V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MRKVIČKA, Ladislav

Ladislav MRKVIČKA (* 2. 2. 1939 Praha)herec. Jeho matka byla kuchařka a otec technický úředník a konstruktér v letňanské Avii. Na gymnáziu začal ochotničit a dvakrát se bez úspěchu pokoušel dostat na DAMU. Krátce pracoval v Avii a půl druhého roku jako ošetřovatel a krmič zvěře v pražské zoo. Tehdy dostal zcela vážnou nabídku v cirkusu Bush, která mu otvírala dráhu profesionálního krotitele. Současně však udělal – napotřetí – zkoušku na DAMU, a to rozhodlo o jeho životní dráze. Těsně před ukončením studia (1962) byl za účast na studentském majálesu StB zatčen a vyloučen ze školy (1968 byl v plném rozsahu rehabilitován a uznán za řádného absolventa DAMU). Po vojně, soudu a pracovním nasazení ve Vítkovických železárnách byl roku 1964 angažován do ostravského Divadla Petra Bezruče (Francek v Maryše, Čapkův Loupežník, rytíř Des Grieux v Manon Lescaut). Sezonu 1967–68 hrál v Divadle Vítězného února v Hradci Králové (Jarka Kohout ve Věře Lukášové), dalších šest let strávil v souboru libeňského Divadla S. K. Neumanna (Fricek v Olbrachtově Bratru Žakovi, George v Steinbeckově hře O myších a lidech, Truffaldino ve Sluhovi dvou pánů). Po tříletém, politicky motivovaném zákazu činnosti působil od roku 1977 v Divadle Na zábradlí, kde spoluvytvářel slavnou Schormovu éru, např. postavami Smerďakova v dramatizaci Dostojevského Bratrů Karamazových, Molièra ve Svaté kabale, běžce Julese Nervala v Confortèsově Maratónu, Hanti v hrabalovské Hlučné samotě aj. Roku 1991 se stal členem činohry Národního divadla (Jacques v komedii Jak se vám líbí, Rudá tvář v Taboriho hře Bílý muž a Rudá tvář, Fabrizio v Mirandolíně, ďábel v Calderonově Zázračném mágovi, houslista Helmuth Rode v Harwoodově hře Na miskách vah, Teiresiás v Oidipovi vladaři, Ondřej Třasořitka ve Večeru tříkrálovém). Kromě působení na domovské scéně hostuje i na dalších pražských jevištích, např. v Divadle Komedie (lichvář Shylock v Kupci benátském), Divadle Bez zábradlí (doktor Dorn v Rackovi) a Viole. Od rolí nesentimentálních, charakterově vyhraněných mladých mužů vyzrál v mnohostranného div. interpreta, schopného velkého psychologického ponoru, jímž obnažuje nitro postav ne zrovna jednoduchých či jenom sympatických. Ve svých hereckých kreacích často dosáhne až na dno existence ztvárňovaných hrdinů s bystrým intelektem, pevnou vůlí a odhodláním k činům. Nejsou mu však cizí ani polohy komické a tragikomické, dosahující někdy rysů groteskní stylizace. V mnohem menší míře mohl svůj herecký potenciál rozvinout ve filmu, kde představuje většinou prosté chlapíky, kteří projevují nečekanou rozhodnost a odvahu, vynikají bystrým úsudkem i svéhlavostí a přímočaře pronikají k podstatě konfliktů a situací. Nezřídka jsou to správní mužští sportovního ducha, což ovšem nijak nebrání tomu, aby si zahrál i role drobných mizerů a podvodníků. Své vnitřně nalomené figurky vytváří s jistou shovívavostí, aniž by ale stíral jejich příslušnost k dobru či zlu. První zkušenost před kamerou podstoupil už jako školák, když si spolu s J. Brejchovou a dalšími spolužáky zahrál anonymní dětskou postavu v Sequensově sociálním dramatu Olověný chléb (1953). Skutečně hrát začal až na přelomu 50. a 60. let, kdy se objevil v několika filmech jako představitel mladých chlapců – studentů, dělníků a mládežníků (Romeo, Julie a tma, 1959; Lidé jako ty, 1960; Žalobníci, 1960; Osení, 1960; Strop, 1961; Hlídač dynamitu, 1963). Největší roli tohoto druhu vytvořil v kronice dělnické rodiny Černá dynastie (1962) režiséra Štěpána Skalského, v níž představoval nejmladší generaci rodiny Koudelových – lokomotivářů z ČKD Sokolovo (jeho otce tehdy hrál J. Němeček a dědu L. Pešek). Ústřední postavu rotmistra Vyskočila zvaného Zdeněk (ve skutečnosti se jmenoval Gabčík), příslušníka paradesantní jednotky, který společně se svým přítelem (R. Jelínek) provedl za okupace atentát na Heydricha a padl hrdinskou smrtí, vytvořil v Sequensově film. rekonstrukci historické události Atentát (1964). Ve druhé polovině 60. let dostal několik velkých a zajímavých příležitostí ve filmech tvůrců z okruhu tzv. nové vlny. Jednalo se o postavy, jejichž osudy byly vedené v tajemných souřadnicích zašifrovaných, fantaskních a absurdních příběhů s morbidním nádechem. Takový byl vrchní Vladimír z Mášovy poetické tragikomedie Hotel pro cizince (1966), Tristan, jeden z umělců, okouzlených záhadnou dívkou (Jolanta Umecká) a marně ji hledajících, v Uhrově surrealisticky laděné féerii Panna zázračnica (1966) a