OČÁSEK, Viktor
Viktor OČÁSEK vl. jm. Ocásek (* 21. 5. 1897 Vídeň, † 18. 4. 1975 Praha)
–
herec; manžel herečky
E. Hráské. Profesionální zkušenosti získával nejprve u venkovských div. společností (1919–21), pak jako člen Tylova divadla v Nuslích (1921–24) a Gamzova Českého studia v Třebíči (1924–26). Do poloviny 30. let působil v Praze, kde vystřídal řadu scén, např. Umělecké studio (1927), Osvobozené divadlo (1928–30), Kolektiv mladých divadelníků (1932) a žižkovské divadlo Akropolis (1930–36). Po dvou sezonách v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích přešel roku 1938 do Městského divadla Kladno, v jehož svazku setrval prakticky až do konce války. Na sklonku okupace se vrátil do Prahy, aby posílil herecký kádr Nezávislého divadla. První poválečná léta pobyl v činoherním souboru Divadla 5. května (1945–48), který následně vyměnil za angažmá v Divadle státního filmu (1948–51). Po krátké zastávce v Městském oblastním divadle Kladno nastoupil své poslední angažmá v Burianově Armádním uměleckém divadle – D 34 (1953–59). Již jako důchodce často hostoval na různých pražských scénách (např. v Činoherním klubu). Velmi přesně vytvářel studie nejrůznějších lidských charakterů, často lidí ponižovaných, utlačovaných, ale i pokřivených. Do nitra postav pronikal s psychologickým zaujetím, s citem pro žánrové odstíny i s věcnou střízlivostí, jež však nepostrádala spontánní temperament. S chutí hrál i komické figury, jejichž komika byla vyhrocená do grotesky a nesla tragické zabarvení. Před kamerou se jeho přesné a sdělné charakterizační umění projevovalo často jen v drobných figurkách. Neustále v nich rozvíjel schopnost postihnout v detailu celistvost lidské povahy a obohacoval své výrazové prostředky. Poprvé se na plátně objevil těsně před dovršením svých abrahámovin jako majitel krejčovské opravny v Cikánově dramatu
Hrdinové mlčí (1946). V následujícím roce již natočil sedm filmů a dále pokračoval s průměrem tři až čtyři tituly ročně až do počátku 70. let. Hrál ve více než padesáti filmech všech žánrů, mezi nimiž se nachází poměrně dost snímků vymykajících se svými uměleckými kvalitami běžné dobové produkci. Ztvárnil v nich epizodní i vedlejší role: lokaje ve Steklého sociálním dramatu
Siréna (1947), obchodníka s obrazy ve Slavíčkově zfilmování Gogolovy fantastické povídky
Podobizna (1947), listonoše v parodii
M. Friče Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), židovského inženýra Oskara Kaufmanna a otce hlavní hrdinky, lékařky Hany (
B. Waleská), v Radokově apokalyptickém obrazu terezínského ghetta
Daleká cesta (1949), manžela bytné (
R. Šlemrová) v Krškově adaptaci Šrámkova lyrického románu
Stříbrný vítr (1954), písaře ve
Vláčilově baladě
Ďáblova past (1961) či majitele pohřebního ústavu ve westernové parodii
O. Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Patrně největším hereckým úkolem ho pověřil režisér
V. Kubásek v roli zlodějského kupce, prvního radního a kořalečníka Blechy v sociálním dramatu
Zvony z rákosu (1950). V historických filmech z různých epoch, které nejčastěji režírovali Václav Krška, Otakar Vávra a Karel Steklý, hrál např. kněze (
Jan Roháč z Dubé, 1947), účetního (
Revoluční rok 1848, 1949), kostelníka (
Temno, 1950), hraběte (
Mikoláš Aleš, 1951), písaře (
Jan Hus, 1954) a sluhu na radnici (
Jan Žižka, 1955). Ve filmech ze současnosti a nedávné minulosti, ať už situovaných do města nebo na venkov, zpravidla představoval staré muže různých profesí a činností, např. hostinské (
Až se vrátíš…, 1947;
Dnes o půl jedenácté, 1949), dělníky (
Případ Z-8, 1948;
Žízeň, 1949), úředníky (
Rodinné trampoty oficiála Tříšky, 1949;
Případ dr. Kováře, 1950;
Happy end, 1967), vrátné (
Racek má zpoždění, 1950;
Naděje, 1963;
Třiatřicet stříbrných křepelek, 1964;
5 milionů svědků, 1965;
Svatej z Krejcárku, 1969), družstevníky (
Cesta ke štěstí, 1951), zubaře (
Zlatý pavouk, 1956), vetešníka (
Občan Brych, 1958), učence (
Případ pro začínajícího kata, 1969) a hudebníky (
Vražda v hotelu Excelsior, 1971;
Touha Sherlocka Holmese, 1971). Nebo byl zkrátka jen dědou a staříkem (
Parohy, 1947;
Sedmý kontinent, 1960;
Velikonoční dovolená, 1971;
Maturita za školou, 1973), které představoval i na tv. obrazovce, např. v inscenacích
Ave Maria (1970),
Alexandre Dumas starší (1970),
Čtyři sváteční dny (1971),
Vrtkavý král (1974) a
Vejce pro maršála (1974) a mihl se i v seriálu
Hříšní lidé Města pražského (1968–69).
