. Studovala herectví na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře u Marie Laudové-Hořicové (absolvovala roku 1924). V sezoně 1924–25 hrála v Divadle Rokoko, poté pokračovala ve vzdělávání na Dramatické konzervatoři v Paříži (1925–26). Do Národního divadla v Praze byla angažována roku 1926, zprvu na zkušební pobyt a pak jako členka činohry (1927–40). Roku 1940 byla z divadla kvůli rasovým důvodům propuštěna. V poválečných letech vystupovala pohostinsky v různých divadlech (Divadlo města Žižkova) a občas i v záskocích v Národním divadle, kam se natrvalo vrátila, nejprve jako inspicientka činohry (1954–62) a pak až do svého penzionování (1970) znovu jako herečka. Mládí a krása ji předurčovaly k rolím dívčích postav, jež tvořily většinu jejího repertoáru v první etapě působení v Národním divadle až do násilného opuštění této scény během okupace. Vynikala především v nejrůznějších společenských komediích, v konverzačních hrách soudobé anglické a francouzské provenience. Hrála četné varianty průměrné mladé ženy všedních dnů, nikoliv mezních situací a tragických konfliktů. Dlouholetá pauza však příliš narušila kontinuitu jejího herectví, proto již v závěru své jevištní dráhy nedostala větší možnost uměleckého uplatnění. Se vstupem do Národního divadla se ocitla také poprvé před kamerou jako zamilovaná Žofie, sestra hlavní hrdinky (Marta Mayrová) v dramatu režiséra
M. Hajského Werther (1926). V dalším němém filmu, dramatu
M. Friče Chudá holka (1929), ztělesnila snoubenku architekta Jánského (
J. W. Speerger). Vedlejší úlohou Markéty Dellové debutovala ve zvukovém filmu, společenském dramatu
Žena, která se směje (1931), které natočil v pařížských ateliérech Gaumontu div. režisér Jan Bor. Do okupace se představila na plátně ještě ve čtyřech hlavních i podružnějších postavách: záletné dámičky Margot de la Monty v operetě režiséra Josefa Medeotti-Boháče
Děvčátko, neříkej ne! (1932), bezohledné a prolhané Pavlíny, pozdější ženy nešťastného kupce Žemly (
F. Smolík) ve
Fričově dramatu podle románu Ignáta Herrmanna
U snědeného krámu (1933), film. herečky v
Haasově a Vávrově komedii
Velbloud uchem jehly (1936) a slečny Lotty Roubínkové ve Vávrově přepisu Jiráskova románu
Filosofská historie (1937). Za protektorátu se mihla pouze jako zákaznice v
Borského zfilmování Tylovy hry
Paličova dcera (1941). Znárodněná kinematografie jí nabídla už jen deset epizodních rolí, jako byla např. manželka profesora Lébla (
R. Walter) v Krškových
Mladých letech (1952), švadlenka Julinka Stárková v Krškově
Měsíci nad řekou (1953), sousedka ve Weissově adaptaci Otčenáškovy novely
Romeo, Julie a tma (1959), hubatá žena v Brynychově příběhu
Neschovávejte se, když prší (1962) a různé dámičky ve filmech
Tarzanova smrt (1962),
Svět otevřený náhodám (1972),
Šestapadesát neomluvených hodin (1977). Naposledy se objevila jako babka v Papouškově hořké komedii
Všichni musí být v pyžamu (1984). Ojediněle se objevila i na tv. obrazovce (
Jejich den, 1962;
Někoho jsem zastřelil, 1976).