V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PILAROVÁ, Eva

Eva PILAROVÁ rozená Bojanovská (* 9. 8. 1939 Brno)  – zpěvačka; bývalá manželka hudebníka Milana Pilara (* 1934) a zpěváka Jaromíra Mayera (* 1943), nynější manželka tanečníka Jana Kolomazníka (* 1952). Pochází z rodiny švadleny a krejčího. Hudebně se vzdělávala od šesti let, a to jak v hudební teorii, tak ve hře na klavír a sborovém zpěvu. Čtyři roky působila v dětském rozhlasovém sboru brněnského Čs. rozhlasu. Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Brně (1958) a jednoročním přípravném ročníku studovala zpěv na JAMU (u Jarmily Vavrdové a Milady Weinbergerové), ale studium již roku 1960 přerušila. V té době už hostovala ve Večerním Brnu a roku 1960 byla angažována do pražského Semaforu (Taková ztráta krve, Zuzana je sama doma, Papírové blues), kde se uplatňovala zejména v písních J. SuchéhoJ. Šlitra, s nimiž pronikla na čelná místa tehdejších hitparád. Roku 1962 odešla s dalšími semaforskými zpěváky do Rokoka (Rokokokoktejl, Labyrint světa, Trosečníci, Drak je drak), kde se na dvě sezony stala jednou z hlavních hvězd této scény. Nakrátko se vrátila zpět do Semaforu (1964–65). Pak již působila jako zpěvačka ve svobodném povolání. Roku 1965 hostovala v karlínském divadle v muzikálech GentlemaniKankán. Během své velmi plodné a úspěšné umělecké kariéry vystřídala řadu předních jazzových a tanečních orchestrů a kapel, s nimiž koncertovala na domácích a mnoha zahraničních pódiích (včetně festivalových vystoupení) a nahrála bezpočet rozhlasových a gramofonových snímků (na svém kontě má několik zlatých i dvě platinové desky). O její popularitě svědčí skutečnost, že opakovaně zvítězila v anketě Zlatý slavík (1964, 1965, 1967, 1972) a dodnes si udržuje mimořádnou pozici mezi českými zpěváky populární hudby. Svým neobyčejně barevným a mnohotvárným hlasem o rozsahu tří oktáv, podpořeným dokonalou technikou, obsáhne široký interpretační a repertoárový záběr od kantilén přes rock-and-roll a swing až po písně jazzového okruhu. Zvláště po navázání spolupráce s Rokokem začala pravidelně vystupovat v hudebních seriálech, pořadech a recitálech ČST (Píseň pro Rudolfa III., Vysílá Studio A). Na obrazovce také několikrát spojila své pěvecké kvality s hereckým projevem, což nejlépe dokládá její role rozvádějící se manželky Vanilky z tv. adaptace buffopery SuchéhoŠlitra Dobře placená procházka (1966), kterou rok po div. premiéře natočili M. Forman a Ján Roháč. Poměrně rozsáhlý je i výčet jejích film. rolí, ve kterých vesměs hrála i zpívala: Letos v září (1963), Bubny (1964), Lov na mamuta (1964), Neobyčejná třída (1964), Ta naše písnička česká (1967), Hodinářova svatební cesta korálovým mořem (1979) a V hlavní roli Oldřich Nový (1980) a zatím naposled si zahrála i v seriálu Rodinná pouta (2005). S takřka všemi protagonisty tehdejší populární hudby včetně autorů SuchéhoŠlitra se sešla v Roháčově a Svitáčkově film. verzi semaforského protiválečného muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964), kde jako chovanka penzionátu Claudie vynikla zvláště v pěveckém duetu s K. Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd. Spisovatel Josef Škvorecký napsal přímo pro ni ústřední postavu svůdné zpěvačky Kláry Králové, uměleckým jménem Clara Regina, kolem které se rozpoutá zločinné spiknutí v hudební komedii s detektivní zápletkou Zločin v šantánu (1968) J. Menzela. Kromě toho nazpívala pěvecké party k řadě filmů, např. Oranžový měsíc (1962), Až přijde kocour (1963), Strašná žena (1965), Finský nůž (1965), Sedmikrásky (1966), Klec pro dva (1967), Objížďka (1968), Rodeo (1972) a V erbu lvice (1994). V posledních letech své ambice soustředila také do sféry výtvarné a literární. Své fotografie publikuje a prezentuje na výstavách. Dalšího koníčka – vaření – zúročila v pěti kuchařských knihách. Je autorkou memoárových knih Vzpomínání (1991) a Potkala jsem léčitele (2002). Bohatou sbírku jejích poct a ocenění rozšířila koncem 90. let Cena Masarykovy akademie za dlouholetý přínos v oboru jazz a pop music. Pod názvem Eva Pilarová pohledem Andrey Majstorovič byl uveden její medailón v tv. cyklu Genus.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!