V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PAVELKA, Ondřej

Ondřej PAVELKA (* 10. 9. 1955 Nový Jičín)  – herec; syn herce Vladimíra Pavelky (* 1925) a bývalý manžel herečky E. Salzmanové. Od svých dvou let vyrůstal v Karlových Varech, ale základní školu již navštěvoval v Ostrově (nad Ohří), kde jeho maminka učila na Lidové škole umění a otec vedl kulturní dům. Ve dvanácti letech se nadchl dramatickým uměním: účastnil se recitačních soutěží (Šrámkův Písek a Wolkerův Prostějov) a s dětským souborem Minidiv i festivalů amatérských divadel. Zde se seznámil s členy pražského poloprofesionálního Divadla na okraji, kteří ho přizvali ke spolupráci. Před studiem na DAMU (1976–78) pracoval rok jako kulisák v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala, kam zběhl z gymnázia. Po absolvování DAMU nalezl tvůrčí zázemí v souboru Divadla na okraji, kde svými kreacemi významně přispěl k umělecké profilaci této scény (Mercutio v Romeovi a Julii, Goethův Faust, hejtman v Revizorovi). Zároveň se roku 1982 ujal vedení amatérského A-studia, které se postupem času profesionalizovalo a na jehož repertoáru se podílí jako herec (Lopachin ve Višňovém sadu), režisér (Vojcek, Hořký Maxim, Hodina lásky, Báj), dramaturg i autor. Na jaře roku 1989 přijal trvalé angažmá v Divadle Na zábradlí, kam ho zlákala možnost spolupráce s Janem Grossmanem, pod jehož vedením si zahrál např. Olbrama v Havlově hře Largo desolato, Sganarela v donu Juanovi a doktora Foustka v Pokoušení. Po Grossmanově smrti zakotvil roku 1993 v činohře Národního divadla, které zatím neopustil a představil se zde např. jako Novotný v Peroutkově Oblaku a valčíku, Jungwirt v Nobelovi, Jakub Rezek v Mášových Podivných ptácích, Petr Verchovenský v Běsech, Cassio v Othellovi, Bláha v Našich furiantech, Jan Dítě v adaptaci Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále a Nigel ve Stoppardově Rock’n’Rollu. Jako představitel charakterních a psychologických rolí, romantických postav i soudobých intelektuálů vyniká mimořádnou schopností herecké imaginace a kreativity v klasickém i moderním repertoáru. Ať se pohybuje v hrách Shakespeara, Molièra, Havla nebo Dostojevského, mají jeho hrdinové něco společného. Jejich fanfarónství a romantická velkorysost sice nejednou zamíří do heroických výšin, ale často je v rozletu sráží ironie a skeptické pochybnosti. Dokáže se ztotožnit s plebejskou poťouchlostí stejně samozřejmě jako se šlechtickou dekadencí. Zároveň patří k hercům, kteří na scénu přinášejí napětí a tajemství. Mnohé z toho využívá i ve svých občasných režiích (A-studio, Divadlo Rokoko, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Národní divadlo). Jeho film. hrdinové jsou vesměs současní mladí muži, zarputilí a romanticky rozevlátí, nezřídka také cyničtí, sobečtí a zahledění do sebe. Před kamerou debutoval v Herzově temné pohádce Deváté srdce (1978) v hlavní postavě potulného studenta Martina, který nasazuje život pro princeznu (J. Jurištová). Režisér F. Vláčil mu svěřil historickou postavu mladého skladatele Josefa Suka v básnickém životopisném filmu o Antonínu Dvořákovi Koncert na konci léta (1979). V nekonvenčním slov. filmu Juraje Jakubiska Postav dom, zasaď strom (1979) představoval dobráka Žiga. V naturalistickém kriminálním filmu Jiřího Svobody Řetěz (1981) mu připadla role mladičkého fotografa Ivana, nesmělého ctitele mladé sousedky, ošetřovatelky Marty (Z. U. Keslerová), který