V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NARENTA, Jindřich

Jindřich NARENTA vl. jm. Nahrhaft (* 9. 5. 1921 Praha)  – herec. Jeho otec byl původem pražský Němec, proto si dokonale osvojil němčinu, která mu pak otevřela cestu do film. ateliérů. Už jako dítě se nadchl divadlem a o jiném budoucím povolání než herectví, neuvažoval. Na přání rodičů ale nejprve vystudoval obchodní akademii. Jakmile odmaturoval, přišla válka a neunikl totálnímu nasazení. Divadlu se tak začal věnovat až po válce, nejprve v amatérském souboru Čin (divadélko Ve Smečkách) a v Malostranské besedě. Roku 1951 složil herecké zkoušky a připojil se k zájezdovému Vesnickému divadlu, v němž byl jmenován vedoucím německé skupiny. Po šestiletém angažmá tuto scénu opustil kvůli přibývajícím úkolům ze strany filmu, televize a rozhlasu. Jako první z filmařů ocenil jeho herecké a jazykové přednosti Jiří Weiss, když ho obsadil do role gestapáka v okupačním dramatu Hra o život (1956). Rázem se stal vyhledávaným představitelem nacistů a Němců vůbec. Přestože se jednalo většinou o autoritativní a nadmíru disciplinované muže oddaně sloužící zvrácené ideologii, snažil se u nich hledat a vyjádřit dvojznačné rysy jejich charakteru a chování, třeba jen nepatrným gestem, pohledem či promluvou. Uniformy různých hodností i civilní oděv příslušníků nejrůznějších armádních a bezpečnostních složek nacistického Německa nosil ve filmech reflektujících události 2. světové války, které natočili čeští a slov. režiséři: Jiří Sequens (Neporažení, 1956), Miroslav Cikán (Jurášek, 1956), J. Weiss (Romeo, Julie a tma, 1959; Zbabělec, 1961), K. Kachyňa (Práče, 1960), Vojtěch Jasný (Přežil jsem svou smrt, 1960), Jaroslav Balík (Reportáž psaná na oprátce, 1961), J. Krejčík (Vyšší princip, 1960; Polnočná omša, 1962), Ivo Toman (Pevnost na Rýně, 1962), Jiří Lehovec (Mykoin PH 510, 1963), Vladimír Delong (Skok do tmy, 1964), Václav Sklenář (Zpívali jsme Arizonu, 1964), Otakar Vávra (Zlatá reneta, 1965; Osvobození Prahy, 1976), J. Herz (Spalovač mrtvol, 1968), Vladimír Čech (Klíč, 1971) a Vladimír Bahna (Poéma o svedomí, 1978). Nejpůsobivější portrét nacistického pohlavára nastínil v postavě generála SS Josefa Knechta na inspekční návštěvě terezínského ghetta v Brynychově dramatu podle Lustigových próz Transport z ráje (1962). Ve filmu NDR režiséra Jánose Veicziho Studené blesky/Die gefrorenen Blitze (1967) zpodobnil dokonce samotného Himmlera. Mezi jeho německy hovořícími postavami nalezneme kromě stoupenců fašismu také např. automobilového závodníka (Dědeček automobil, 1956), lékaře (Boxer a smrť, 1962; Horká zima, 1974), starostu města Bochumi (Maratón, 1968), špiona (Akce v Istanbulu, 1975), řidiče rakouského autobusu (Jak napálit advokáta, 1980), rakouského turistu (Co je doma to se počítá, pánové…, 1980) či vinárníka (Kouzelníkův návrat, 1984). Rozmanitější škálu lidských typů, převážně z řad inteligence, mu přinesly postavy mužů české národnosti ve filmech širšího žánrového rozpětí. Hrál v nich např. učitele (Brankář bydlí v naší ulici, 1957; Poslední ples na rožnovské plovárně, 1974), úředníka z ministerstva zemědělství (Vlčí jáma, 1957), příslušníky bezpečnosti (Smrt v sedle, 1958; Král Šumavy, 1959; Konec cesty, 1959; Černá sobota, 1960), výpravčího (Tereza, 1961), odborného znalce z ministerstva (Obžalovaný, 1964), ředitele pobočky (Vražda po našem, 1966), vedoucího kontrolní komise (Jak se krade milión, 1967), ministrova tajemníka (Ucho, 1970), armádní důstojníky (Poslušně hlásím, 1957; Florián, 1961; Lekce, 1971), velitele vezírových stájí (Zlaté kapradí, 1963), advokáta (Tajemství velikého vypravěče, 1971), soudce (…a pozdravuji vlaštovky, 1972), recepčního (Bouřlivé víno, 1976), princova rádce (Malá mořská víla, 1976). Častokrát namlouval v němčině jiné herce. V polovině 80. let se na čas odmlčel, aby se na jejich konci zase připomněl ve filmech Evropa tančila valčík (1989), Kouř (1990) a Poslední motýl (1990). Z jeho tv. tvorby jmenujme aspoň filmy a inscenace Můj generál (1959), Byly noci májové (1970), Dáma v jezeře (1970), Kat nepočká (1971), Klauni a vlastenci (1991) a řadu seriálů (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Pan Tau, 1969; F. L. Věk, 1971; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Chalupáři, 1975; Dobrá Voda, 1982 a Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Přísahám a slibuji, 1990; Pražský student, 1991; Wolfgang A. Mozart, 1992).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!