V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PATOČKA, Josef

Josef PATOČKA (* 25. 10. 1914 Praha, † 15. 10. 1998 Praha)  – herec. Jako vyučený brašnář hrál s ochotníky, stavěl kulisy v bubenečské sokolovně a zpíval po barech. S profesionálním divadlem začínal poměrně pozdě. Již jako ženatý zaměstnanec vysočanské továrny se po válce přihlásil a byl přijat do činoherního souboru Divadla v Mostě (1945–46) a po dalších dvou sezonách v Divadle v Ústí nad Labem zakotvil na delší dobu v Krajském oblastním divadle v Plzni (1947–60). Od roku 1960 až do odchodu na odpočinek (1977) byl členem pražského Divadla S. K. Neumanna. V sezoně 1990–91 spolupracoval s Divadlem za branou II. V kinech ho mohli diváci poprvé spatřit v krátké agitce Přiznání Václava Urbánka (1954), ale v celovečerním filmu debutoval úlohou předsedy MNV Musílka, otce hlavní hrdinky (J. Brejchová) v Novákově adaptaci Procházkovy novely Zelené obzory (1962). I následující příležitost před kamerou se mu naskytla v dramatickém filmu podle námětu Jana Procházky Směšný pán (1969), kam ho režisér K. Kachyňa obsadil do vedlejší role inženýra Harmacha. Další účinkování ve filmu mu přineslo s velkými přestávkami jen necelou desítku vedlejších rolí bručounských starých mužů, vrátných, hlídačů a sousedů (Jen si tak trochu písknout, 1980; Vítr v kapse, 1982; Fešák Hubert, 1984; Stín kapradiny, 1985; Tísňové volání, 1985; Nemocný bílý slon, 1990). Dvakrát dokonce propůjčil svou tvář dvěma autentickým uměleckým osobnostem: anglickému autorovi detektivních románů A. C. Doyleovi (Touha Sherlocka Holmese, 1971) a českému malíři Josefu Ladovi (Kaňka do pohádky, 1981). S film. plátnem se rozloučil epizodkou v komedii Konec básníků v Čechách (1993). Už od plzeňského angažmá spolupracoval intenzivně s rozhlasem a mnoho rolí bručavých dědů ztvárnil na tv. obrazovce v inscenacích a filmech (Alexandre Dumas starší, 1970; Tichý svědek, 1973; Stránky z deníku, 1977; Nezralé maliny, 1979; Případ se psem, 1988; Zámek v Čechách, 1993) a hlavně seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Chalupáři, 1975; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Muž na radnici, 1976; Plechová kavalérie, 1978; Nemocnice na kraji města, 1978; Okres na severu; 1979 Malý pitaval z velkého města, 1982; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Rodáci, 1988; Ohrožené prázdniny, 1990; Hotel Herbich, 1998). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!