V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

PÁNTIK, Július

Július PÁNTIK (* 15. 1. 1922 Stredné Plachtince, okres Veľký Krtíš, † 25. 8. 2002 Bratislava)  – slovenský herec, divadelní režisér a pedagog. Otec byl učitelem. Zájem o divadlo projevil už na gymnáziu v Banské Štiavnici, kde se spolužáky ochotničil. V této činnosti horlivě pokračoval i po příchodu do Bratislavy, kde kvůli herectví brzy zanechal studia práv a stal se posluchačem Státní konzervatoře (1940–44). Od roku 1942 byl členem Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde působil až do odchodu do penze (1992). Zpočátku byl chlapecky půvabným a přitom profesionálně dokonalým interpretem milovnických hrdinů, ale svým hereckým naturelem inklinoval ke kreacím vitálních mladých mužů, které souzněly s jeho rudimentárním, spontánním temperamentem hraničícím až s výbušností. Od poloviny 50. let ustoupily prvky živelnosti a intuice cílevědomému tvůrčímu procesu a zároveň se prohloubilo jeho charakterizační umění. Ve většině svých vrcholných inscenací domácího i světového repertoáru ztvárnil velké postavy, ve kterých rozvinul všechny polohy svého herectví a dispozice ztělesnit nejprotikladnější, tragické i tragikomické charaktery, postavy kladné i krajně záporné: doktor Galén v Čapkově Bílé nemoci, poručík Brecker v Karvašově Půlnoční mši, Suslov v Gorkého Letních hostech, Sofoklův Oidipus, Shakespearův Othello, Kent v Králi Learovi, Pinďas v Hubačově Staré dobré kapele a mnoho dalších. Sporadicky se věnoval i div. režii (Tramvaj do stanice Touha). Hned v začátcích slov. kinematografie začal uplatňovat svoje rudimentární herectví v realistických postavách. Do poloviny 60. let převažovaly v jeho filmografii lidové robustní typy venkovských lidí, které obdaroval příznačnou dikcí a intonací. Předznamenal je už svou první film. postavou bači Miša v sociálním dramatu Varúj…! (1946), jež jako první slov. celovečerní hraný film natočil M. Frič. Pod vedením českých režisérů pak vytvořil galerii postav převážně jednoduchých lidí, pevné, suverénní a robustní mužné typy, ve kterých se optimálně zúročily jeho psychofyzické rysy: doširoka rozevřené gesto, výbušný temperament a elán. Takový byl lodní kormidelník Franta Hojdar v Čápově psychologickém dramatu Znamení kotvy (1947), lékař Pavel Kafka v Čápově partyzánském dramatu Bílá tma (1948), vesnický frajer Turoň ve folklorní hudebně-taneční komedii Rodná zem (1953) režiséra J. Macha a četař Juraj Klimko v Tomanově válečném příběhu Tanková brigáda (1955). Skutečný zlom v jeho film. herectví se projevil až ve vesnickém dramatu J. Krejčíka Frona (1954), kde v příběhu odehrávajícím se na Moravě v období združstevňování venkova ztvárnil hrubiánského sedlákova syna Floriše Zobače, za kterého se bez lásky, pouze z touhy po „lepším“ životě provdala titulní hrdinka (H. Hegerová). Jeho doménou se však staly postavy rozporné, procházející labyrintem osobních a společenských konfliktů a silnými vnitřními zvraty, jako byl pracovitý, čestný a nekompromisní Martin Souček, který v Helgeho vesnickém dramatu Velká samota (1959) obětuje svou kariéru na ministerstvu poctivé snaze pozvednout upadající jihomoravské vinařské družstvo, jehož byl zakladatelem a úspěšným předsedou. Na tuto postavu později bezprostředně navázal rolí předsedy jihomoravského ONV Arnošta Pánka v Helgeho politickém dramatu Stud (1967). Jeho hrdina, vlivný funkcionář, který je náhle konfrontován s rozsáhlými podvody v okruhu své působnosti, pozvolna dospěje k poznání mravního selhání systému, což se stalo i jeho osobní prohrou. Postupný vývoj slov. film. herectví umožnil Pántikovi ztvárňovat různorodější, lidsky a psychologicky diferencovanější postavy z dělnického a venkovského prostředí. K takovým patří kreace ve filmech Prerušená pieseň (1960), Havrania cesta (1962), Vrah zo záhrobia (1966), Očovské pastorále (1973), Trofej neznámeho strelca (1974) a Súdim ťa láskou (1981). Do této linie spadá také sympatický řidič Miky Polívka, pracující na stavbě velkého vodního díla, ve filmu J. Menzela Kdo hledá zlaté dno (1974). V tendenčních hraných dokumentech, zachycujících dramatické události moderních dějin, ztělesnil autentické osobnosti, čelné komunistické činitele: Laca Novomeského v Ozerovově válečné epopeji Vojáci svobody I, II (1975, 1978) a Klementa Gottwalda v Traplově rekonstrukci komunistického puče roku 1948 Vítězný lid (1977). Nedílnou součástí jeho herecké tvorby byla intenzivní práce pro rozhlas a televizi, kde mu zajistila popularitu i ve starším věku role dědy Jozefa v úspěšném tv. seriálu Bambuľkine dobrodružstvá (1982–83). Významná byla jeho činnost pedagogická na bratislavské konzervatoři (1947–51) a VŠMU (1951–65). Laureát Státní ceny (1951) a nositel titulů Zasloužilý umělec (1966) a Národní umělec (1979).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!