V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MOTYČKA, Ota/Otta/Otakar

Ota/Otta/Otakar MOTYČKA (* 13. 10. 1899 Plzeň, † 15. 11. 1971 Praha)herec, operetní zpěvák a režisér. Pocházel z chudé rodiny, otec byl telegrafista na dráze, matka tovární švadlena. Obecnou školu vychodil v Českých Budějovicích, sedm tříd reálného gymnázia v Klatovech. Po náhlé otcově smrti roku 1920 musel studia přerušit a našel si místo obchodního zástupce v Bratislavě. Již za gymnaziálních studií ochotničil a roku 1923 získal krátkodobé angažmá v bratislavském Národním divadle. Po neúspěchu v obchodním podnikání s textilem se vrátil koncem 20. let k herectví jako člen Tylova divadla v Nuslích (1929–31) a Intimního divadla v Umělecké besedě (1931–32). Vystřídal divadla v Kladně a Pardubicích, od poloviny 30. let působil už trvale v Praze: v Novoměstském divadle (1935), Velké operetě (1936–39, 1943–45), Švandově divadle (1939–42) a Stálém divadle v Unitarii (1942–43). Po válce hrál až do odchodu na odpočinek (1963) jako sólista operety, režisér a dokonce i jako umělecký ředitel (1953–54) v karlínském divadle, které však měnilo provozovatele i samotné názvy scény (Komická zpěvohra, Divadlo Umění lidu, Divadlo státního filmu, Divadlo hlavního města Prahy, Hudební divadlo v Karlíně). Jeho bezprostřední rázovitá komika a smysl pro charakteristiku a groteskní zkratku mu vynesly na sto dvacet vděčných rolí ve filmu, kde se poprvé objevil jako soukromý detektiv Tintěra zvaný Tajnter v Lamačově operetě Na tý louce zelený (1936) a naposledy jako pán s holí ve Valáškově dětském snímku Když má svátek Dominika (1967). Do konce okupace byl hojně obsazován do žánrových figurek v nenáročných a podřadných filmech, jejichž roční průměr se pohyboval kolem šesti titulů. Z hodnotnějších filmů uvádíme např. postavu zástupce pojišťovny v Kubáskově a Vančurově dramatu Láska a lidé (1937), pana učitele v Našich furiantech (1937) téže režisérské dvojice, rychtáře Kroužilka v Lucerně (1938) K. Lamače, voraře Petráka v sociálním dramatu L. Broma Tulák Macoun (1939), zřízence na obecním úřadě v adaptaci Drdova románu Městečko na dlani (1942) V. Binovce, kostelníka v romantické komedii M. Friče Prstýnek (1944), konšela ve Fričově historické komedii Počestné paničky pardubické (1944). Jinak představoval muže nejrůznějších profesí a stavů: prodavače (Slávko nedej se!, 1938; Přítelkyně pana ministra, 1940; Host do domu, 1942; Paklíč, 1944), obchodní zástupce (Kariéra matky Lízalky, 1937; Láska a lidé, 1937; Bláhový sen, 1943), sluhy a komorníky (Armádní dvojčata, 1937; Rozkošný příběh, 1937; Holka nebo kluk?, 1938), úředníky (Tvoje srdce inkognito, 1936; Čekanky, 1940; Valentin Dobrotivý, 1942), radní (Vandiny trampoty, 1938; Srdce v celofánu, 1939; Peřeje, 1940), živnostníky a řemeslníky (Naše XI., 1936; Pantáta Bezoušek, 1941; Z českých mlýnů, 1941), zloděje a lupiče (Harmonika, 1937; Dceruška k pohledání, 1940) i detektivy (Druhé mládí, 1938; Ženy u benzinu, 1939) a hosty a návštěvníky různých podniků. Prakticky stejného rodu i velikosti byly postavičky, jimiž zalidnil ještě větší počet filmů ve znárodněné kinematografii. Nejčastěji hrál hostinské (Nadlidé, 1946; Znamení kotvy, 1947; Kudy kam?, 1956; Lidé jako ty, 1960; Pochodně, 1960), vrátné a recepční (Nikdo nic neví, 1947; Veselý souboj, 1950; Zlé pondělí, 1960; Páté oddělení, 1960; Král Králů, 1963; Dva tygři, 1966), nižší úředníky (Řeka čaruje, 1945; Soudný den, 1949; Případ dr. Kováře, 1950; Mikoláš Aleš, 1951; Strakatí andělé, 1964). Objemnou a profesně přepestrou galerii film. postaviček zásoboval v rychlém sledu novými přírustky z městského i venkovského prostředí, mezi nimiž nalezneme např. ošetřovatele z nervového sanatoria (Poslední mohykán, 1947), listonoše (V horách duní, 1946), holiče a kadeřníka (Čapkovy povídky, 1947; Konec cesty, 1959), vesničany (Červená ještěrka, 1948; Slepice a kostelník, 1950), hudebníky (Muzikant, 1947; Cirkus bude!, 1954), obuvníka (Bylo to v máji, 1950), tramvajáka (Karhanova parta, 1950), školníky (Jurášek, 1956; Ledové moře volá, 1961), učitele (Vina Vladimíra Olmera, 1956), řezníka (Morálka paní Dulské, 1958), průvodčího (Májové hvězdy, 1959), redaktora (Mezi nebem a zemí, 1958), pacienty v nemocnici (Zlatý pavouk, 1956; Znamení Raka, 1966), řidiče (Pára nad hrncem, 1950; První a poslední, 1959; Tereza, 1961). Neminuly ho ani postavy manželů a rodičů dospělých dětí, ve kterých měl za partnerky např. J. Bechyňovou (Až se vrátíš…, 1947), M. Blažkovou (Návrat domů, 1948), E. Svobodovou (Kasaři, 1958), M. Buddeusovou (Hry a sny, 1958) a H. Markovou (Tři přání, 1958). V jeho úctyhodné poválečné filmografii se však nachází jen minimálně filmů ryze historických (Revoluční rok 1848, 1949) a pohádek (Císařův pekař – Pekařův císař, 1951; Hrátky s čertem, 1956; Dařbuján a Pandrhola, 1959). V menší míře než na jevišti a ve filmu se uplatnil v rozhlase, televizi (seriál F. L. Věk, 1971) a v dabingu. Překládal z němčiny, upravoval operetní libreta, psal písňové texty a operety (Srdce neprodáš, Zlatá žába).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!