V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,, …

PAVLAR, Vladimír

Vladimír PAVLAR vl. jm. Vladimír Patzelt (* 10. 5. 1915 Zastávka u Brna, † 16. 3. 1982 Brno) – herec. Matka pracovala ve stáčírně piva o otci nemáme zprávy. Po obecné škole v Zastávce a měšťance v Brně tu absolvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře (1937). Za studií i po nich (za vojenské služby) hostoval v činohře Národního divadla v Brně. Zpočátku protektorátu se v Praze živil občasnými úkoly v rozhlase i filmu (zpodobnil J. V. Friče ve filmu Žlutá ruže, 1940). Od roku 1942 opět žil v Brně jako člen Lidového divadla Antonína Fencla (1942–44) a zbytek okupace byl totálně nasazen ve Zbrojovce, což mu nezabránilo účinkovat v rozhlase. Po válce se vrátil do brněnského Národního divadla (1945–46), kde další sezónu jen hostoval, aby mohl pracovat ve Svazu mládeže. V letech 1947–53 působil v Plzni, zprvu jako reportér a režisér rozhlasu, od roku 1951 pracoval ve Škodových závodech a pak v družstvu Dyha. Poté získal angažmá v Divadle bratří Mrštíků v Brně, jemuž zůstal věrný až do odchodu do penze (1953–75). Pro herectví měl fyzické předpoklady: vysokou, zprvu štíhlou, později statnější postavu, hlavu se široce klenutým čelem, výrazné oči, silný rovný nos, lahodný hlas barytonového zabarvení s pěknou dikcí. S touto dispozicí tíhl ne k milovníkům, ale k postavám charakterním. Za více než 40 let div. praxe vytvořil přes 60 závažných i okrajových postav. S filmováním se seznámil až za normalizace. Byť hrál ve 4 snímcích, vytvořil jen dvě úlohy. Díky fyzickému zjevu se 3 × převtělil do postavy Jana Masaryka, jehož musel zpodobňovat dle diktátu ÚV KSČ v tendenčních „rekonstrukcích“: dvoudílné fresce Otakara Vávry Dny zrady (1973), dalším dílu jeho trilogie Sokolovo (1974) a potřetí v Traplově agitce o únorovém puči 1948 Vítězný lid (1977). Jedinou „nehistorickou“ roli měl ve slov. dramatu Dušana Trančíka Koncert pre pozostalých (1976) jako generál Korta, jenž má neshody se synem, ctižádostivým houslovým virtuosem Peterem (J. Kukura). Podobně skoupá k němu byla i televize (Případ hodného vedoucího, 1977), zatímco značný prostor mu dával rozhlas (recitační pásma, pohádky ad.).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!