V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MÜLLER, Vlado/Vladislav

Vlado/Vladislav MÜLLER (* 19. 3. 1936 Bratislava, † 20. 6. 1996 Bratislava)slovenský herec; otec zpěváka Richarda Müllera (* 1961). Po matčině smrti ho v přísném duchu vychovával otec, který však respektoval, když se v patnácti letech rozhodl pro herectví. Absolvoval odborný div. kurs při bratislavské Státní konzervatoři (1954) a nastoupil angažmá v Krajském divadle v Nitře, kam se vrátil po vojenské prezenční službě, kterou vykonával jako herec Armádního divadla v Martině (1956–58). Od roku 1966 byl členem činohry Nové scény v Bratislavě, kterou roku 1990 předčasně opustil ze zdravotních důvodů. Byl představitelem psychologicko-realistického herectví, které obohatil o nové podoby a dimenze moderního projevu. Jeho kreace byly vždy portrétem silných individualit, konsekventně kráčejících za svým cílem. Byly pro něj příznačné výrazné postavy chlapských typů nepodléhajících tlaku okolností a situací, názorově pevných, jasně formulujících své požadavky. V popředí jeho výpovědi zněl často morální imperativ, ale nikoliv jako cosi daného, spíše jako základní lidská nevyhnutelnost, s níž se ztotožnil. Přispěly k tomu i jeho vysoká robustní postava, sytý bas-barytonový hlasový témbr, a především schopnost dotknout se hlubin lidské duše. Na jevišti vynikl v roli Billa Starbucka v Nashově Obchodníku s deštěm, jako Shakespearův Othello či jako Proctor v Millerových Čarodějkách ze Salemu. Hereckou všestrannost prokázal i v plnokrevných muzikálových postavách (Zorba, Ze života hmyzu). Vedle div. činnosti se od počátku 60. let výrazným způsobem uplatnil ve filmu a televizi. Hrál dvě menší úlohy ve slov. filmech Prerušená pieseň (1960) a Na pochode sa vždy nespieva (1960), když ho jako téměř neznámého herce objevil český film. Uvedl se v něm vedlejšími postavami ruských partyzánských velitelů v baladických filmech z konce okupace Bílá oblaka (1962) režiséra Ladislava Helgeho a Smrt si říká Engelchen (1963), který natočili podle Mňačkova románu režiséři Ján Kadár a Elmar Klos. Stejná režisérská dvojice mu svěřila titulní roli hned ve svém dalším snímku Obžalovaný (1964). Příběh souzeného dělnického ředitele Josefa Kudrny, který při stavbě elektrárny mohl plnit termíny jen s použitím pololegálního systému prémií, byl dramatem poctivce zrazeného systémem, kterému tento idealista v nejlepších úmyslech zasvětil své síly. Od tohoto filmu se datuje jeho velký herecký vzestup, který mu přinesl významné úlohy ve slov. a českých filmech ve všech etapách jeho tvorby. Jeho herecké film. kreace, které se vyznačovaly vnitřní dynamikou a smyslem pro postižení složitosti lidských charakterů, postupně zafixovaly představu tvrdé mužnosti, robustnosti a rozporuplnosti, ale i citové křehkosti, lidskosti a čestnosti. Dokladem toho jsou jeho hrdinové, jimiž se nesmazatelně zapsal do dějin české kinematografie (nikdy nebyl do čestiny dabován). Kromě již zmíněných rolí a menší postavy zednického mistra Gustava Naxera z Novákova psychologického příběhu Na laně (1963) to byl surový a přitom zbabělý otec dvanáctiletého Olina (Z. Lstibůrek) v poetické kronice K. Kachyni z jarních měsíců roku 1945 na moravském venkově Ať žije republika (1965), postarší samotářský řidič nákladního auta Hubert Cmíral, obtížně se sbližující se svou mladičkou závoznicí (P. Kárníková) v Kachyňově lyrické komedii Vánoce s Alžbětou (1968), dobrácký vesničan Tomáš v Matějkově psychologickém příběhu Nahota (1970), hajný a kolaborant s fašisty Tkáč v Balíkově adaptaci románu Zdeňka Pluhaře Jeden stříbrný (1976), moudrý a dobromyslný kovář a otec titulního hrdiny (P. Kříž) v pohádce debutujícího Petra Švédy O statečném kováři (1983) a rozhodný a trochu furiantský lesní dělník Franta Hrubý v Hanibalově Láska s vůní pryskyřice (1984). Stejně přesvědčivými výkony zaujal v řadě slov. filmů, ať v postavách kladných nebo nesympatických či vysloveně záporných, jako byl bratislavský kat Emil Targa z historického dramatu P. Bielika Majster kat (1966). Často ztělesňoval armádní důstojníky (Kristove roky, 1967; Medená veža, 1970; Orlie pierko, 1971), partyzány (Zvony pre bosých, 1965) a vyšetřovatele (Tango pre medveďa, 1967). Na přelomu 70. a 80. let vytvořil zásadní role ve filmech Martina Hollého: v psychologickém filmu Smrť šitá na mieru (1979) představoval majitele krejčovského závodu Alfreda Bluma, který v době hospodářské krize najme sám na sebe vraha, aby zachránil rodinu vysokou životní pojistkou. Müllerovou životní rolí se stal fanatický kaprál rakousko-uherské armády Hoferik ve válečném dramatu Signum laudis (1980). Významné herecké příležitosti mu poskytla televize v mnoha inscenacích (Bašta, 1969; Americká tragédia, 1977; Chlap prezývaný Brumteles, 1982) a seriálech (Straty a nálezy, 1975; Louis Pasteur, 1979). Srdce diváků si získal zejména jako urostlý zemitý lesník Horyna v úspěšném ostravském seriálu Přátelé Zeleného údolí (1980). Svoje hlasové dispozice uplatňoval i v dabingu a rozhlase. Roku 1990 se rozhodl, po těžkém úrazu, ukončit svou hereckou dráhu a až do své smrti vedl div. restauraci U Müllera v bratislavské Michalské ulici. Jeho portrét zachytil David Laňka v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000). Roku 1979 jmenován Zasloužilým umělcem.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!