V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NAVRÁTIL, Bořivoj

Bořivoj NAVRÁTIL (* 26. 9. 1933 Kroměříž, † 31. 10. 2011 Praha)herec. Jeho otec byl úředník. Rodiče ale prakticky nepoznal, neboť oba zemřeli, ještě než dovršil pět let. Se svým starším bratrem vyrůstal u otcovy sestry. Ochotnickému divadlu se začal věnovat jako student ekonomické školy v Jihlavě, kam se roku 1947 s tetinou rodinou přestěhoval. Herecké vzdělání získal na brněnské JAMU, po jejím absolvování (1956) nastoupil s téměř celým svým ročníkem první angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně, které po roce vyměnil za Slezské divadlo Zdeňka Nejedlého v Opavě a vzápětí pak za Státní divadlo v Ostravě, kde pobyl tři sezony. Roku 1961 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, z jehož svazku odešel v roce 1992, aby se na jeho prkna vrátil alespoň jako host. Během více než třicetiletého zdejšího působení hrál v klasickém i soudobém repertoáru, a i když se nejednalo většinou o role titulní, každou z nich dokázal ozvláštnit precizní individuální charakteristikou: Paris v Romeovi a Julii, vodník Michal v Lucerně, Vajnonen v Optimistické tragédii, Myrtilos ve Vrchlického a Fibichově melodramatu Námluvy PelopovySmrt Hippodamie, Ernesto Roma v Brechtově Zadržitelném vzestupu Artura Uie, otec v Rojasově Celestině, přednosta kanceláře Michail v Gorkého Vasse a mnoho dalších. Pro roli vynálezce v Macháčkově inscenaci hry bratří Čapků Ze života hmyzu (1965) si na režisérův popud nechal oholit hlavu, která mu však již znovu neobrostla, a pleš se tak stala jeho další hereckou akvizicí. Po odchodu z Národního divadla spolupracoval s P. Léblem v Divadle Na zábradlí (Fernando Krapp mi napsal dopis, Služky, Naši naši furianti, Racek) a roku 1996 nalezl domovskou scénu v Divadelním spolku Kašpar v pražské Celetné ulici (Královský hon na slunce, Sestup Orfeův, Májový Shakespeare, Mrzák Inishmaanský, Richard III., Účtování v domě božím, Vánoční vzpomínka). Hostoval však i na dalších jevištích v Praze (Činoherní klub, Divadlo pod Palmovkou, Švandovo divadlo) i mimo metropoli (Mladá Boleslav, Šumperk, Jihlava). Už na začátku své div. dráhy naznačil, že jeho naturelu, zevnějšku a sympaticky zabarvenému tenoru je blízký především obor charakterní, v němž se profiloval jako tvůrce plasticky výrazných a přesně domýšlených postav, pronikavých psychologických studií senzitivních, psychicky či fyzicky deformovaných jedinců. Důležitým výrazovým prostředkem je jeho hlas, schopný apelativním tónem dosáhnout dramatického napětí. Příznačné v Navrátilově charakterizaci jsou prudké zvraty nálad, jimiž karikuje pózu a teatrálnost. Smysl pro výrazové kontrasty a gradaci role prokazuje také v polohách komediálních a komických. Film a televize však z jeho hereckého fondu čerpají jen omezeně a jednostranně. České kinematografii nejprve posloužil svým hlasem, když nadaboval slov. herce I. Palúcha, protagonistu psychologického dramatu režisérky Vihanové Zabitá neděle (1969), jehož premiéra v kinech se však z politických důvodů uskutečnila až po 20 letech. Cestu do film. ateliérů mu otevřel režisér K. Kachyňa, kterému vděčí i za své nejhodnotnější role, s nimiž si ho rovněž diváci nejčastěji spojují: postavy primářů v lyrických příbězích podle literárních předloh Australana Alana Marshalla Už zase skáču přes kaluže (1970) a A. Branalda Pozor, vizita! (1981) a Sestřičky (1983). Vedoucí pozice zastávaly i jeho další postavy z jiných Kachyňových filmů: ministerský úředník Cejnar v politickém thrilleru Ucho (1970), tatínek malého školáka a ředitel lesní správy Kincl v baladě Vlak do stanice Nebe (1972), zástupce firmy v romanci ze Žižkova 30. let Lásky mezi kapkami deště (1979), ředitel divadla ve společensko-kritické komedii Dobré světlo (1986), šéf konstrukční kanceláře a nadřízený mladého hrdiny (B. Starý) v hořké komedii Fandy ó Fandy (1983). S úlohami lékařů se na něho obracejí i jiní režiséři, zatím většinou debutanti: Jiří Svoboda v psychologickém dramatu Zrcadlo pro Kristýnu (1975), Jaroslav Brabec ve váchalovské parodii Krvavý román (1993), David Ondříček v milostném příběhu Šeptej (1996) a Pavel Linhart v životopisném portrétu Vincenz Priessnitz (1999). Díky své vizáži byl obsazen sovětským režisérem a hercem Sergejem Gerasimovem do životopisného filmu o posledních dnech života velikána ruské literatury Lev Tolstoj (1983), v němž zpodobnil autentickou „doktorskou“ osobnost, Slováka Dušana Makovického, osobního lékaře ruského spisovatele a filozofa, kterého