V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

OPOČENSKÝ, Gustav

Gustav OPOČENSKÝ (* 7. 12. 1920 Praha, † ze 16. na 17. 12. 1992 Karlovy Vary)  – herec; syn básníka, prozaika a novináře Gustava Rogera Opočenského (1881–1949), bývalý manžel herečky E. Strupplové, otec výtvarníka a rockového hudebníka Petra Opočenského (* 1950) a sochaře Pavla Opočenského (* 1954). Neklidnou povahu patrně zdědil po svém otci, někdejší populární postavě pražské bohémy a blízkém příteli Jaroslava Haška. Jeho studia práv násilně ukončili nacisté zavřením vysokých škol. I kdyby však toho nebylo, Opočenský by jistě dříve nebo později zamířil k divadlu, protože byl pro ně zrozen. Tento vysoký, statný, štíhlý herec výrazně řezané tváře a nespoutaný individualista s vrozeným darem fascinovat lidi začal svou impozantní div. cestu bez odborného školení. Po krátkém angažmá v Realistickém divadle v Praze (1945–46) hrál v Teplicích-Šanově (1946–49), Liberci (1949–50), Karlových Varech (1950–55, 1965–67), Pardubicích (1955–56), Kolíně (1956), Státním divadelním studiu (1961), Chebu (1961–65), Gottwaldově (1967–70), pražském Divadle S. K. Neumanna (1970–72) a posléze opět – už potřetí – v Karlových Varech (1973–92). V letech 1956–61, kdy jej postihl soudní zákaz kulturní činnosti, pracoval nejprve jako horník a pak jako dělník ve Stalinových závodech v Záluží u Mostu. Po roce 1968 jezdil po republice se čtyřhodinovým klubovým recitálem Koncert pro pana Masaryka. Od začátku hereckého vývoje tíhl k charakterním postavám intelektuálního typu, do kterých vnášel zřetelné stopy své individuality. Ironie, skepse až cynismus, racionální nadhled i vnitřní problémovost, to jsou kvality, které ve svých rolích akcentoval. Z nepřeberného množství rolí uvádíme namátkou aspoň Tartuffa, Bláhu z Našich furiantů, maršála z Bílé nemoci a Skuleho z Nápadníků trůnu. Hrál ve třech desítkách filmů. Na plátně se poprvé objevil ve Vávrově husitské trilogii jako papežský posel (Jan Hus, 1954), šlechtic Jindřich z Hradce (Jan Žižka, 1955) a husitský hejtman Mikuláš z Husi (Proti všem, 1956). Divákům v kinech se znovu představil až na sklonku 60. let, kdy vytvořil několik menších rolí: spoluvězně mladého hrdiny (J. Hanzlík) v Novákově tragikomedii z květnového povstání roku 1945 Maratón (1968), kapitána SNB v Pinkavově detektivce Mlčení mužů (1969), sekretáře a bratra faráře Schmidta (E. Cupák) ve Vávrově historickém podobenství Kladivo na čarodějnice (1969), ředitele výzkumného ústavu v dětském snímku R. Cvrčka Dospěláci můžou všechno (1969). Ve dvou politicky exponovaných filmech, které normalizační režim uzavřel na dvacet let do trezoru, ztělesnil obávané stranické funkcionáře: tajemníka MNV Januše v Sirového adaptaci románu Evy Kantůrkové Smuteční slavnost (1969) a „nejvyššího“ soudruha v sugestivním politickém thrilleru K. Kachyni podle námětu Jana Procházky Ucho (1970). Mocenským hodnostářem byl i jeho král v pohádce Princ Bajaja (1971) A. Kachlíka, zatímco z nižších vrstev pocházel krejčí, do něhož se vtělil v povídce Arabský kůň z boccacciovského diptychu Hry lásky šálivé (1971) J. Krejčíka. Návrat do film. ateliérů po nucené odmlce, zapříčiněné politickými důvody, „vykoupil“ účinkováním v silně tendenčních filmech Karla Steklého Za volantem nepřítel (1974) a Tam kde hnízdí čápi (1975) a Ivo Nováka Na konci světa (1975). Smysl pro komickou nadsázku mohl před kamerou projevit v menší úloze starého nacisty v Schulhoffově sci-fi komedii Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Silný dramatický potenciál měla postava raněného banderovce v baladě z poválečných Beskyd Stíny horkého léta (1977) režiséra F. Vláčila, který ho obsadil ještě do menší role intendanta v životopisném portrétu skladatele Antonína Dvořáka Koncert na konci léta (1979). Mladý režisér Jaroslav Soukup mu ve svých historických dramatech vyhradil menší úlohy hostinského (Romaneto, 1980) a hrobníka (Záchvěv strachu, 1983). Plodnou spolupráci navázal v 80. letech s režisérským veteránem Otakarem Vávrou, v jehož historických filmech ztělesnil kněze (Putování Jana Amose, 1983), zrádného Kochana (Oldřich a Božena, 1984) a rakouského politika hraběte Hartenberga (Evropa tančila valčík, 1989). Z jeho dalších rolí zaslouží pozornost tvrdý otec mladé hrdinky (J. Březinová) v Jakubiskově tragickém příběhu Postav dom, zasaď strom (1979), vládce pekel Lucifer v Kachlíkově pohádce O zatoulané princezně (1988), vševědoucí indiánský náčelník Psí ocas v londonovském dobrodružství režiséra Zdenka Sirového Cesta na jihozápad (1989) a starý ovčák v Zábranského poetickém podobenství Stavení (1990). V Sísově provázkovském muzikálu Balada pro banditu (1978) se objeví na začátku filmu jako charismatický pastevec, počínající vyprávět příběh o legendárním koločavském hrdinovi. S jeho uměním se mohli tv. diváci zevrubněji seznámit teprve v 80. letech, např. v inscenacích Podivné setkání (1988), Rudin (1985), V kleštích (1987), Uloupené dětství (1987), Nedosněné sny (1989), Zbabělec (1990), Malčik (1993) aj. Neminulo ho ale ani účinkování v seriálech (Pan Tau, 1969; Arabela, 1979; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1985; Gottwald, 1986; Dobrodružství kriminalistiky, 1989).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!