konečně elektrikář Lojza Suchý, jemuž jeho kamarád Pepek (J. Kemr) za života odlévá posmrtnou masku v bizarním komorním dramatu Tvář pod maskou (1970), které natočil v barrandovském studiu jako autorský film bulharský režisér Rangel Valčanov. Protikladem k těmto třem postavám a současně návratem k životní realitě byla postava sympatického tělocvikáře „Bohouška“ v dětském filmu gottwaldovského režiséra Josefa Pinkavy Metráček (1971). Roli tělocvikáře – dokonce stejného jména – kterému úraz zabránil jet s žáky na plánovaný prázdninový výlet na kolech na Slovensko, si později zahrál v Hanibalově filmu Leť, ptáku, leť! (1978). Několikrát se objevil v detektivkách jako svědek vyšetřování (Svědectví mrtvých očí, 1971), pachatel trestné činnosti (Smrt si vybírá, 1972; Mravenci nesou smrt, 1985) a kriminalista (Kdo přichází před půlnocí, 1979). V Jirešově poetickém příběhu o hrdinství mladičké dívky za okupace …a pozdravuji vlaštovky (1972) hrál kamaráda Marušky Kudeříkové (M. Vášáryová), člena ilegální odbojové skupiny Boba. Velkou roli otce titulního hrdiny vytvořil v psychologickém příběhu Jakub (1976) režisérů Oty Kovala a J. Vošmikové o vztahu desetiletého chlapce (F. Renč) k otci, který se k němu vrátil po několika letech strávených v nápravném zařízení. Na své tělocvikáře do jisté míry navázal ústřední postavou armádního kapitána Chmelaře, vedoucího nácviku spartakiádního vystoupení vojáků jednoho tankového útvaru ve filmu Stanislava Strnada Kluci z bronzu (1980), vedlejší úlohou horolezce a zkušeného vedoucího turistického oddílu Bobse v dětské detektivce R. Cvrčka Třetí skoba pro kocoura (1983) a rolí sympatického ředitele dětského domova Rudolfa Pitrase zvaného Pitrýsek ve smutné komedii Jany Semschové Jemné umění obrany (1987). V dalších filmech pro děti a mládež hrál např. příslušníka VB (Neohlížej se, jde za námi kůň, 1980), otce chlapeckých hrdinů (Malý velký hokejista, 1982; Jsi falešný hráč, 1986) a ošetřovatele zoo (Dva lidi v zoo, 1989). Jeho sportovní, přitom však spíše subtilní postava mu počátkem 80. let přinesla dvě velké a úspěšné role žokejů: v tv. seriálu Dobrá Voda (1982) a v psychologickém filmu Jaroslava Soukupa Dostih (1981). V něm vytvořil se svým div. kolegou P. Zedníčkem kontrastní dvojici žokejů, jejichž přátelství naruší rivalita ve sportu i v lásce, ale nakonec je do značné míry společný osud opět svede dohromady. Po roce 1989, kdy Mrkvička z kinematografie prakticky zmizel, se na plátně připomněl pouze dvakrát. Mladý debutující režisér K. Hanzlík ho ve svém sci-fi podobenství Poslední přesun (1995) obsadil po boku J. Bartošky, Z. FriceS. Novákové, s nimiž tvořil čtveřici hrdinů putujících opuštěným světem po zániku civilizace. S rolí invalidního sudeťáka Franze se začlenil mezi protagonisty smutné komedie Davida Ondříčka Grandhotel (2006), kteří jsou buď zaměstnanci nebo častými hosty futuristického hotelu na vrcholu libereckého Ještědu. Rád pracuje pro děti – v této oblasti začínal dětskými představeními v ostravském divadle, později hrál v rozhlasových a tv. pohádkách, z nichž jmenujme aspoň Jak se ševcem čerti šili (1975), Vojáček a dračí princezna (1981), Červánková královna (1982), Anulka a pan Pětiočko (1983), Vodník v pivovaře (1985), O lesním království (1986), Zlatá flétna (1987), O zrzavé Andule (1988), Vodnická čertovina (1995), Paní Mlha (1999) a Kočičí princezna (2005). Z jeho tv. tvorby pro dospělé diváky uvádíme hry a inscenace Pasiáns (1969), Schovávaná na schodech (1972), Kosmas a paní Božetěcha (1974), Vedlejší cesta (1976), Hra na zloděje (1978), Robinzoni z Kronborgu (1979), V zámku a podzámčí (1981), Zelená je tráva (1982), Smrt krále Václava IV. (1983), Cesta do krajiny ty (1987), Lék pod kůži (1988), Hodina obrany (1991), Královský život otroka (1992), polední žár (1997), Můj otec a ostatní muži (2003) a Krásný čas (2006). Nelze opominout ani jeho účast v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Lékař umírajícího času, 1983; Slavné historky zbojnické, 1985; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Rodáci, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; O zvířatech a lidech, 1993; Laskavý divák promine, 1994; Pohádky z lesa, 2001; 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, 2004). Často účinkuje v rozhlase, jako spíkr dokumentárních filmů, rád pracuje v dabingu (přemluvil do češtiny např. Dustina Hoffmana) a recituje ve Viole a Lyře Pragensis. Jeho profil přinesl tv. dokument Po stopách hvězd (2008).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!