V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NĚMEC, František

František NĚMEC (* 9. 8. 1943 Sezimovo Ústí)  – herec. Vyrůstal v maloměstském prostředí poblíž řeky Lužnice v rodině elektrikáře. Jako gymnazista hrál ochotnické divadlo, pak vystudoval herectví na DAMU (1960–64) a ještě před ukončením školy vytvořil pohostinsky na jevišti Divadla S. K. Neumanna Vilíka Roškota ve Šrámkově Měsíci nad řekou (1962). Po absolvování DAMU získal angažmá v Městských divadlech pražských, kde byl zahrnován úlohami v nejrůznějších žánrech od antické tragédie přes domácí a světovou klasiku (Ruy Blas, neznámý v Lermontově Maškarádě, student v Urfaustovi) a moderní drama (Lot ve Williamsově Království božím na zemi, Yossarian v Hellerově Hlavě XXII.) až po konverzační a detektivní hry a muzikály (Na skle malované, Dva šlechtici z Verony, Já, k čertu, žiju rád!). Od roku 1982 je členem činohry Národního divadla, na jehož scéně se uvedl ještě jako host titulní rolí Goethova Fausta a hned poté zazářil jako Shakespearův Hamlet v Macháčkově legendární inscenaci. Po Hamletovi ztvárnil řadu velkých a přitom rozdílných postav, jako byl Brick v Kočce na rozpálené plechové střeše, Jakub Ryba v Boučkově Noci pastýřů, Lopachin ve Višňovém sadu, Lenin v Kremelském orloji, mlynář v Lucerně, Valmont z Hamptonových Nebezpečných vztahů, Robespierre v Dantonově smrti, profesor Higgins v Pygmalionu, biskup Dobeš v Hilbertově Falkenštejnovi, Burrus ve hře Britannicus, Kreón v tragédii Oidipús vladař, Kočkarev v Ženitbě, poutník, též Levas v Pašijích, Vilém Foldal v Johnu Gabrielu Borkmanovi, Minetti v Portrétu umělce jako starého muže. Výkon, jaký předvedl v postavě kolaborantského dirigenta Furtwänglera v dramatu Na miskách vah, mu přinesl Cenu Thálie 1998. V jeho civilním hereckém projevu převládá intelektuální postižení smyslu dramatických postav i jejich složitého vnitřního světa. Již Němcův fyzický zjev – štíhlá postava, úzká, dlouhá, výrazně řezaná tvář s vysokým čelem a pátravě přemýšlivýma očima – se uplatňuje zvláště v komplikovaných charakterech hrdinů. Neokázalé, avšak niterným prožitkem bohaté herectví, založené zejména na hlasových a střídmých mimických a pohybových prostředcích, je ve své zdánlivé prostotě velmi účinné. Ve vztahu k filmu panovalo zpočátku dlouhé období vzájemné nedůvěry. Po úspěšném debutu v Brynychově Transportu z ráje (1962), v němž vytvořil chlapce Danyho, jednoho z party mladičkých obyvatel terezínského ghetta, hrál chuligána Karla zvaného Kajman v Helgeho psychologickém dramatu První den mého syna (1964) a několik menších rolí či epizodek podobného druhu: vojáky základní služby (Sedm zabitých, 1965; Každý mladý muž, 1965), pracovníka u benzinové pumpy (Svatba s podmínkou, 1965), medika (Ta třetí, 1968). Objevil se v politickém thrilleru K. Kachyni Ucho (1970) jako jeden ze skupinky příslušníků StB, kteří v noci navštíví ústřední manželskou dvojici (R. Brzobohatý a J. Bohdalová). Hrál v detektivkách kriminalisty (Na kolejích čeká vrah, 1970; Čas pracuje pro vraha, 1979; Rukojmí v Bella Vista, 1980; Muž na drátě, 1985) a výjimečně i zločince (Muž z Londýna, 1974). K velkým rolím se propracoval až koncem 70. a během 80. let v historických filmech, mnohdy s politickým podtextem: záhadný hrabě Kent, pronásledující skladatele Antonína Dvořáka (J. Vinklář) utkvělou představou smrti, ve Vláčilově životopisném filmu Koncert na konci léta (1979), učitel v pohraniční obci po 2. světové válce v Kachyňově Cukrové boudě (1980), český král Přemysl Otakar II. v kostýmním filmu Karla Steklého Hra o královnu (1980), policejní rada Berger v Soukupově politickém dramatu Záchvěv strachu (1983), český vlastenec Dušan Lambl ve Vávrově dramatu Veronika (1985) a endokrinolog profesor Josef Charvát v