V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NESVADBA, Miloš

Miloš NESVADBA (* 17. 4. 1925 Praha)  – herec a výtvarník; bratr scénografa a div. režiséra Jiřího Nesvadby (1921–2004), manžel kostýmní výtvarnice Jaroslavy Nesvadbové (* 1932), otec herce a mima Michala Nesvadby. Jeho otec František Nesvadba (1890–1963), povoláním mechanik, si zahrál titulní postavu pražského šviháka v němých filmech Polykarp aprovisuje (1917) a Polykarpovo zimní dobrodružství (1917). Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze Na Smetance (1944) se přihlásil na Státní konzervatoř v Praze, ale místo studia byl totálně nasazen. Na konzervatoř se po osvobození nevrátil a odbornou hereckou průpravu absolvoval v Souboru mladých Jindřicha Honzla (později Studia Národního divadla). Od roku 1948 je členem činohry Národního divadla, na jehož scéně vytvořil desítky většinou komických rolí (Hadrián z Římsů, Lucerna, Veselé paničky windsorské, Fidlovačka, Ďábelský kruh, Smrt obchodního cestujícího, Ze života hmyzu) a udivuje zde mimořádnou vitalitou i v požehnaném věku. Pro jeho hereckou tvorbu je typická stylizace do šaškovské pózy naivního prosťáčka, překvapujícího nenadále tónem ironického šklebu. Komediálnímu účinku napomáhá zdůrazněním své subtilní postavy, elastickými pohyby, mimikou obličeje, jež těží z komického vzhledu jeho dětsky důvěřivého výrazu tváře, ale i odvážnou deformací hlasu, sahající často k parodii. S filmem ho poprvé spojila epizodní role syna radního v Cikánově historické komedii Alena (1947). V následujících více než 30 filmech se objevoval většinou v drobných karikaturních postavách, z nichž vynikl princ ze Země zacházejícího slunce v pohádce Bořivoje Zemana Pyšná princezna (1952), a to šlechticů (Hrátky s čertem, 1956; O medvědu Ondřejovi, 1959), vojáků (Poslušně hlásím, 1957; Na kometě, 1970; Svatby pana Voka, 1970) nebo v rolích mládežníků (Zítra se bude tančit všude, 1952; Nezlob, Kristino, 1956; V proudech, 1957; Taková láska, 1959). Zahrál si také nešťastného manžela (Florenc 13,30, 1957), holiče (Smrt v sedle, 1958), piráta (Ukradená vzducholoď, 1966), snaživého učitele (Za pět minut sedm, 1964), redaktora (Přísně tajné premiéry, 1967), choreografa (Podivná přátelství herce Jesenia, 1985) a ceremoniáře (Císařovy nové šaty, 1994). Zatím naposled se objevil na plátně po dlouhé odmlce jako farář Reiner, jeden z účastníků srazu maturantů náchodského gymnázia po 60 letech, ve Štancelově „bilanční“ komedii Pamětnice (2009). Vedle herectví projevil už od studentských let výtvarné nadání, které rozvinul jako kreslíř karikatur a vtipů (spoluzaložil časopisy Mateřídouška, OhníčekDikobraz), ilustrátor knih (především pro děti), z nichž sám některé napsal (Kuře Cupity, 1976; Bubetka a smítko, 1979; Červené karkulky, 2002), a div. a tv. scénograf. Jeho kresby charakterizuje silná kontura, kroužená do oblých tvarů v jasné zářivé barevnosti. Oblibu u dětského publika získal svými hereckými a kreslířskými výstupy v tv. pořadech pro děti (Hračky naší Kačky, Veselé kuchaření, Malování na počkání), které připravoval se Š. Haničincovou. Na obrazovce účinkoval také v četných pohádkách (mj. O tlustém pradědečkovi, 1970; Čertův švagr, 1984; O rybáři a rybce, 1986; O Popelákovi, 1986; Jak se princ učil řemeslu, 1987), inscenacích (mj. Kočár nejsvětější svátosti, 1962; Sto dukátů za Juana, 1971; Konec agenta č. 312, 1974) i seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967; Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Pan Tau 1969–74; Alexander Dumas starší, 1970; Boříkovy lapálie, 1972 a po odmlce, když ho nenajdeme v jediném z četných normalizačních opusů, Pohádky pod lupou, 1990). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!