je zabit, když ji brání před dvojicí zločinců. V poetickém filmu A. Kachlíka Kouzelné dobrodružství (1982) podle literární předlohy francouzského spisovatele Alaina-Fourniera vytvořil zajímavou postavu zchudlého zámeckého pána Franze, marně hledajícího zmizelou snoubenku. Citovou krizi překonává jeho vojenský letec Olda Raška v prvotině Milana Růžičky Pod nohama nebe (1983), zatímco sebevědomím překypuje jeho ambiciózní inženýr Karel Strnad v komedii V. Olmera Co je vám, doktore? (1984). Další rozporuplnou postavou byl ctižádostivý vrcholový cyklista Viktor Vydra ve Skalského psychologickém příběhu dvou bratrů protikladných povah Všechno nebo nic (1984). S K. Heřánkem vytvořili ústřední dvojici důstojníků kontrarozvědky ve špionážním příběhu Druhý tah pěšcem (1985). Do vedlejších rolí ho obsadil režisér Jiří Svoboda v psychologickém dramatu z lékařského prostředí Skalpel, prosím (1985) a ve zfilmování románu Jaroslava Havlíčka Prokletí domu Hajnů (1988). Jako protagonistu si ho vybral režisér Zdenek Zaoral do své poetické fantazie Poutníci (1988), aby ztělesnil div. režiséra Pavla, který hledá se svým souborem adekvátní přetlumočení Máchova Máje do jevištního tvaru. Jeho velmi intenzivní spolupráce s filmem vyvrcholila na rozhraní 80. a 90. let trojicí postav. Vedle rolí donchuánského propagačního referenta pražské zoologické zahrady Igora Hanáka v Křístkově milostném příběhu Zvířata ve městě (1989) a poctivého kriminalisty Františka Jareše v Kubištově kriminálním filmu Divoká svině (1989) zaujal po boku B. Polívky v úloze válečného veterána Prengela, jednoho z dvojice podivínů, o jejichž poválečném putování za štěstím, které osudově poznamená setkání se židovskou dívkou (M. Hrubešová), vypráví Jakubiskova poetická féerii Sedím na konári a je mi dobre (1989). Po delší odmlce se na plátně připomněl rovnou ústřední trojrolí vydavatele Paseky, zlodušského Mistra a nevinného malíře Fragonarda v Brabcově váchalovské parodii dobrodružných románů Krvavý román (1993). S další hlavní rolí se na něho obrátil Petr Koliha, v jehož adaptaci Vieweghova románu Výchova dívek v Čechách (1997) se jako mladý učitel češtiny a začínající spisovatel Oskar Wégh nechává svést dvacetiletou milionářskou dcerou Beatou (A. Geislerová). Poté si už zahrál jen faráře v Jakubiskově erotické černé komedii Post coitum (2004). Absenci film. příležitostí si vynahrazuje účinkováním v televizi, která ho pravidelně vytěžuje už od studentských let v řadě inscenací, pohádek a filmů: Mapa zámořských objevů (1978), Zákony pohybu (1979), Chlapec z majera (1980), Moje koně vrané (1980), Kamenný orchestr (1981), Výslech (1982), Santa Lucia (1984), pohádka o lidské duši (1986), Proces s vrahy Martynové (1988), Úraz (1988), Faust (1990), Zachýsek zvaný Rumělka (1990), pohádka o touze (1991), Sen o krásné panně (1994), Play Strindberg (1996), Ta třetí (2002), Hadí tanec (2005), Království potoků (2005), Žil jsem s cizinkou (2005), Jasnovidec (2005), Kočky (2006), Velkofilm (2007), Dům u zlatého úsvitu (2009) i několika seriálů (Zákony pohybu, 1978; Malý pitaval z velkého města, 1982; Náhrdelník, 1992; Co teď a co potom?, 1992; Horská služba, 1998; 4teens, 2009), z nichž největší popularitu mu přinesla postava záletného Oldy Farského z Ulice (2005–10). Své zkušenosti již řadu let předává studentům katedry alternativního a loutkového divadla DAMU.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!