V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

POMEJE, Jiří

Jiří POMEJE (* 14. 12. 1964 České Budějovice)  – herec a producent; bývalý manžel herečky M. Kuklové a bývalý manžel zpěvačky I. Bartošové. Pochází z rodiny elektroinženýra a porodní asistentky, která později pracovala v dětské školce a jeslích. K divadlu se dostal přes sportovní tanec, kterému se závodně věnoval dvanáct let. Vystupoval dokonce v baletním komparsu českobudějovického divadla. Na popud herce tamního činoherního souboru P. Hanuse se rozhodl jít po gymnáziu studovat herectví. Když neuspěl u zkoušek na DAMU, začal hrát jako elév v Severomoravském divadle Šumperk. Až na třetí pokus byl přijat na DAMU, po jejímž absolvování (1988) již do stálého angažmá nenastoupil a dal přednost práci ve svobodném povolání, věnoval se i choreografii. Už jako posluchač DAMU hrál v řadě tv. inscenací a pohádek (Ohněm proti ohni, 1984; Odpouštím ti, tatínku, 1985; Případ Jaruška, 1985; Panská 8, 1985; Zírej, holube!, 1985; Mlčení Marie Zvoníkové, 1985; Dan, 1986; O statečném Heřmanovi a sličné Jitce, 1986; Preceptor, 1986; X Y Z, 1986; Šaty až na zem, 1986; Střecha nad hlavou, 1987; Óda na radost, 1987; Goldoniáda, 1987; Hláska, 1987) a seriálech Dlouhý čas naděje (1984), Bylo nás šest (1985), Studentská balada (1986) a Gottwald (1986). Tehdy také vstoupil na plátna kin epizodkou v hořké komedii Miroslava Balajky Pravidla kruhu (1987). Režiséři pak víceméně těžili z jeho mužného zjevu (vysoká statná postava a zarputilý výraz tváře), který vymezil do značné míry jeho typ mladých romantických bouřliváků, samolibých floutků i mužů činu. Rozhodujícím způsobem ovlivnilo jeho film. kariéru setkání s režisérem V. Drhou, který mu rozšířil umělecké obzory, ale především ho učinil protagonistou svých několika filmů. Ve smutné komedii Dotyky (1988) hrál zájemce o studium na FAMU Ivana, který natáčí pro přijímací zkoušky videodokument o kadeřnické učnici Evě (N. Boudová). V „erotické operetě o mladém budovateli“ podle románu Vladimíra Párala Muka obraznosti (1989) ztělesnil sebevědomého inženýra liberecké textilky Marka Paara, který sám sebe neustále srovnává se svým oblíbeným hrdinou Juliánem Sorelem ze Stendhalova románu Červený a černý. Pod Drhovým vedením ztvárnil i pohádkové postavy: silného kováře Martina v Jestřábí moudrosti (1989), bohatého prvního rytíře v baladickém příběhu O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996) a vůdce lapků v romantické rytířské baladě O perlové panně (1997). S V. Drhou natočil také několik tv. inscenací a pohádek (Velmi uvěřitelné příběhy J. Pazdery, 1989; Annino dítě, 1992; Melanie, Melanie, 1993; O mrňavém obrovi, 1996). Mezitím vytvořil menší či vedlejší role ve filmech jiných režisérů, např. nápadníka Honzu v Tučkově komedii Čekání na Patrika (1988), eskortovaného vojáka Holoubka v baladickém příběhu z 50. let Tichá bolest (1990) slov. režisér Martina Hollého, obchodníka s pornografií v kriminálním snímku V. Olmera Nahota na prodej (1993), vyhazovače exkluzivního erotického salonu Toma Rodra v Olmerových erotických komediích Playgirls (1995) a Playgirls 2 (1995) a poručíka vojenské hlídky v Hanele (1999) K. Kachyni. Postupně svůj zájem soustředil na film. produkci, kterou praktikoval v rámci vlastní produkční společnosti Fronda Film (1995–2002). Jako producent nebo koproducent zaštítil např. filmy Zdeňka Trošky Princezna ze mlejna (1994), Z pekla štěstí (1999), Z pekla štěstí 2 (2001), Kameňák (2003), Kameňák 2 (2004) a Kameňák 3 (2005) a V. Drhy Početí mého mladšího bratra (2000). Osudovou záležitostí s neblahými následky se mu stala produkce výpravného romanticko-dobrodružného velkofilmu Andělská tvář (2002), který natočil Z. Troška podle románu Hany Marie Körnerové a v němž ztvárnil jednu z hlavních postav, hodného hraběte Filipa, jehož láska ke sličné švagrové (M. Kuklová) dojde navzdory tragickým okolnostem naplnění. Produkční nesrovnalosti a komerční neúspěch filmu mu způsobily trestní stíhání za neplnění finančních závazků. Kromě moderování společenských akcí se i nadále věnuje produkci (připravuje koncerty a turné interpretů populární hudby). Je velmi aktivní v dabingu (často namlouval Jeana Clauda Van Damma). Své osobní i tvůrčí peripetie přibližuje v knize Jak se plave ke dnu (2007).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!