V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MYSLÍKOVÁ, Míla/Bohumila

Míla/Bohumila MYSLÍKOVÁ (* 14. 2. 1933 Třebíč, † 11. 2. 2005 Praha)herečka; bývalá manželka herce a divadelního režiséra Š. Zemánka. Její otec byl obchodník a matka majitelkou půjčovny krojů, div. kostýmů a masek. Od dětství projevovala literární sklony. Po maturitě na třebíčském gymnáziu vystudovala herectví na JAMU (1955), kam se původně neúspěšně hlásila na dramaturgii. První angažmá strávila na brněnských scénách (Divadlo bratří Mrštíků, Státní divadlo), odkud v roce 1962 přešla do Prahy, kde se stala na dvě sezony členkou souboru Čs. filmu a FSB. K jevištní praxi se vrátila během svého angažmá v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně (1964–77), kde vytvořila ženské hrdinky v českém i světovém repertoáru (Vassa Železnovová, Kulička, Veselé paničky windsorské, Madame Sans-Gene, Lucerna). Do kinematografie vstoupila úlohou švadlenky Květy ve Wassermanově a Novákově satiře Nejlepší člověk (1954) a osobitý charakter vtiskla více než sedmi desítkám film. postav. Nejprve se osvědčila v úlohách mladých a temperamentních žen, většinou číšnic, sousedek, hospodyň a učitelek (Tereza, 1961; Bláznova kronika, 1964; Místenka bez návratu, 1964; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964; Zabitá neděle, 1969). Později se její doménou staly role laskavých, starostlivých, naivních, potrhlých i panovačných manželek a matek: manželka lázeňského mistra (R. Hrušínský) Kateřina Důrová v adaptaci Vančurova Rozmarného léta (1967) J. Menzela, měšťácky usedlá manželka Joža Vinšová ve smutné komedii H. Bočana podle Páralovy novely Soukromá vichřice (1967), paní Prošková v Moskalykově adaptaci Babičky (1971), maminka titulní hrdinky (M. Světlíková) ve Strnadově dívčím příběhu Metráček (1971), autoritativní vodnická madam Matylda Wassermannová ve Vorlíčkově bláznivé komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974), vedoucí skladu porcelánky Světla v Herzově ženské komedii Holky z porcelánu (1974), manželka dílenského mistra a studenta večerní průmyslovky Kroupy (J. Sovák) v komedii „Marečku, podejte mi pero!“ (1976). Největší popularitu jí však přinesla úloha dámské krejčové paní Šafránkové, laskavé maminky veršujícího hrdiny (P. Kříž) v prvních čtyřech dílech film. série úsměvných příběhů D. Kleina Jak svět přichází o básníky (1982), Jak básníci přicházejí o iluze (1984), Jak básníkům chutná život (1987) a Konec básníků v Čechách… (1993). Stejný typ ženských rolí představovala na tv. obazovce v řadě inscenací (Spravedlnost pro Selvina, 1968; Vyloženě rodinná historie, 1969; První radosti, 1971; Lev je v ulicích, 1972; Na shledanou v lepších časech, 1974; Kdo je kdo, 1974; Tichá voda, 1978; Rovnice o jedné krásné neznámé, 1979; Moudrý táta, 1988), pohádek (Panenka z vltavské tůně, 1976) a seriálů (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Byl jednou jeden dům, 1974; 30 případů majora Zemana, 1973–79; Bambinot, 1984; Sanitka, 1984; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Rodáci, 1987; Chlapci a chlapi, 1988; Přejděte na druhou stranu, 1988). Koncem 80. let se ze zdravotních důvodů vzdala herectví a plně se věnovala literární činnosti; publikovala cestopisy Finský maratón (1982) a V zemi Kalevově (1992), pohádky Lásko, Bože, lásko (1998), Ta naše písnička česká (1998), V dobrém jsme se sešli… (2002) a knihu o betlémech Narodil se nám Spasitel (2000). Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2003). Její osudy a uměleckou dráhu přibližuje vzpomínkový medailon Jany Počtové u cyklu ČT Neobyčejné příběhy (2008).

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!