hrál samotný Gerasimov. Většina z jeho téměř šedesáti filmů české a slov. provenience je dějově zasazena do minulosti, ať nedávné nebo velmi vzdálené: hrál např. pravěkého kupce Gera ve Schmidtově trilogii Osada Havranů (1977), Na veliké řece (1977) a Volání rodu (1977), středověkého děkana ve Steklého historické komedii Hra o královnu (1980), hejtmana v Sequensově muzikálové verzi div. hry Oldřicha Daňka Dva na koni, jeden na oslu (1986), herce Sicinia ve Vávrově Putování Jana Amose (1983), c. a k. policejního inspektora Zellnera v Matějkově životopisném filmu o průkopníkovi českého dělnického hnutí Hodina života (1981), autodopravce Krebse v Balíkově evokaci atmosféry Vídně krátce po 1. světové válce Šílený kankán (1982), doktora Bittnera ve Svobodově dramatickém příběhu podle skutečné události z Prahy konce 20. let Dům Na poříčí (1976), sovětského vyslance v ČSR Alexandrovského ve Vávrově „rekonstrukci“ politických událostí roku 1938 Dny zrady (1973) a film. režiséra v Balíkově autobiograficky laděném snímku Narozeniny režiséra Z. K. (1987). Normalizační filmy se současnou tematikou mu nabídly pouze okrajové role, např. hazardního karetního hráče (Tři chlapi na cestách, 1973), příslušníka VB (V podstatě jsme normální, 1981), inženýra (Atomová katedrála, 1984) a učitele (Experiment Eva, 1985). Psychicky a fyzicky náročný úkol, který mu přivodil dokonce značné zdravotní problémy, představovala postava pilota a špičkového horolezce Miša, člena expedice usilující o dobytí nejvyšší hory světa v koprodukčním čs.-nepálském filmu slov. režiséra Jána Piroha Sagarmatha (1988), natáčeném v autentickém prostředí Himálaje. V nových podmínkách českého filmu po roce 1989 nenalezl zatím mnoho příležitostí. Kromě již výše zmíněných rolí lze ještě vyzdvihnout postavu tv. režiséra Jiřího trpícího úchylkou ukusování knoflíků zubní protézou v Zelenkově povídkové komedii Knoflíkáři (1997), ředitele školy v povídce Stoh ze smutné komedie Romana Vávry Co chytneš v žitě (1998), pokladníka Rouse v Mináčově tragikomedii Všichni moji blízcí (1999) a starého dobrodruha Aarona Cohena v Jandourkově dobrodružném rodinném filmu s prvky fantasy Maharal – Tajemství talismanu (2007). V poslední době se objevil jako Podzim v tv. pohádce Pohádkové počasí (2008), otec Jany (Irena Máchová) ve Šteindlerově komedii O život (2008). Dlouhodobě stabilní zázemí mu alespoň poskytuje televize, kde vytvořil nespočet rolí v inscenacích a filmech (Blokáda, 1959; Neomylní, 1962; Žádám odpověď, 1965; Samota, 1965; Smrt počestné paní, 1969; Kde jsi byl, Odyssee?, 1974; Ráno budeme moudřejší, 1977; Bratři Kipové, 1979; Kněžna Libuše, 1985; Jmenuji se po tátovi, 1989; Divadelní román, 1994; Narcisový dům, 1994; Eine kleine Jazzmusik, 1996; Ex offo, 1998; Atentát na ministra financí, 1998; Velký případ, 1999; Návštěva staré dámy, 1999; Ideální manžel, 2001; Já z toho budu mít smrt, 2005; Škodná, 2007; O kominickém učni a dceři cukráře, 2007; Nespavost, 2009; Svědomí Denisy Klánové, 2009), pohádkách (Jak se ševcem šili čerti, 1975; Vodnická čertovina, 1995; Zkřížené meče, 1997; Vojtík a duchové, 1997; Zvonící meče, 2001; Vřesový trůn, 2006) a seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Návštěvníci, 1981–83; Sanitka, 1984; Vlak dětství a naděje, 1985; Zlá krev, 1986; Gottwald, 1986; Malý pitaval z velkého města, 1986; Rodáci, 1987; Přísahám a slibuji, 1990; Dobrodružství kriminalistiky, 1990–91; Náhrdelník, 1993; Draculův švagr, 1996; Ďábel v Praze, 1996; Hotel Herbich, 1999; Četnické humoresky, 2000; Útěk do Budína, 2002; Redakce, 2004; To nevymyslíš!, 2005–06, Letiště, 2006; Horákovi, 2006), když popularitu mu přinesla zejména role kapitána Bařinky v seriálu Ulice (2005–10). Absenci v domácí kinematografii si už léta vynahrazuje hojným účinkováním v zahraničních film. a tv. projektech realizovaných na našem území, ve kterých se vzhledem ke své typově zajímavé vizáži dobře uplatňuje jako představitel zloduchů a podivínů (mj. italský seriál La Cittadela, 2003; ruský špionážním filmu Ábel, 2009). Díky své mistrné práci s jazykem a uměním přednesu je ceněným rozhlasovým interpretem. Vyučoval herectví na pražské Státní konzervatoři (1973–83) a DAMU (1986–87). Vzpomínkový bilanční medailon s ním natočila Simona Oktábcová pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010). S traumatickými zážitky z dětství se svěřil v cyklu ČT 13. komnata (2009). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2003).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!