OLŠOVSKÝ, Zbyšek
Zbyšek OLŠOVSKÝ vl. jm. Vodička (* 18. 12. 1914 Žirovnice, okres Pelhřimov, † 16. 5. 1986)
–
herec, operetní zpěvák, divadelní režisér a rozhlasový dramatik; bratr herce
K. Olšovského. Jako syn div. ředitele Františka Vodičky-Olšovského, v jehož podniku byl nápovědou již v chlapeckých letech a kde po pětiletém tanečním školení u
J. Nikolské, Heleny Štěpánkové a Remislava Remislavského vystupoval i jako herec. V letech 1939–49 vystřídal činoherní a operetní angažmá na pražských scénách (Akropolis, U Nováků, Nezávislé divadlo, Velká Opereta, Divadlo v Karlíně, Nové divadlo) a posledních 14 let před odchodem do invalidního důchodu (1963) byl členem Divadla Na Fidlovačce. Herecké zkušenosti před kamerou získal nejprve v rolích studentů (
Cesta do hlubin študákovy duše, 1939;
Prosím, pane profesore!, 1940) a po dlouhé odmlce se k filmování vrátil zásluhou Václava Kršky, který ho obsadil alespoň do epizodních rolí zřízence (
Komedie s Klikou, 1964), tanečního mistra (
Poslední růže od Casanovy, 1966) a sluhy (
Jarní vody, 1968). Později se ještě objevil ve filmech jako delegát z Plodinové burzy (
Dvacátý devátý, 1974) a kostelník Šaňo (
Náš dědek Josef, 1976). Autorsky se podílel na nedokončeném filmu Františka Čápa
Křižovatka (1947). Jen výjimečně se objevil i na obrazovce: ve filmu
Chvíle rozhodnutí (1961) a seriálech
Vlak děství a naděje (1985) a
Dobrodružství kriminalistiky (1989), který se vysílal až po jeho smrti.