PARDUS, Erik
Erik PARDUS (* 2. 2. 1957 Uherské Hradiště, † 10. 5. 2011 Brno) – herec. Po hereckých studiích na brněnské Státní konzervatoři a absolvování JAMU (1982) nastoupil do angažmá v Divadle bratří Mrštíků, respektive Městského divadla Brno, jemuž byl věrný do poslední chvíle a kde teprve ve zralejším věku dospěl k větším postavám světového repertoáru (Othello, Smrt obchodního cestujícího, Brouk v hlavě, Přelet nad kukaččím hnízdem, Bouře). V roce 2008 získal několik prestižních divadelních ocenění za své výkony v rolích cara z Merežkovského dramatu Smrt Pavla I. (Cena Thálie a Cena Alfréda Radoka) a Arthura Kirsche z Mittererova dramatu V jámě lvové (festival České divadlo 2008 v pražském Divadle Na Vinohradech, Cena brněnských diváků Křídla a Cena kolegia Dokořán). Ve filmu začínal hlavními rolemi temperamentních kluků ve filmech zlínského (tehdy gottwaldovského) studia: Standa Hálek v Pinkavově detektivce Mlčení mužů (1969) a žák 5. třídy Míša Dvořák v dětském snímku R. Cvrčka Dospěláci můžou všechno (1969). V následujícím desetiletí pokračoval menšími postavami chlapců a mladíků na prahu dospělosti ve filmech Josefa Pinkavy (Panter čeká v 17.30, 1971) a Antonína Máši (Rodeo, 1972; Proč nevěřit na zázraky, 1977). V Moskalykově tv. adaptaci Babičky (1971), uvedené také do kin, ztělesnil Jana, syna Proškových (M. Myslíková a Z. Matouš). Režisér Zbyněk Brynych ho učinil v postavě učně hloubětínské Tesly Josefa Vorla zvaného Piďa hlavním hrdinou mládežnického snímku ze "zákulisí" populární hudby Romance za korunu (1975). Od té doby však na plátně absentoval. Nezájem filmařů mu vynahradilo účinkování v televizi, kde se objevoval především v pohádkách (Kazisvěti, 1973; Rozsudky soudce Ooky, 1988; Král lenochů, 1989; O líné Pepině, Vojtovi a sedmi raraších, 1991; O princezně se zlatým lukem, 2002; To vánoční šturmování aneb Pokoj lidem dobré vůle, 2004; O ševci Ondrovi a komtesce Jůlince, 2005; Český Honza, 2007; Dům U Zlatého úsvitu, 2009), méně už v inscenacích a filmech (Honzík, 1991; Bekyně mniška, 2008) a nepravidelně v seriálech (Konec dětských lásek, 1980; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Detektiv Martin Tomsa, 1995; Konec velkých prázdnin, 1996; Hříšní lidé města brněnského, 1999; Černí baroni, 2004). Ovšem právě tv. seriál mu zajistil širokou popularitu, když se do paměti diváků se vryl především komickou úlohou bodrého četnického strážmistra Zahálky v populárních Četnických humoreskách (2000, 2003, 2005).