V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PASTOREK, Bohuš/Bohumil

Bohuš/Bohumil PASTOREK (* 25. 10. 1928 Valašská Bystřice, okres Zlín, † 22. 1. 2010 Praha)herec. Pocházel z proletářské vesnické rodiny – otec byl horníkem. Vyučil se krejčím a sedm let pracoval v oděvních závodech firmy Rolný v Prostějově, kde začal hrát ochotnicky v Divadle Hanácké obce (1945–49). Své herecké zkušenosti uplatnil během vojenské služby v zájezdové skupině AUS Víta Nejedlého a ve vojenském div. souboru Stráž míru v Plzni (1951–52). První profesionální angažmá nastoupil ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1952–54), dalších šest let hrál v gottwaldovském Divadle pracujících (Tartuffe, Naši furianti, Úklady a láska, Osel a stín, Srpnová neděle, Smrt obchodního cestujícího) a na dvě sezony se pak zdržel v souboru Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci (Příliš štědrý večer, Večer tříkrálový, Majitelé klíčů). Roku 1962 se jeho domovskou scénou stalo Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v Praze, jehož členem zůstal až do odchodu do invalidního důchodu (1985) a ještě několik let zde působil na částečný úvazek. I při svém zjevném hereckém omezení a průměrných schopnostech byl spolehlivým představitelem menších a středně velkých rolí. Svědčily mu hlavně jednoduché naivní typy, nepostrádající humor, lidové postavy české i světové divadelní scény klasické (Zlý jelen, Maryša, Jak se vám líbí, Lucerna) i moderní (Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, Loupežník, Hrátky s čertem, Válka vypukne po přestávce). Své politické postoje nadšeně promítl do postavy Lenina v Pogoninově Kremelském orloji. Film ho dlouho opomíjel. Po epizodce mládence v Čechově příběhu Úplně vyřízený chlap (1965) se objevil do konce 60. let v roličkách kriminalisty (Smrt za oponou, 1966), detektiva-listonoše (Když má svátek Dominika (1967) a lékaře (Všichni dobří rodáci, 1968). Následující několikaletou absenci ve filmu ukončily dvě zcela protikladné a žánrově odlišné postavy: záškodnický zaměstnanec pivovaru Škareňa v Tomanově tendenčním snímku Cesty mužů (1972) a nekompromisní příslušník VB ze severomoravské vesnice v Machově komedii Zlatá svatba (1972). Neochvějnou podporu normalizační kinematografii se zanícením demonstroval svým portrétem Klementa Gottwalda, jemuž propůjčil tvář a hlas ve Vávrově trilogii Dny zrady (1973), Sokolovo (1974) a Osvobození Prahy (1976) a tuto nechvalně proslulou postavu moderních českých dějin vytvořil ještě v koprodukční čs.-sovětské válečné epopeji Jurije Ozerova Vojáci svobody I, II (1975, 1978) a v tv. inscenacích Jak to bylo v Únoru (1972) a Přitažlivost země (1978). Přestože jeho výkon byl pouze spojením vnější imitace s idealizací záměrně falšující historii, nelze s ní srovnávat žádnou z jeho dalších film. rolí. Ve veseloherním žánru to byl družstevník Láďa, horlivě pomáhající předsedovi MNV organizovat pro tv. reportáž „potěmkinovskou“ zájmovou činnost v narychlo a za peníze sestaveném hokejovém mužstvu a v ochotnickém kroužku v Papouškově komedii Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974). V dramatickém žánru mu dal příležitost A. Kachlík rolí chalupníka Jana Borka, který jako první vstoupí do zakládaného JZD ve filmu O moravské zemi (1977), a předsedy Okresní kontrolní a revizní komise v politickém filmu s výrobní tematikou Na koho to slovo padne… (1979). Pastorkovo svědomité propracování menších rolí uchovala televize v řadě ideologicky exponovaných inscenací, např. Jeden za všechny (1971), Hodina pravdy (1972), Rudý primátor (1978), Diplomat (1982) aj. Veškerá jeho umělecká činnost byla bezprostředně spjata s jeho politickým postojem uvědomělého komunisty a horlivého stranického funkcionáře, který byl za to mnohokrát oceněn. K normalizaci přispěl i vlastní literární tvorbou. Je autorem rozhlasové hry Rána jistoty (1977) a pětidílného rozhlasového seriálu pro mládež Rovnice o dvou neznámých. Své zkušenosti i setrvalé politické přesvědčení vyjádřil v knižních pamětech Pěšákem života a umění: dvanáct životopisných kapitol, vzpomínky, rozhovory (2003). Roku 1984 jmenován Zasloužilým umělcem.

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!