V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BRABEC, Vladimír

Vladimír BRABEC (* 15. 5. 1934 Praha)herec; otec režiséra Pavla Brabce (* 1957) a herečky H. Brabcové. Pochází z žižkovské rodiny malíře pokojů a nadšeného ochotníka. Už jako školák zpíval v Kühnově dětském sboru a hrál v dětském studiu Divadla Akropis. Po absolvování herectví na DAMU (1953) dostal umístěnku v Krušnohorském divadle Most (1953–54). Vojenskou prezenční službu a krátké období potom (1954–59) absolvoval v Burianově Armádním uměleckém divadle – D 34 (Krysař, Máj). Roku 1959 ho angažoval O. Krejča do souboru činohry Národního divadla v Praze, jehož členem byl do roku 1993 s výjimkou pětileté přestávky (1975–80) jednak zdravotní po infarktu, jednak zasvěcené práci v televizi. Z mladistvých rolí (Smrt obchodního cestujícího, Romeo a Julie) přešel na jevišti k mužným typům (Othello, Hamlet), ale stále se víc profiloval i jeho talent komediální (Zkrocení zlé ženy, Cyrano z Bergeraku). Od počátku 90. let účinkuje v muzikálových představeních v Hudebním divadle v Karlíně (My Fair Lady, Někdo to rád horké, Viktor Viktorie) a na jiných pražských scénách (Kleopatra, Rebelové, Tři mušketýři). Do zákulísí světa filmu poprvé nahlédl už jako čtrnáctiletý díky anonymním úlohám hocha v detektivní komedii Václava Gajera Křížová trojka (1948) a studenta v Krškově historickém dramatu Revoluční rok 1848 (1949). O něco větší roli novináře Václava Červenky měl v Makovcově životopisném snímku Velké dobrodružství (1952). Sérii postav vojáků ve filmech s vojenskou tematikou (Ztracená stopa, 1953; Návštěva z oblak, 1955; Váhavý střelec, 1956; Zářijové noci, 1957) vystřídaly drobné role většinou bezejmenných mladíků (Černý prapor, 1958; Probuzení, 1959), příslušníků bezpečnosti (Křižovatky, 1959; Noční host, 1961), ale i vysokoškolsky vzdělaných mladých mužů (Život pro Jana Kašpara, 1959; Prosím, nebudit, 1962; Praha nultá hodina, 1962). Rozměrnějších či dokonce hlavních partů se na plátně dočkal jen poskrovnu. Patří mezi ně hrabě František Adam Valdštejn, který se svou sličnou manželkou (M. Dvorská) zavítá na strýcův zámek Duchcov a zapřede zde zajímavý spor o lásce s proslulým svůdníkem Casanovou (F. Le Breux), v Krškově komedii Poslední růže od Casanovy (1966). Následovala titulní postava osamělého výpravčího, který citlivě chápe problémy opuštěného chlapce (M. Vavruša), v Pinkavově dětském filmu Kapitán Korda (1970). Další postavy byly historické: císařův kancléř Slavata ve Steklého komedii Svatby pana Voka (1970) a vévoda z Orléans v dumasovské fantazii Tajemství velikého vypravěče (1971) K. Kachyni. Pak mu film nabízel malé, nanejvýš vedlejší role, např. policejního komisaře (Lupič Legenda, 1972), manžela (Adam o Otka, 1973; V každém pokoji žena, 1974), důstojníka (Vysoká modrá zeď, 1973), kriminalistu (Pasiáns, 1977) a vysokého funkcionáře (Citová výchova jednej Daše, 1980). Poslední dvě desetiletí přibylo na jeho film. konto už jen několik postav: otec dospívajícího hrdiny (V. Chalupa) ve Weissově okupačním dramatu Marta a já (1990), velitel nacistické kolony hauptman Halbhuber v okupační komedii Jiřího Chlumského Stůj, nebo se netrefím (1998), král Lamprechtus Úžasný v Troškových pohádkách Z pekla štěstí (1999) a Z pekla štěstí 2 (2001) a estébák v Drhově retropříběhu Anglické jahody (2008) a sukničkářský profesor Vilém Verner ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009). Od konce 50. let hojně spolupracuje s televizí, kde se objevil v četných inscenacích a tv. filmech (Seňka dezertér, 1958; Tanec kolem družice, 1959; Malá Dorritka, 1967; Komediantská historie, 1969; Bratři Riccové, 1969; Jestli jednou odejdu, 1985; Zpráva o jednom souboji, 1989; Dámě kord nesluší, 1999; Karambol, 2008), v pohádkách (O těch Martinových dudách, 1991; Omyl děda Vševěda, 1995) a seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Dlouhá bílá stopa, 1982; My všichni školou povinní, 1984; Ulice 2005–10; Vyprávěj, 2009). Osudovou roli, jež svou kontroverzní popularitou dodnes zastiňuje všechny jeho ostatní výkony a provází ho jako prokletí z minulého režimu, představuje titulní hrdina – zásadový a komunisticky uvědomělý kriminalista Jan Zeman – z ideologicky exponovaného seriálu 30 případů majora Zemana (1974–79) a Sequensova dobrodružného filmu Rukojmí v Bella Vista (1980). Významnou linii v jeho herecké práci zaujímá činnost v rozhlase a dabingu (propůjčil hlas např. Jacku Lemmonovi, Marcellu Mastroiannimu, Gregory Peckovi, Marlonu Brandovi) a za celoživotní mistrovské působení v této oblasti získal Cenu Františka Filipovského (1998). Roku 1980 jmenován Zasloužilým umělcem. Bilanční profil jeho osobního a uměleckého života natočil Viktor Polesný pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2004).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!