V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

OČÁSEK, Viktor

Viktor OČÁSEK vl. jm. Ocásek (* 21. 5. 1897 Vídeň, † 18. 4. 1975 Praha)herec; manžel herečky E. Hráské. Profesionální zkušenosti získával nejprve u venkovských div. společností (1919–21), pak jako člen Tylova divadla v Nuslích (1921–24) a Gamzova Českého studia v Třebíči (1924–26). Do poloviny 30. let působil v Praze, kde vystřídal řadu scén, např. Umělecké studio (1927), Osvobozené divadlo (1928–30), Kolektiv mladých divadelníků (1932) a žižkovské divadlo Akropolis (1930–36). Po dvou sezonách v Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích přešel roku 1938 do Městského divadla Kladno, v jehož svazku setrval prakticky až do konce války. Na sklonku okupace se vrátil do Prahy, aby posílil herecký kádr Nezávislého divadla. První poválečná léta pobyl v činoherním souboru Divadla 5. května (1945–48), který následně vyměnil za angažmá v Divadle státního filmu (1948–51). Po krátké zastávce v Městském oblastním divadle Kladno nastoupil své poslední angažmá v Burianově Armádním uměleckém divadle – D 34 (1953–59). Již jako důchodce často hostoval na různých pražských scénách (např. v Činoherním klubu). Velmi přesně vytvářel studie nejrůznějších lidských charakterů, často lidí ponižovaných, utlačovaných, ale i pokřivených. Do nitra postav pronikal s psychologickým zaujetím, s citem pro žánrové odstíny i s věcnou střízlivostí, jež však nepostrádala spontánní temperament. S chutí hrál i komické figury, jejichž komika byla vyhrocená do grotesky a nesla tragické zabarvení. Před kamerou se jeho přesné a sdělné charakterizační umění projevovalo často jen v drobných figurkách. Neustále v nich rozvíjel schopnost postihnout v detailu celistvost lidské povahy a obohacoval své výrazové prostředky. Poprvé se na plátně objevil těsně před dovršením svých abrahámovin jako majitel krejčovské opravny v Cikánově dramatu Hrdinové mlčí (1946). V následujícím roce již natočil sedm filmů a dále pokračoval s průměrem tři až čtyři tituly ročně až do počátku 70. let. Hrál ve více než padesáti filmech všech žánrů, mezi nimiž se nachází poměrně dost snímků vymykajících se svými uměleckými kvalitami běžné dobové produkci. Ztvárnil v nich epizodní i vedlejší role: lokaje ve Steklého sociálním dramatu Siréna (1947), obchodníka s obrazy ve Slavíčkově zfilmování Gogolovy fantastické povídky Podobizna (1947), listonoše v parodii M. Friče Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář (1949), židovského inženýra Oskara Kaufmanna a otce hlavní hrdinky, lékařky Hany (B. Waleská), v Radokově apokalyptickém obrazu terezínského ghetta Daleká cesta (1949), manžela bytné (R. Šlemrová) v Krškově adaptaci Šrámkova lyrického románu Stříbrný vítr (1954), písaře ve Vláčilově baladě Ďáblova past (1961) či majitele pohřebního ústavu ve westernové parodii O. Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Patrně největším hereckým úkolem ho pověřil režisér V. Kubásek v roli zlodějského kupce, prvního radního a kořalečníka Blechy v sociálním dramatu Zvony z rákosu (1950). V historických filmech z různých epoch, které nejčastěji režírovali Václav Krška, Otakar Vávra a Karel Steklý, hrál např. kněze (Jan Roháč z Dubé, 1947), účetního (Revoluční rok 1848, 1949), kostelníka (Temno, 1950), hraběte (Mikoláš Aleš, 1951), písaře (Jan Hus, 1954) a sluhu na radnici (Jan Žižka, 1955). Ve filmech ze současnosti a nedávné minulosti, ať už situovaných do města nebo na venkov, zpravidla představoval staré muže různých profesí a činností, např. hostinské (Až se vrátíš…, 1947; Dnes o půl jedenácté, 1949), dělníky (Případ Z-8, 1948; Žízeň, 1949), úředníky (Rodinné trampoty oficiála Tříšky, 1949; Případ dr. Kováře, 1950; Happy end, 1967), vrátné (Racek má zpoždění, 1950; Naděje, 1963; Třiatřicet stříbrných křepelek, 1964; 5 milionů svědků, 1965; Svatej z Krejcárku, 1969), družstevníky (Cesta ke štěstí, 1951), zubaře (Zlatý pavouk, 1956), vetešníka (Občan Brych, 1958), učence (Případ pro začínajícího kata, 1969) a hudebníky (Vražda v hotelu Excelsior, 1971; Touha Sherlocka Holmese, 1971). Nebo byl zkrátka jen dědou a staříkem (Parohy, 1947; Sedmý kontinent, 1960; Velikonoční dovolená, 1971; Maturita za školou, 1973), které představoval i na tv. obrazovce, např. v inscenacích Ave Maria (1970), Alexandre Dumas starší (1970), Čtyři sváteční dny (1971), Vrtkavý král (1974) a Vejce pro maršála (1974) a mihl se i v seriálu Hříšní lidé Města pražského (1968–69).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!