čapkovském portrétu režiséra Štěpána Skalského Člověk proti zkáze (1989). Své zatím největší film. postavy vytvořil ve filmech Václava Matějky Svítalo celou noc (1980) a Jiřího Sequense Ta chvíle, ten okamžik (1981). Obě měly mnoho společného: v obou totiž představoval českého lékaře v mezní životní situaci bezprostředně spjaté s nacistickou okupací a neohroženým bojem lidí proti okupantům. I ve filmech ze současnosti ztělesňoval nejčastěji intelektuální typy s vysokoškolskými tituly, jako byl např. architekt ve Skalského Hřišti (1975), advokát v Hanibalově filmu Dobrý den, město (1976), doktor Mlynář v Kovářově kriminálním příběhu Past na kachnu (1978) a předseda moderního JZD Janovec v Matulových Haurech (1987). Výjimečně si zahrál i ve veselohrách: neúspěšného střelce Gomeze v Herzově parodii na mafiánské filmy Buldoci a třešně (1981) a až příliš a na nesprávném místě aktivního předsedu sloučených vinařských družstev na jižní Moravě ing. Urbana ve Vorlíčkových filmech Zralé víno (1981) a Mladé víno (1986). Po roce 1989 se připomíná na plátnech kin jen sporadicky: hrál prvního muže ve státě ve Věrčákově hořké komedii Ceremoniář (1996), advokáta Matouše v retrokomedii D. Kleina Konto separáto (1997), otce milenky (Agnieszka Wagnerová) židovského houslového virtuosa (J. Bartoška) v tragikomedii Všichni moji blízcí (1999), s H. Maciuchovou rodiče mladé hrdinky Hanky (J. Schneiderová) v Ondříčkově hořké komedii Samotáři (2000) a faráře v muzikálu F. Renče Rebelové (2001). Zatím naposled se na plátně představil jako německý lékař Heinrich, letitý soused a přítel manželů Vikových (J. Adamová a P. Landovský), protagonistů filmu Stínu neutečeš (2009), který jako autobiograficky laděnou psychologickou sondu do rodinných vztahů zatížených traumaty minulosti natočila debutující režisérky Lenka Kny. Absenci ve filmu mu bohatě vynahrazuje televize, která ho již několik desetiletí stabilně zahrnuje kvalitními hereckými úkoly v inscenacích a filmech: Vyvolení (1962), Láska vojenská (1967), Maltézský sokol (1968), Bratři Riccové (1969), Alexandre Dumas starší (1970), Hlavní přelíčení (1971), Jeden ze soubojů (1971), Lev je v ulicích (1972), Velká šance (1974), Hledá se Kurt (1974), Vrtkavý král (1974), Králův kalich (1974), Odměna (1978), Ve věci J. R. Oppenheimera (1979), Zlaté rybičky (1979), Spor architekta Zítka (1981), pouť králů (1982), Plášť Marie Terezie (1982), Smrt krále Václava IV. (1983), Karanténa (1987), Muž v pozadí (1994), Ex offo (1998), Nenávist (1999), Sjezd abiturientů (2000), Svědek (2001), Brouk v hlavě (2002), Bankrotáři (2003), Falešné obvinění (2004), Hadí tanec (2005), Nevlastní bratr (2006), Karambol (2008), Rytmus v patách (2009), Archiv (2009) aj. Často účinkoval rovněž v seriálech (Byl jednou jeden dům, 1974; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Muž na radnici, 1976; Dnes v jednom domě, 1979; Sanitka, 1984; Třetí patro, 1985; Dlouhá míle, 1989; O zvířatech a lidech, 1993; Hotel Herbich, 1999; Šípková Růženka, 2001; Místo nahoře, 2004; Eden, 2005; Dobrá čtvrť, 2005; Poslední sezóna, 2006; Eden – Zlatá karta, 2006; Nemocnice na kraji města – nové osudy, 2008; Ďáblova lest, 2008; Ach, ty vraždy!, 2010). Zejména starší diváci ho mají ale spojeného hlavně s postavou sympatického a trochu nezodpovědného horolezce Luboše, hledajícího cestu do srdce svého synka Vaška (T. Holý) i jeho půvabné maminky (J. Preissová) v tv. filmech Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978), či s doktorem Řehořem v Dietlově seriálu Nemocnice na kraji města (1978, 1981, 2003). Často pracuje v rozhlase (laureát posluchačské ankety Neviditelný herec 2000) a v dabingu. Od roku 1982 se věnuje rovněž pedagogické činnosti na DAMU.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!