PECHLÁTOVÁ, Josefa/Pepča
Josefa/Pepča PECHLÁTOVÁ (* 5. 5. 1890, † 29. 9. 1974 Praha) – herečka. Působila v pražských kabaretech (U bílé labutě) a u kočovné div. společnosti ředitele Alfréda Vladyky. Po roce 1945 se však už jevištní činnosti nevěnovala, ale své herecké schopnosti dále výrazně uplatnila v rozhlase (do 60. let byl členkou hereckého souboru Čs. rozhlasu Praha) a od konce 40. let ve filmu jako představitelka rázovitých lidových typů, starých matek, vitálních a výřečných babek a stařenek, u kterých zdůrazňovala jadrnost, humor a činorodost. I když se až na výjimky jednalo o role spíše epizodní, ve svých výstupech na sebe dokázala strhnout pozornost svou bezprostředností a autenticitou projevu. Hrála zhruba ve třiceti filmech, nejčastěji komediálního a satirického ladění, např. Vzbouření na vsi (1949), Pan Novák (1949), Divotvorný klobouk (1952), Páté kolo u vozu (1957), Dařbuján a Pandrhola (1959), Hrdina má strach (1965), Svatba jako řemen (1967), Panenství a kriminál (1969), Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), Hogo fogo Homolka (1970), Velikonoční dovolená (1971), Dívka na koštěti (1971), Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974), Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a Můj brácha má prima bráchu (1975). Dramatické polohy jí nabídly zejména filmy K. Kachyni Noc nevěsty (1967) a Směšný pán (1969). Sílu její komiky nejlépe před kamerou zhodnotil E. Schorm, jehož filmy obohatila pronikavými kreacemi, v nichž dosahovala komického účinku nevšední hbitostí mluvy, překvapivou intonací slov a vět, ostře vtipně, až anekdoticky vypointovaných. Už v povídce Dům radosti z hrabalovského cyklu Perličky na dně (1965) zaujala úlohou energické staré matky svérázného malíře (Václav Žák), který svými naivistickými obrazy pomaloval uvnitř i zvenčí celý dům. Diváci si ji však vybaví zejména z tragikomického podobenství Farářův konec (1968) jako rozmarnou a uštěpačnou babičku, upoutanou na lůžku v patře hospodářství, odkud se halasně dožaduje neustálé pozornosti. Menší figurky vytvořila ještě v dalších Schormových filmech Den sedmý – osmá noc (1969) a Psi a lidé (1971). V Zemanově moderní pohádce Šíleně smutná princezna (1968) byla protagonistkou gagu, ve kterém je její babička s pletením při výbuchu vystřelena na větev stromu, kde nevzrušeně pokračuje ve své práci. Až do pokročilého věku účinkovala také v televizi, jak dokládají např. seriály Byli jednou dva písaři (1972) a Chalupáři (1975).