PAVLAR, Vladimír
Vladimír PAVLAR vl. jm. Vladimír Patzelt (* 10. 5. 1915 Zastávka u Brna, † 16. 3. 1982 Brno)
–
herec. Matka pracovala ve stáčírně piva o otci nemáme zprávy. Po obecné škole v Zastávce a měšťance v Brně tu absolvoval dramatické oddělení Státní konzervatoře (1937). Za studií i po nich (za vojenské služby) hostoval v činohře Národního divadla v Brně. Zpočátku protektorátu se v Praze živil občasnými úkoly v rozhlase i filmu (zpodobnil J. V. Friče ve filmu
Žlutá ruže, 1940). Od roku 1942 opět žil v Brně jako člen Lidového divadla Antonína Fencla (1942–44) a zbytek okupace byl totálně nasazen ve Zbrojovce, což mu nezabránilo účinkovat v rozhlase. Po válce se vrátil do brněnského Národního divadla (1945–46), kde další sezónu jen hostoval, aby mohl pracovat ve Svazu mládeže. V letech 1947–53 působil v Plzni, zprvu jako reportér a režisér rozhlasu, od roku 1951 pracoval ve Škodových závodech a pak v družstvu Dyha. Poté získal angažmá v Divadle bratří Mrštíků v Brně, jemuž zůstal věrný až do odchodu do penze (1953–75). Pro herectví měl fyzické předpoklady: vysokou, zprvu štíhlou, později statnější postavu, hlavu se široce klenutým čelem, výrazné oči, silný rovný nos, lahodný hlas barytonového zabarvení s pěknou dikcí. S touto dispozicí tíhl ne k milovníkům, ale k postavám charakterním. Za více než 40 let div. praxe vytvořil přes 60 závažných i okrajových postav. S filmováním se seznámil až za normalizace. Byť hrál ve 4 snímcích, vytvořil jen dvě úlohy. Díky fyzickému zjevu se 3 × převtělil do postavy Jana Masaryka, jehož musel zpodobňovat dle diktátu ÚV KSČ v tendenčních „rekonstrukcích“: dvoudílné fresce
Otakara Vávry
Dny zrady (1973), dalším dílu jeho trilogie
Sokolovo (1974) a potřetí v Traplově agitce o únorovém puči 1948
Vítězný lid (1977). Jedinou „nehistorickou“ roli měl ve slov. dramatu Dušana Trančíka
Koncert pre pozostalých (1976) jako generál Korta, jenž má neshody se synem, ctižádostivým houslovým virtuosem Peterem (
J. Kukura). Podobně skoupá k němu byla i televize (
Případ hodného vedoucího, 1977), zatímco značný prostor mu dával rozhlas (recitační pásma, pohádky ad.).