V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

NADEMLEJNSKÁ, Marie

Marie NADEMLEJNSKÁ provdaná Ettelová (* 27. 6. 1896 Praha, † 24. 1. 1974 Praha)herečka; sestra dirigenta a sbormistra Antonína Maria Nademlejnského (1898–1985). K divadlu tíhla odmalička pod vlivem svého otce, skladatele Josefa Nademlejnského, který byl členem orchestru a zároveň archivářem Městského divadla na Královských Vinohradech. Již od svých dvanácti let zde hrála dětské roličky a tančila ve sboru. Když se vinohradské divadlo za Hilarovy éry proměnilo výhradně na činoherní scénu, nastoupila profesionální angažmá v souboru Vinohradské zpěvohry (1920–23). Následně prošla dalšími pražskými scénami: Švandovým divadlem (1923–28), smíchovskou Arénou (1928–30), Intimním divadlem (1930–32), Jiráskovým divadlem ve Vršovicích (1933), Osvobozeným divadlem (1934–35) a Městským divadlem na Královských Vinohradech (1935–48). S nástupem komunistického režimu zakotvila v karlínském Divadle Umění lidu, které však – postupně během jejího desetiletého působení před odchodem do důchodu (1958) – změnilo několikrát provozovatele i název scény (Divadlo čs. státního filmu, Divadlo hlavního města Prahy, Státní divadlo v Karlíně). Jejímu naturelu vyhovovaly především charakterní role starších žen, většinou naladěných do lehce komického tónu. Postavy podobného ražení vytvářela i ve filmu, kde debutovala na sklonku němého období úlohami velkostatkářky Hamplové ve frašce S. Innemanna Neviňátka (1929) a hrdinčiny tety Betty v komedii P. Pražského Vendelínův očistec a ráj (1930). Do roku 1945 hrála v bezmála 30 filmech převážně nižší umělecké úrovně vedlejší postavy nebo epizodky manželek (Paní Morálka kráčí městem, 1939; Paní Kačka zasahuje, 1939; Mlhy na Blatech, 1943), bytnou (Dvojí život, 1939), hospodyni (Tetička, 1941), písařku (Teď zas my, 1939), úřednici (Dva týdny štěstí, 1940), šatnářku (Minulost Jany Kosinové, 1940), domovnici (Pantáta Bezoušek, 1941), profesorku (Prosím, pane profesore!, 1940), jeptišku (Lízino štěstí, 1939) i prostitutku (Preludium, 1941), městskou paničku (To byl český muzikant, 1940) i venkovanku (Jan Výrava (1937). Rovněž v hodnotnějších titulech jí připadly okrajové role, např. matky druhého asistenta kliniky (Bílá nemoc, 1937), majitelky hotelu (Hotel Modrá hvězda, 1941), havířské ženy (Městečko na dlani, 1942), tety (Okouzlená, 1942) a ženy beskydského dřevaře (Děvčica z Beskyd, 1944). Velikostí ani typem se příliš nelišily její postavy, které zanechala v přibližně 50 filmech znárodněné kinematografie. Její ženy z nižších sociálních vrstev i středního stavu se pohybovaly střídavě v městském a venkovském prostředí. Nejčastěji jí byly souzeny úlohy rázných, protivných a hašteřivých manželek, jejichž protějšky představovali např. L. H. Struna v Čápově válečném dramatu Muži bez křídel (1946) a Weissově Dravcích (1948), J. O. Martin ve Weissově Uloupené hranici (1947), J. Vojta v Čápově Muzikantovi (1947), B. Záhorský v komedii podle Poláčkova románu Hostinec „U kamenného stolu“ (1948) J. Grusse, V. Plachý-Tůma v komedii J. Macha Vzbouření na vsi (1949), J. Kozák v okupačním dramatu M. Friče Past (1950), F. Kreuzmann v sociálním dramatu V.Kubáska Zvony z rákosu (1950), J. Beyvl ve Weissově zfilmování románu Antonína Zápotockého Vstanou noví bojovníci (1950), F. Kovářík ve Fričově Zocelení (1950), V. Řepa v Gajerově Usměvavé zemi (1952), S. Rašilov v Krškově jiráskovském portrétu Mladá léta (1952), B. Záhorský ve Vávrově Janu Husovi (1954) a V. Leraus ve Vávrově historické fresce Proti všem (1956). Hrála matky mladých hrdinů a hrdinek v podání V. Pfeiffera (V horách duní, 1946), J. Zrotala (O ševci Matoušovi, 1948), V. Vejražky (Dravci, 1948), Jany Hrdličkové (Zelená knížka, 1948), B. Jurdové (Vzbouření na vsi, 1949) a J. Dítětové (Zocelení, 1950). Mezi jejími ženskými figurkami nechybějí ani sousedky (Čapkovy povídky, 1947; Májové hvězdy, 1959; Horký vzduch, 1965), domovnice (Haškovy povídky ze starého mocnářství, 1952; Zlatý pavouk, 1956), prostitutka (13. revír, 1946), družstevnice (Ještě svatba nebyla…, 1954), staropanenská úřednice (Zaostřit, prosím!, 1956), uklízečka (Občan Brych, 1958), dělnice (Pochodně, 1960), trafikantka (Martin a devět bláznů, 1966), báby a babičky (Podobizna, 1947; Mordová rokle, 1951; Páté kolo u vozu, 1957). Závažným úkolem ji pověřil V. Wasserman v okupačním dramatu Nadlidé (1946), kde ztvárnila jednu z ústředních postav – ženu převozníka Svobody (J. Vojta), statečnou bojovnici proti nacistickým okupantům. Jinou velkou rolí, ale komediálního ladění, byla laskavá maminka titulního hrdiny, pekaře a vášnivého chovatele holubů Jana Racka (V. Řepa) v komediální agitce režiséra J. Macha Racek má zpoždění (1950). S filmováním se rozloučila úlohou kořenářky Davidky, jedné z prvních obětí vykonstruovaných čarodějnických procesů, jejichž obludnost sugestivně zobrazil Otakar Vávra v historickém podobenství Kladivo na čarodějnice (1969).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!