V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MUSIL, Mirko

Mirko MUSIL Miroslav (* 26. 8. 1924 Praha, † 14. 6. 1999 Praha)herec. Múzické vlohy a lásku k divadlu zdědil po obou rodičích, nadšených ochotnících s bohatou uměleckou minulostí: matka byla původně koncertní zpěvačka a otec, než se stal uznávaným lékařem, zpíval v operetě. Vyrůstal v Choceradech, kde už jako dítě účinkoval s rodiči v ochotnických představeních. Další herecké zkušenosti získal během studií na Jiráskově gymnáziu v Praze v tamním dramatickém kroužku. Když nacisté zavřeli vysoké školy, místo na medicínu, kam původně směřoval, se stal posluchačem dramatického oddělení Státní konzervatoře. Protože uzavření postihlo i tento vzdělávací ústav, školu absolvoval až po válce (1948). Už v prvním angažmá v pražském Realistickém divadle (1948–50) osvědčil svůj herecký potenciál v oboru charakterním. Roku 1950 s dalšími kolegy tuto scénu opustil, aby se začlenil do nového seskupení Městských divadel pražských, v jejichž svazku setrval rovných čtyřicet let, během kterých odehrál na sto šedesát rolí, nikdy však hlavních. Herecká poctivost, pozoruhodná charakterizační schopnost, dar komiky i grotesky mu umožnily uplatnit se ve všech žánrech. Od druhé poloviny 50. let zpestřoval svůj jevištní repertoár a rozšiřoval herecký rejstřík roličkami ve filmu a televizi. Souzeny mu ovšem byly výhradně epizodní figurky robustních a bodrých chlapíků široké profesní škály z městského a výjimečně i venkovského prostředí. Často oblékal vojenské uniformy (Zářijové noci, 1957; Hvězda zvaná Pelyněk, 1964; Zuřivý reportér, 1987) i stejnokroje železničářů a průvodčích (Černá sobota, 1960; Na laně, 1963; Kvočny a Král, 1974; Plaché příběhy, 1982; Copak je to za vojáka, 1987), příslušníků VB (Kasaři, 1958; Odvážná slečna, 1969; Parta hic, 1976), prvorepublikových policistů (Pěnička a Paraplíčko, 1971), celníků (Hvězda jede na jih, 1958), dozorců (Reportáž psaná na oprátce, 1961; Happy end, 1967), hlídačů (Hop – a je tu lidoop, 1977) a vrátných (Paleta lásky, 1976). Strážce zákona představoval také v civilním oděvu (Případ ještě nekončí, 1957; A pátý jezdec je Strach, 1964; Transit Carlsbad, 1966). Jiná frekventovaná povolání, která na plátně vykonával, souvisela s obsluhou restauračních podniků nižší kategorie: hrál číšníky, hostinské, výčepní a krčmáře (Osení, 1960; Třicet jedna ve stínu, 1965; Plavení hříbat, 1975; O moravské zemi, 1977; Tři veteráni, 1983). Dále hrál nejrůznější dělníky a řemeslníky (Vánice, 1962; Začít znova, 1963; Na startu je delfín, 1974; Hodina života, 1981), řidiče (To byla noc, 1957; Čtyři v kruhu, 1967), stěhováky (Oči pro pláč, 1983), pumpaře (Drahé tety a já, 1974), úředníky, funkcionáře a vedoucí pracovníky (Neschovávejte se, když prší, 1962; Král Králů, 1963; Einstein kontra Babinský, 1963; Nejlepší ženská mého života, 1968) a techniky (Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, 1974; Havárie, 1985). V jeho galerii nalezneme dokonce ministra (Odysseus a hvězdy, 1976) a vědce (Srdečný pozdrav ze zeměkoule, 1982). Naposledy se na plátně připomněl rolí zarputilého dělníka Raka, souseda titulního hrdiny (K. Heřmánek) povídky Poslední štísko pana Žorže, kterou natočil debutující Jan Pecha do triptychu podle próz Karla Pecky Malostranské humoresky (1995). Jeho kulatou tvář a podsaditou postavu znají diváci z mnoha tv. inscenací, filmů i pohádek, jako např. Svatební cesta (1966), Hrozné děti (1969), Alexandre Dumas starší (1970), Kam slunce nechodí (1971) a Kat nepočká (1971), Když Praha povstala(1975), Daleko od stromu (1982), Tři princezny tanečnice (1984), O Popelákovi (1986), Ten lokaj(1991), Slavík (1996), ale také z početné řady seriálů (Pan Tau, 1969–74; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Chalupáři, 1975; Stříbrná pila, 1978; Dnes v jednom domě, 1979; Arabela, 1980; Dynastie Nováků, 1982; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Gottwald, 1986; Chlapci a chlapi, 1988; Případ pro zvláštní skupinu, 1989). Hojně se uplatňoval také v dabingu, malí diváci ho slyšeli mj. jako Strýčka Skrblíka z příběhů studia Walta Dysneye. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1995).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!