V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PAUL, Franta/František

Franta/František PAUL (* 28. 4. 1898 Pardubice, † 9. 11. 1976 Plzeň)operetní herec a zpěvák-tenorista, režisér, libretista, překladatel a skladatel; manžel operetní herečky E. Šenkové a otec herečky J. Paulové. Jeho otec, původně sládek, vedl v centru Pardubic známou restauraci. Zprvu směřoval k hudbě (od dětství byl zdatný muzikant, především klavírista), ale přitom také miloval divadlo. Za gymnaziálních studií ochotničil, soukromě se školil ve hře na klavír a studoval skladbu s úmyslem stát se kapelníkem. Kvůli hudbě nakonec v sextě opustil gymnázium a jako hudebník a postupně i činoherní herec sbíral zkušenosti v letech 1916–19 u kočovných div. společností (Jan Blažek, Josef Burda, J. O. Martin). V podmínkách nové republiky si vyzkoušel kromě herectví i režii na jevištích regionálních „kamenných“ divadel v Českých Budějovicích (1919–23), Ostravě (1923–25, 1928–34), Plzni (1926–28) a Brně (1936–38, 1945). Mezitím však vystřídal jako operetní sólista a režisér i řadu zábavných bulvárních scén v Praze: Velká opereta (1934–35), Novoměstské divadlo (1935–36), Nové divadlo (1936), Akropolis (1938–39) a Švandovo divadlo (1939–45). Po válce, kdy se soustředil již víceméně na operetní režii, v níž usiloval o originální syntetickou podobu operetních inscenací, se smyslem pro styl i detail, s citem pro gag a klauniádu, působil v Národním divadle v Brně (1945–46, šéf operety), pražském Divadle Na Fidlovačce (1946–47) a Krajském oblastním divadle Olomouc (1947–54, šéf operety). Jedenáct sezon před odchodem do důchodu (1963) režíroval ve Státním divadle, respektive Hudebním divadle v Karlíně a Nuslích. Po počátečních rolích milovníků vynikl zejména ve starokomických postavách, později v rolích stařečků a dědečků. Jeho nejvlastnějším oborem byly lidové postavy nadané bodrostí a dobrosrdečností, které podával s velkým smyslem pro jejich rázovitost a s vynalézavou drobnokresbou. Tyto schopnosti bohatě zúročil před film. kamerou v bezmála osmdesáti rolích, převážně vedlejších a epizodních figurek velmi pestré škály profesí a činností. Návštěvníky biografů poprvé pobavil jako redaktor Blok v operetě S. Innemanna U svatého Antoníčka (1933) a následující rok se objevil již v sedmi titulech. Největší popularity dosáhl zejména v nenáročných komediích a zfilmovaných operetách 30. a 40. let, v nichž hrál studenty (Tři kroky od těla, 1934; Hudba srdcí, 1934; Studentská máma, 1935; Co se šeptá, 1938), úředníky (Žena, která ví, co chce, 1934; Kdybych byl tátou, 1939; Nevinná, 1939; Paní Kačka zasahuje, 1939; Artur a Leontýna, 1940), vysokoškolsky vzdělané muže, nejčastěji s inženýrským titulem (Irčin románek, 1936; Jarka a Věra, 1938; Bílá jachta ve Splitu, 1939; Dívka v modrém, 1939), strážce zákona (Ztratila se Bílá paní, 1937; Vandiny trampoty, 1938; Život je krásný, 1940), ale i řemeslníky a živnostníky (U svatého Matěje, 1939; Dceruška k pohledání, 1940; Rukavička, 1940). Často obsluhoval hosty restauračních podniků jako číšník (Pozor straší, 1938;), vrchní (Kristian, 1939; Dva týdny štěstí, 1940; Okénko do nebe, 1940; Těžký život dobrodruha, 1941), sklepník (Hvězda z poslední štace, 1939) a hostinský (Vzhůru nohama, 1938). Nezřídka představoval chlapíky s uměleckými sklony nebo jinak spjaté s uměleckém prostředím: malíř (První políbení, 1935), tajemník divadla (Bláhové děvče, 1938), lidový muzikant (To byl český muzikant, 1940), artistický agent (Směry života, 1940), kapelník divadla (Vy neznáte Alberta, 1940), dudák (Madla zpívá Evropě, 1940), dirigent (Peřeje, 1940), zpěvák (Hotel Modrá hvězda, 1941) či asistent scény (Preludium, 1941). Kvalitnější produkci jeho filmografie reprezentují hlavně komedie s O. Novým, jemuž jako majitel dovozní firmy František Hrubý hrál otce v komedii V. Slavínského Přítelkyně pana ministra (1940). S Novým se setkal před kamerou i ve znárodněné kinematografii v Sádkově a Radokově secesní bláznivé komedii Parohy (1947) a ve vtipné parodii předválečných kýčů M. Friče  Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), kam byl obsazen do role lékaře Lexy Otoka. Do konce 50. let natočil ještě necelou desítku filmů, ve kterých mu připadly drobné role horníka (Průlom, 1946), výčepního (Velký případ, 1946), velitele Volkssturmu (Velký případ, 1946), člena spolku na ochranu zvířat (Poslední mohykán, 1947), dělníka (Slovo dělá ženu, 1952), kapitána parníku (Nechte to na mně, 1955), lokaje (Hrátky s čertem, 1956) a politého hosta v restauraci (Probuzení, 1959). Po roličce vrátného výzkumného ústavu v Brynychově psychologickém dramatu Já, spravedlnost (1967) četli diváci jeho jméno naposledy v titulcích Fukova sci-fi filmu Akce Bororo (1972). Jen ojediněle zavítal na tv. obrazovku ve tv. filmu Chléb a písně, (1971). Kromě tvorby interpretační se projevoval také literárně jako autor rozhlasových veseloher a pásem, operetních libret a překladů, ale s Karlem Konstantinem napsal i námět k film. komedii Host do domu (1942).

 

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!