V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NAVRÁTIL, Vladimír

Vladimír NAVRÁTIL (* 3. 6. 1922, † po 1987?)filmový herec; manžel filmové herečky O. Navrátilové. Od počátku 60. let vytvořil kolem 130 epizodních rolí širokého profesního a sociálního spektra ve filmech všech žánrů. Často nosil uniformy příslušníků VB (Cesta hlubokým lesem, 1963; 5 milionů svědků, 1965; Zločin v dívčí škole, 1965; Svatba s podmínkou, 1965), nacistických důstojníků (Transport z ráje, 1962; Atentát, 1964; Klíč, 1971; Na druhom brehu sloboda, 1984) i důstojníků čs. armády (Transit Carlsbad, 1966; Vysoká modrá zeď, 1973). V historických a pohádkových příbězích vystřídal kostýmy průvodčího (Horoucí srdce, 1962), dvořanů (Bláznova kronika, 1964; Šíleně smutná princezna, 1968), nadlesního (Poslední růže od Casanovy, 1966), mnicha (Údolí včel, 1967), lokaje a sluhy (Kladivo na čarodějnice, 1969; Slasti Otce vlasti, 1969) či čeledína (Tři oříšky pro Popelku, 1973). Mezi frekventovaná povolání, jaká před kamerou vykonával, patřili lékaři (Zlé pondělí, 1960; Tažní ptáci, 1961; Král Králů, 1963), fotoreportéři (Pohádka o staré tramvaji, 1961; „Pane, vy jste vdova!“, 1970), číšníci a barmani (Kolik slov stačí lásce?, 1961; Komedie s Klikou, 1964; Slečny přijdou později, 1966). Zahrál si však také třeba námořníka (Smrt na Cukrovém ostrově, 1961), středoškolského profesora (Starci na chmelu, 1964), architekta (Flám, 1966), vedoucího bufetu (Dáma na kolejích, 1966), fízla (Farářův konec, 1968), vesničana (Romance pro křídlovku, 1966), farmáře (Kolonia Lanfieri, 1969), pacienta (Pět mužů a jedno srdce, 1971), lesníka (Bouřlivé víno, 1976), dělníka (Ostrov stříbrných volavek, 1976), úředníky (Einstein kontra Babinský, 1963; Bílá paní, 1965) nebo funkcionáře (Sny o Zambezi, 1982). Jednou z posledních rolí byla postava kaprála Reifa ve Steklého adaptaci Olbrachtova románu Podivná přátelství herce Jesenia (1985). Naopak jen ojediněle se objevoval na obrazovce v inscenacích (Svět je báječné místo k narození, 1967; Almara, 1971) i seriálech (Klapzubova jedenáctka, 1967; Rozsudek, 1970; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Stříbrná pila, 1978; Panoptikum Města pražského, 1986–87).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!