V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PECHA, Jiří

Jiří PECHA (* 12. 11. 1944 Třebíč)herec. Maminka byla zdravotní sestra a otec, vášnivý ochotník, pracoval jako vedoucí dopravy Baťových závodů. Vyučil se elektromechanikem (1962) a přitom hrál ochotnicky divadlo, které režíroval učitel češtiny, na jehož radu se přihlásil na JAMU, kam byl hned napoprvé přijat i bez maturity. Od 2. ročníku vystupoval s experimentálním studentským Divadlem Husa na provázku. Po absolvování herectví na JAMU (1967) a krátkodobých angažmá v Satirickém divadle Večerní Brno (1967–70), Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1970–71) a loutkovém divadle Radost (1971–72) je od roku 1972 členem brněnského Divadla na provázku, respektive Husy na provázku. Hrál zde téměř ve všech inscenacích role různých velikostí a nejrůznějších typů: charaktery i klauny, groteskní staříky i mladé milovníky, vojáky i tuláky, postavy tragické i komické (mj. Commedia dell’arte, Balada pro banditu, Pezza versus Čorba, Velký vandr, Svatba, Marketa Lazarová, poslední leč, Příběhy dlouhého nosu, Nejsem svůj pes, Král Lear, Babička). Všech se zmocňoval instinktivně a živelně se svou schopností autentického herectví, díky němuž dospěl až po velkého starce krále Leara a kouzelnou stařenku babičku Novotnou v Krobotově a Oslzlého dramatizaci románu Boženy Němcové. Nezřídka přitom využíval své tělesné dovednosti a žonglérskou šikovnost. V 70. letech vytvořil velmi působivou dvojici s klaunem a mimem B. Polívkou, po jehož boku vystupuje od roku 1992 zároveň i v jeho Divadle Bolka Polívky. Mimo Brno hrál pohostinsky v Městském divadle Zlín (Klaun) a Klicperově divadle v Hradci Králové (titulní role v Morávkově inscenaci Král Lear). Věnuje se i divadlu jednoho herce (Nejsem svůj pes). Ve filmu začínal spolu s ostatními herci Divadla na provázku v Sísově zfilmování muzikálu Zdeňka Pospíšila (pseudonym Milana Uhdeho) s hudbou Miloše Štědroně Balada pro banditu (1978), kde hrál velitele četníků. Po velkém uměleckém úspěchu tohoto snímku převedl Vladimír Sís do film. podoby další „provázkovské“ představení Poslední leč (1981), jehož byli Pecha s Polívkou jedinými protagonisty. Ve fiktivním setkání dvou literárních postav, revírníka (Pecha) z Mrštíkovy Pohádky máje a dr. Burkeho (B. Polívka) ze Smočkovy hry Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, se oba staří přátelé octli v jednom prostoru, aby si jako infantilní starci hráli na to, co měli celý život rádi. Před kamerou byl nejprve obsazován pouze jako typ – představitel svérázných plebejských chlapíků s vousatou tváří a typicky chraplavým hlasem: školník v Tintěrově komedii Hele, on letí! (1984) a rejtar v Zelenkově pohádce Čarovné dědictví (1985), který těžil z jeho komediálního i dramatického talentu. Výraznějšími epizodkami a hodnotnějšími úlohami zaujal zejména ve filmech, jimž vévodí B. Polívka: hajný ve volné adaptaci Polívkovi div. inscenace Šašek a královna (1987) režisérky V. Chytilové, elegantní doktor Strážný v satirické komedii téže režisérky Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), svérázný židovský sochař Karel Klíma v Michálkově melancholickém dramatu na motivy Demlovy knihy Zapomenuté světlo (1996), falešný hrdina odboje soused František Šimáček v Hřebejkově okupační hořké komedii Musíme si pomáhat (2000), filozof v tragikomedii V. Chytilové Vyhnání z ráje (2001), disidentský kunsthistorik Alois Fábera v Hřebejkově hořké komedii Pupendo (2003) a místní podivín zvaný Mrchožrout v komedii D. Kleina Svatba na bitevním poli (2008). Svým zjevem i temperamentem výtečně souzní také s postavami z pohádkového světa: starý loupežník Lotrando ve Smyczkově čapkovské pohádce Lotrando a Zubejda (1997) a svatý Mikuláš v rodinné pohádce Anděl Páně (2005), kterou natočil původně pro televizi J. Strach, a zatím naposled si na film. plátně zahrál vodníka ve Šmídmajerově pohádce Peklo s princeznou (2009). Právě pohádkové příběhy jsou nejčastěji zastoupeny v jeho tv. tvorbě: Zelený ptáček (1984), O líné Pepině (1991), O nebojácném Floriánkovi (1998), Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda (2001), Svatá noc (2001), O ševci Ondrovi a komtesce Julince (2005), O kominickém učni a dceři cukráře (2007) aj. Na obrazovce se však objevuje také ve filmech a inscenacích pro dospělé (Požírač medvědů, 1996; Černý slzy, 2002; Pískovna, 2004; Revizor, 2004; Les mrtvých, 2009) a v seriálech (Bubu a Filip, 1996; Četnické humoresky, 2000; Strážce duší, 2001; Dobrá čtvrť, 2005), z nichž mu největší divácký ohlas zajistil Smyczkův poláčkovský seriál Bylo nás pět (1994), kde ztělesnil invalidního veterána Zilvara z chudobince. Z rozhovorů a vzpomínek připravil Boris Dočekal knižní portrét Jiří Pecha hraje srdcem (2000).

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!