V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MOTLOVÁ, Marie

Marie MOTLOVÁ (* 1. 5. 1918 Bor u Tachova, † 26. 8. 1985 Praha)herečka; manželka herce K. Fridricha. Vyrůstala v Plzni, kde ji už jako školačku okouzlilo divadlo. Po ukončení školy krátce pracovala jako zdravotní sestra. Ještě než za okupace absolvovala dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře (1943), hrála v Divadélku ve Smetanově muzeu (1942–44). Po osvobození v Praze prošla Divadlem revolučních gard Praha (1945), Burianovou scénou D 46 (1945–46), Studiem Národního divadla (1946–48) a jeho činohrou (1948–50). Krátce byla hlasatelkou pražského Čs. rozhlasu (1950–51) a na jeviště se vrátila jako členka pražského souboru Vítězná křídla (1953–56). Následujících deset sezon strávila v Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi a poté, co se roku 1966 administrativně sloučilo s kladenským Divadlem Jaroslava Průchy, hrála až do odchodu na odpočinek (1979) na obou scénách. Většinu svých postav (Klásková v Lucerně, Havlová ve Vojnarce) obdařila mateřskou starostlivostí, prostotou obyčejných, zejména venkovských žen, matek a babiček a příslušnou dávkou srdečného, zdravého a lidsky hřejivého humoru. Filmovat začala velmi pozdě, když už překročila padesátku. O nastartování její kariéry před kamerou se zasloužil mladý režisér Jaroslav Papoušek, který ji v roli razantní a uštěpačné babi Homolkové postavil po bok J. Šebánka, F. Husáka, H. Růžičkové a bratrů Formanových, a stvořil tak proslavenou rodinu Homolkovu ve volné komediální trilogii Ecce homo Homolka (1969), Hogo fogo Homolka (1970) a Homolka a tobolka (1972). Po nečekaném úspěchu u nejširšího publika následovaly větší nebo spíše menší, ale vždy svérázné postavy matek, babiček a sousedek v dalších Papouškových komediích (Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi, 1974; Konečně si rozumíme, 1976; Všichni musí být v pyžamu, 1984) i ve veselohrách a vážných dramatech jiných režisérů: Zdenka Sirového (Smuteční slavnost, 1969), V. Olmera (Takže ahoj, 1970), Jana Matějovského (Pět mužů a jedno srdce, 1971), J. Macha (Tři nevinní, 1973), Jiřího Hanibala (Velké trápení, 1974; Dobrý den, město, 1976), Jiřího Svobody (Motiv pro vraždu, 1974; Zrcadlo pro Kristýnu, 1975), Václava Vorlíčka (Dva muži hlásí příchod, 1975; Bouřlivé víno, 1976; Zralé víno, 1981), Petra Schulhoffa (Zítra to roztočíme, drahoušku…!, 1976; Já už budu hodný, dědečku!, 1978), A. Kachlíka (Náš dědek Josef, 1976), Karla Steklého (Všichni proti všem, 1977; Každému jeho nebe, 1981), F. Vláčila (Koncert na konci léta, 1979) aj. Přesnou drobnokresbou dokázala v jiné žánrové poloze charakterizovat postavu jeptišky v Herzově psychologickém dramatu Petrolejové lampy (1971), stejně tak jako svačinářku v komedii O. Lipského „Marečku, podejte mi pero!“ (1976). Svými portréty rázovitých tet doplnila v poetických filmech slov. režisér Dušana Hanáka Ružové sny (1976) a Ja milujem, ty miluješ (1980) mozaiku autentických figurek, které významně spoluurčují hlavní hrdiny. Mnoho postav vytvořila také na tv. obrazovce v inscenacích (Zlatovláska, 1973; Ráno budem moudřejší, 1977; Kdo chytá štěstí za pačesy, 1979) a seriálech (Žena za pultem, 1977), z nichž v paměti diváků nejvíc utkvěla její hospodyně Ema u primáře Sovy (L. Chudík) v Nemocnici na kraji města (1977).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!