PETROVIČOVÁ, Vlasta
Vlasta PETROVIČOVÁ rozená Vlastimila Horáková (* 25. 9. 1903 Dluhovice u Přerova, † 12. 2. 1980 Praha)
–
herečka; manželka ruského divadelního agenta a impresária Marka Blechera-Bičurina, pak spisovatele Vladimíra Neffa (1909–1983) a matka spisovatele a novináře Ondřeje Neffa (* 1945). Pocházela ze starého selského rodu, ale její otec se stal strojvedoucím. Záhy v dětství osiřela, když jí rodina vymřela na tuberkulózu. V 16 letech utekla od příbuzných ke kočovnému divadlu a počátkem 20. let přišla do Prahy, kde se stala první profesionální herečkou Osvobozeného divadla, do něhož se opět vrátila po krátkém angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Za okupace dělala skriptku u filmu na Barrandově. Do služeb filmu se zapojila už v němé éře, kdy vytvořila hlavní roli ranami osudu zkoušené hrdinky Marty v melodramatu
V. Binovce Vyznavači slunce (1925). Zvukový film ji herecky využil pouze v několika bezejmenných epizodkách nemocniční sestry (
Láska a lidé, 1937), návštěvnice dobročinné slavnosti (
Srdce v celofánu, 1939), návštěvnice čítárny (
Artur a Leontýna, 1940) a majitelky módního salonu (
Okouzlená, 1942). Ve znárodněné kinematografii se uplatnila už jen jako autorka námětu film. komedie
V. (1) Čecha Nezlob, Kristino (1956). Za války napsala několik úspěšných div. komedií (
Růžové dopisy,
Děravá škorně,
Střídavě oblačno) a později překládala z ruštiny.