V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

POULLAIN, Chantal

Chantal POULLAIN (* 17. 8. 1956 Marseille, Francie)francouzská herečka; bývalá manželka herce a mima B. Polívky. Pochází z výtvarnické rodiny (matka malířka, otec sochař a umělecký kovář). Od pěti let žila v Ženevě, kde se dvanáct let věnovala baletu. Vystudovala klášterní salesiánské lyceum a herectví na ženevské Divadelní akademii. Plánovala, že bude pokračovat ve studiu herectví v New Yorku, ale roku 1978 se v Ženevě v televizi seznámila s B. Polívkou, za kterého se provdala a přesídlila do Československa. Navzdory jazykovému handicapu (její čeština má dodnes silný přízvuk a osobitou formu) se zde prosadila jako herečka, nejprve v Polívkových scénických projektech Divadla na provázku (Šašek a královna, Terapie, Seance), a pak dokonce i ve filmu, kde její herecký potenciál prověřila V. Chytilová v absurdní komedii Šašek a královna (1987), svébytném přepisu Polívkovy úspěšné div. hry. Režisérka však myšlenky původní jevištní inscenace rozvíjí a obohacuje o nový rozměr tím, že příběh kruté středověké královny a jejího dvorního šaška rámuje současností. Poullain tak ztělesnila ve třech variantách stejný typ rozmarné a panovačné ženy francouzského původu (jejího partnera hraje vždy J. Kodet): despotickou královnu, družku zámožného západoněmeckého nimroda Reginu a ochrnutou paní Kaizrovou. Chytilová ji obsadila i do svých dalších filmů: jako atraktivní Hvězdu v moralitě Kopytem sem, kopytem tam (1988) a film. hvězdu Valerii v provokativní tragikomedii Vyhnání z ráje (2001). Také ve filmech jiných režisérů opakovala v různých dobových kostýmech typ exkluzivní, šaramantní a elegantní blondýny, jednou tajemné a smyslné, jindy zas racionální a autoritativní dámy uhrančivého i šibalského pohledu s pevně sevřenými rty a specifického projevu s hlubokým hlasem, jímž pronáší repliky francouzsky komolenou češtinou. V rozverné adaptaci Vančurova románu Konec starých časů (1989) J. Menzela okouzlovala jako vychovatelka a učitelka francouzštiny Susanne, zatímco v experimentální zpěvohře bratrů Cabanových s názvem Don Gio (1992) hrála bývalou herečku Elvíru a ex-manželku titulního hrdiny (K. Roden). Mnohem křehčí a psychologicky složitější portrét mladé ženy, žijící s dcerkou (L. Vondráčková) ve zchátralém domě uprostřed přírody, jejichž spokojený klidný život nečekaně naruší příchod neznámého cizince (K. Roden) a jeho překladatelky (J. Brejchová), vytvořila v komorním poetickém snímku o lásce a komunikaci Zuzany Zemanové Hrad z písku (1994). Menší úlohu rozvedené matky dospělé dcery (švédská herečka Tuva Novotny) jí nabídl režisér Dan Svátek v tragikomedii Blízko nebe (2005). S B. Polívkou se dvakrát sešla před kamerou v rolích manželských párů: jako královna Rosamunda v Brabcově černé grotesce podle Jarryho slavné hry Král Ubu (1996) a francouzská manželka dirigenta moravského původu v psychologickém dramatu Suzanne (1996) slov. režiséra Dušana Rapoše. Objevila se také na obrazovce v tv. filmech a pohádkách (Cesta do Paříže, 1997; Na zámku, 2000; Adama a Eva 2001, 2001; Malvína, 2003) a v seriálech (O ztracené lásce, 2001; Trapasy, 2007; Dokonalý svět, 2010). Po rozchodu s Polívkou pokračuje také v jevištní činnosti: hostuje např. v Divadle Na zábradlí (vyceněná zrůda v Tragédii mstitele), hradeckém Klicperově divadle (chůva v Morávkově shakespearovské inscenaci Julie & Romeo & Julie, profesor Woland v dramatizaci Bulgakova Mistra a Markétky, umírající matka v Antilopě), a zejména v pražském Divadle Ungelt (s J. Schmitzerem ve Hře o manželství, s O. KaiseremŠesti tanečních hodinách). Roku 1993 založila nadaci Archa Chantal se zaměřením na zvelebování dětských oddělení nemocnic. Svou zálibu v rychlé jízdě praktikuje jako automobilová závodnice. Její životní osudy, uměleckou cestu a názory na život přibližují krátké dokumenty Vladimíra Morávka Kdo je… Chantal Poullain (1998) a Aleny Činčerové z cyklu 13. komnata (2006).

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!