V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

POTMĚŠIL, Jan

Jan POTMĚŠIL (* 31. 3. 1966 Praha)  – herec; syn trenéra a pedagoga Fakulty tělesné výchovy a sportu Jaroslava Potměšila (* 1933) a manžel divadelní novinářky Radky Prchalové (* 1968). Pochází ze sportovně založené rodiny. Od dětství, kdy navštěvoval sportovní školu zaměřenou na fotbal, dělil své zájmy mezi několik sportů a účinkování na jevišti (Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého) a před kamerou, kde hrál klukovské role v televizi (seriál Žena za pultem, 1977; inscenace Neohlížej se, jde za námi kůň, 1979; Tajemství ďáblovy kapsy, 1981; Daleko od stromu, 1982; Hrátky, 1983) a ve filmu (Jakub, 1976; Tajemství Ocelového města, 1978). Místo konzervatoře však dal přednost gymnáziu. Když ho napoprvé nevzali na DAMU, studoval rok Fakultu tělesné výchovy a sportu. Na druhý pokus se již stal posluchačem DAMU, a než ji absolvoval (1989), hostoval v Divadle Na zábradlí (Scipion v Camusově Caligulovi), Rubínu (Konec krále Filipa) a Divadle na Vinohradech (Václav v Závišovi z Falkenštejna), kde pak byl necelou sezonu v angažmá (Robert v Topolových Hlasech ptáků). Během revolučních dní podzimu 1989 se aktivně zapojil do kampaně na podporu nově vzniklého Občanského fóra a demokratizačního procesu. Začátkem prosince při cestě ze setkání herců a studentů s horníky v Ostravě utrpěl při automobilové havárii před Prahou těžký úraz, který ho poznamenal trvalou invaliditou. Díky houževnatosti, pevné vůli a iniciativě kamaráda J. Špalka se navzdory tomuto zranění s následky ochrnutí nohou herecké činnosti nevzdal. Pokračuje v ní od roku 1991 jako kmenový člen (od roku 2006 umělecký šéf) Div. spolku Kašpar v Divadle v Celetné, kde vytvořil pozoruhodné role, v nichž má v důsledku tělesného handicapu hlasový projev mezi jeho výrazovými prostředky prioritu. Své postavy kreslí s důrazem na postižení jejich základního charakterového rysu a duševního rozpoložení (biskup v Hodině mezi psem a vlkem, Božetěch v Katynce z Heilbronu, komoří v Ondině, starý Martin v Královském honu na slunce, syn v Účtování v domě božím, Vaněk v Havlově Audienci, Claudius v Hamletovi, Romeo v Májovém Shakespearovi a Antonín Důra v dramatizaci Vančurova Rozmarného léta). Za titulní roli ve Špalkově inscenaci Shakespearova Richarda III. získal Cenu Alfréda Radoka 2001. Již v době studií se profiloval na jevišti i před kamerou jako výrazný představitel romantických a citlivých chlapeckých hrdinů. Na obrazovce vytvořil hlavní role v seriálech (Třetí patro, 1985; Druhý dech, 1989), inscenacích (Cawdor a Fera, 1985; Stopy ve skle, 1986) a pohádkách (Putování po Blažených ostrovech, 1988; Dobro a zlo, 1989). Rovněž na plátně zaujal postavami nevyzrálých, trochu idealistických mladíků sportovního typu, konfrontovaných často s tvrdou realitou dneška. Ve Smyczkově fiktivním dokumentu o agresivním chování fotbalových fanoušků Proč? (1987) ztvárnil fotbalového chuligána Milana Sýkoru, zatímco ve vekslácké baladě V. Olmera Bony a klid (1987) se jeho důvěřivý hrdina, sympatický automechanik Martin Holec, dostane do rozporu se zákonem bezděčně, když se v Praze, kam přichází z malého města, zaplete s nelegálními překupníky valut. Zcela odlišnými problémy se trápí Vojta Haler, citově frustrovaný syn ovdovělé překladatelky (J. Brejchová) z psychologického rodinného dramatu Vlastně se nic nestalo (1988) E. Schorma. Nejušlechtilejšími vlastnostmi však vyniká v jeho podání titulní protagonista Troškovy pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), šikovný a neohrožený ševcovský tovaryš Jíra, který za pomoci vlastnoručně vyrobených křídel vysvobodí princeznu (M. Kuklová) z věže královského hradu a posléze i z moci čarodějnice (H. Růžičková). I přes tělesný handicap se mu podařilo v polovině 90. let obnovit spolupráci s filmem. Vedle drobnějších úkolů, jaké představovaly role rytíře (V erbu lvice, 1994), napoleonského vojáka (Vincenz Priessnitz, 1999) a psychologa (Kruh, 2001), zvládl i ústřední úlohy: letový dispečer ruzyňského letiště Michal v mystifikačním „alchymistickém“ podobenství J. Němce Jméno kódu Rubín (1996) a invalidní kriminalista kapitán Nečas v Brabcově kriminálním snímku Bolero (2004). Role činorodých mužů náročných profesí upoutaných na invalidním vozíku ztělesnil také v tv. seriálech: lékaře veterinární kliniky (O zvířatech a lidech, 1993), pacienta (Ordinace v růžové zahradě, 2005) a kriminalistu (Eden, 2006). Bilance jeho hereckých aktivit by byla neúplná bez spolupráce s rozhlasem, Violou (Hledám tě v tomto městě) a Lyrou Pragensis (Jonathan Livingston Racek, Útěky z bezpečí). Namluvil několik titulů zvukových knih pro nakladatelství AudioStory. Pro ČT také dlouhá léta moderoval magazín nejen pro zdravotně postižené Klíč a v dobročinných akcích se angažuje dodnes. Je držitelem Ceny Thálie pro mladé činoherní herce do 35 let (1997). Vznikly o něm dokumentární filmy Kouzlo všedních úsměvů (1995) režiséra Miloslava Šmídmajera a Výzva (1999) režisérky Heleny Třeštíkové. Vlastní zpověď, odhalující klíčové mezníky jeho života, zachycuje kniha rozhovorů s Petrem Žantovským Dva životy Jana Potměšila (1999) a dokument z cyklu 13. komnata (2006).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!