OLIVA, Petr
Petr OLIVA (* 14. 2. 1943 Praha) – herec; bývalý manžel herečky a podnikatelky R. Rázlové, manžel herečky D. Čárovéá. Po absolvování herectví na DAMU (1964) působil v AUS Víta Nejedlého (1964–66), v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně (1966–72) a pražském Divadle E. F. Buriana (1972–91), kde vytvořil řadu velkých postav světového i domácího repertoáru, např. Ibsenova Peera Gynta, rytmistra Kučkova v dramatizaci Turgeněvova Rváče, Edgara v Králi Learovi, Mackeatha v Žebrácké opeře nebo Dykova Krysaře. Pohostinsky v Redutě hrál a režíroval Bulgakovův Divadelní román a Domácí představení V. Venclíka. V poslední době ho vídají návštěvníci představení, např. Divadla Radka Brzobohatého, Divadla Blaník a Společnosti Julie Jurištové. Jako představitel záporných, sebevědomých, slabošských a milovnických typů se objevoval příležitostně ve filmu, ale ještě daleko více v televizi. Zasvěcující lekci před kamerou mu udělil režisér Jiří Sequens, když mu svěřil vedlejší roli mladého odbojáře Víti Otradovce ve film. rekonstrukci historické události z období nacistické okupace Atentát (1964). Do konce 60. let se na plátně prezentoval už jen roličkou příslušníka americké vojenské policie v Brynychově psychologickém dramatu Já, spravedlnost (1967). Nosit armádní uniformu vyžadovala také jeho následující role v Novákově vojenské komedii Půlnoční kola (1972), kde hrál donchuánského vojáka základní služby Milana, jednoho z pětice mladých hrdinů, z nichž každý zcela jinak prožije několik hodin volna v Praze, kde mají za úkol zajistit průjezd vojenské kolony. Olivovy další tři, zatím poslední film. postavy jsou zasazeny do minulosti: 19. století reprezentuje autentická historická postava z dějin českého dělnického hnutí Josefa Boleslava Pecky ve Strnadově sociálním dramatu Čas lásky a naděje (1976), spiklence Dostála v Soukupově Záchvěvu strachu (1983), ze vzdálenějšího 16. století pochází pasovský žoldnéř Niklas v historicko-dobrodružném příběhu Poslední propadne peklu (1982), který natočil Ludvík Ráža. Nedostatek film. příležitostí mu vynahradila práce pro televizi, kde hrál v celé řadě inscenací (Zápisník zmizelého, 1969; Lidé na křižovatce, 1971; Muž v osidlech, 1973; Plácek, 1978; Dopis psaný španělsky, 1980; Sůl země, 1981; Kverulantka, 1987; Nepodepsaný knoflík, 2003; In nomine patris, 2004; Kouzla králů, 2009), a zejména seriálů (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Okres na severu, 1981; Sanitka, 1984; Druhý dech, 1988; Případ pro zvláštní skupinu, 1989; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Hospoda 1995; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003; Pojišťovna štěstí, 2004; Vyprávěj, 2009). Během 80. let se význam a počet jeho film. rolí výrazně snížil, ale o to víc se věnoval dabování zahraničních herců, zejména Pierra Richarda, Roberta Redforda a Lewise Collinse (britský kriminální seriál Profesionálové).