V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NÁLEPKOVÁ, Světlana

Světlana NÁLEPKOVÁ (* 2. 7. 1960 Praha)  – zpěvačka a herečka; sestra spisovatelky a výtvarnice Táni Nálepkové (* 1954), bývalá manželka mima M. Nesvadby a japanologa M. Vačkáře. Narodila se v rodině slov. důstojníka a vysokoškolské učitelky historie. V dětství chodila do baletu, dramatického kroužku a zpívala v Kühnově dětském sboru. Vystudovala hudebně-dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze (1981) a přitom se učila pantomimu u J. Kaftana na Lidové konzervatoři a školila se ve zpěvu. V letech 1979–89 působila v pantomimické skupině M. Nesvadby Mimtrio (účinkování po republice i Evropě a v zábavných tv. pořadech Možná přijde i kouzelník, Dva z jednoho města, Studio Kamarád), hostovala průběžně ve Studiu Ypsilon (1980–89), mezitím hrála v ústeckém Činoherním studiu (1982–83), vystupovala v představeních J. Vodňanského, občas zpívala s Jazzfonickým kvintetem a Klikarovým Originálním pražským synkopickým orchestrem. Od roku 1993 byla čtyři sezony v angažmá v Hudebním divadle v Karlíně (Josefina v muzikálu Má férová Josefina a Vivan v hudební revue Zasněžená romance). Mezi řadu jejích nejúspěšnějších scénických a hudebních sólových projektů patří Sněhurka na trampolíně (1986), Tenhleten Manhatten a jiné vedlejší příznaky (1990), Marlene – písně Marlene Dietrichové zpívá S. Nálepková (1995), Láska je fata morgána (1997). Písně z těchto recitálů nahrála také na několik CD alb. Již jako konzervatoristka debutovala na film. plátně epizodkou upjaté slečny Křížkové ve Vávrově historickém melodramatu Čas lásky a cti (1977). Otakar Vávra jí později svěřil roličku dvorní dámy v dalším historickém snímku Oldřich a Božena (1984). V celovečerní prvotině režiséra Miloše Zábranského Poslední mejdan (1983) vytvořila s T. Pokornou ústřední nesourodou dvojici studentek střední zdravotnické školy, povahově a typově zcela protikladných dívek, z nichž tu protřelou a ambiciózní Alenu představovala právě Nálepková. Úlohu povrchní dívky Aleny si zopakovala v Soukupově melodramatickém kriminálním thrilleru Láska z pasáže (1984). Po okrajových roličkách zpěvaček (Prodavač humoru, 1984; Havárie, 1985) se na téměř dvacet let ve filmu odmlčela. Znovu ji diváci v kinech spatřili jako vyzývavou sekretářku Mirku v situační komedii debutujícího Martina Kotíka Pánská jízda (2004). Podstatně více hereckých příležitostí jí nabídla televize v řadě inscenací a filmů (mj. Ráno budeme moudřejší, 1977; Poslední adresa neznámá, 1981; Nebožtík si nepřál květy, 1985; Hodinář, 1988; Anatol, 1993; Ani svatí, ani andělé, 2001), pohádek (mj. Paví král, 1978; O princezně na klíček, 1985; Kdo probudí Pindruše?, 1987; Ať přiletí čáp, královno, 1987; Lhát se nemá, princezno, 1991) a seriálů (Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Pražský písničkář, 1997; Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 1999; To nevymyslíš!, 2005–06; První krok, 2009). Pro děti připravila představení Šmidli pidli aneb jak se hraje divadlo. V současné době hraje v agenturních představeních na různých pražských jevištích (Divadlo Metro, Divadlo u Hasičů, Divadlo Radka Brzobohatého, Palác Blaník) a účastní se i různých show na tv. obrazovce. Se svou sestrou Táňou napsala vzpomínkovou knihu Světlana (1999).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!