V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MORAVEC, Miroslav

Miroslav MORAVEC (* 6. 1. 1939 Praha, † 29. 3. 2009 Praha)herec. Narodil se a vyrůstal na Žižkově, ale oba rodiče pocházeli z Hané. Otec byl vyhledávaný odborník a znalec látek a po válce pracoval jako obchodní náměstek v domě módy. Ačkoliv rodiče jeho ochotnické pokusy tolerovali, s rozhodnutím věnovat se divadlu profesionálně už příliš nesouhlasili. Navzdory tomu i opakovanému nepřijetí ke studiu herectví na konzervatoři zahájil hereckou dráhu v Divadle pracujících v Mostě (1960–62) a vzdělání si doplnil dálkově na DAMU (1962). Pokračoval na dalších oblastních scénách: v Divadle Pohraniční stráže v Chebu (1962–64) a Divadle pracujících v Gottwaldově (1964–68). Roku 1968 zakotvil v herecky silném souboru Divadla za branou O. Krejči (Maškary z Ostende, Zelený papoušek, antická trilogie Oidipús – Antigone), kde zůstal až do jeho násilné likvidace (1972). Poté hrál šestnáct sezon v libeňském Divadle S. K. Neumanna (Bratr Žak, Dvanáct rozhněvaných mužů, Tomáš Becket, O myších a lidech), odkud roku 1988 přešel na prkna Městských divadel pražských (Černí baroni, Achterloo), v jejichž souborech působil do roku 1996, kdy se stal členem Divadla na Vinohradech (Kočičí hra, Kupec benátský, Návštěva staré dámy, Maškaráda, Trojhvězdí, Bratři Karamazovi, Povídky z Vídeňského lesa). Od mladistvých rolí přešel záhy k rolím charakterním, jeho doménou se stali chlapi výrazných vlastností i pronikavě uvažující intelektuálové se schopností ironické sebereflexe. Jeho herectví se však nevyhýbá ani výrazné groteskní nadsázce a karikatuře. Za jeho vstup do českého filmu lze považovat epizodku mladíka před hotelem, ve které se jako osmnáctiletý mihl v Novákově příběhu o současné mládeži Štěňata (1957). Velikostí se příliš nelišila ani jeho rolička vojáka u závory v Roháčově a Svitáčkově semaforském muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964). Regulérních úloh se dočkal teprve v dětských komediích R. Cvrčka, kde představoval uhlíře (Táňa a dva pistolníci, 1967) a otce malého hrdiny (Žirafa v okně, 1968). Od počátku 70. let počet jeho film. rolí podstatně vzrostl, i když šlo převážně o epizodní nebo nanejvýš vedlejší postavy. Do první kategorie spadají např. role vesnického křupana (Zlatá svatba, 1972), armádního důstojníka (Sokolovo, 1974), vychovatele diagnostického ústavu (Pomerančový kluk, 1975), dřevorubce (Jeden stříbrný, 1976), politika (Osvobození Prahy, 1976), zaměstnance cestovní společnosti (Zítra vstanu a opařím se čajem, 1977) či pravěkého osadníka (Volání rodu, 1977; Osada Havranů, 1977; Na veliké řece, 1977). K významnějším Moravcovým rolím tohoto období patřil německý dezertér z 1. světové války Rudi v Kovalově Družině černého pera (1973), kriminalista Konrád ve dvojici špionážních filmů D. Kleina Případ mrtvého muže (1974) a Případ mrtvých spolužáků (1976), kapitán čs. kontrarozvědky Prokop, vedoucí vyšetřování případu štěchovického archivu, v politicky exponovaném filmu J. Macha a Štěpána Skalského Tichý Američan v Praze (1977). V 80. letech se jeho pozice ve filmu prakticky nezměnila, stále se objevoval střídavě v menších a zcela okrajových rolích, např. jako cvičitel (Rytmus 1934, 1980), chamtivý a sobecký syn starého pacienta (Pozor, vizita!, 1981), řidič nákladního auta (Sny o Zambezi, 1982), hrabě (Šílený kankán, 1982), kovář (Noc smaragdového měsíce, 1984), obr (Pohádka o Malíčkovi, 1985), barrandovský produkční (Narozeniny režiséra Z. K., 1987) a otec hlavního hrdiny (Oznamuje se láskám vašim, 1988). V nových kinematografických podmínkách po roce 1989 zájem o něho ze strany filmařů značně poklesl a jeho postavy nabyly negativnějších a komičtějších rysů: německý obchodník Dietrich Beck v erotické komedii V. Olmera Playgirls (1995), svérázný náměstek ministra vnitra v Soukupově trilogii bláznivých komedií Byl jednou jeden polda (1995), Byl jednou jeden polda II – major Maisner opět zasahuje! (1997) a Byl jednou jeden polda III – major Maisner a tančící drak! (1999), ředitel banky v Herzově černé grotesce Pasáž (1996) a mafiánský boss Fábio v černé komedii debutujícího Karla Spěváčka Brak (2002). Jestliže se na plátně představil v necelých čtyřech desítkách titulů, bohužel většinou nevalné umělecké úrovně, početnější a kvalitnější herecký repertoár mu nabídla televize v četných inscenacích (Hodina pravdy, 1972; Kosmas a paní Božetěcha, 1974; Medea, 1974; Vedlejší cesta, 1976; Na dvoře vévodském, 1979; Koupím chalupu v Jižním městě, 1980; Dělník slova, 1981; Milostný poločas, 1983; Brakýři, 1983; Ruce, 1986; Viktor Veliký, 1987; Chlapská čest, 1988; Zlaté víkendy, 1989; Hodina obrany, 1991; Šťastná rodina, 1992; Lady Macbeth Mcenského újezdu, 1993; Miláček, 2001; Vetřelci v Coloradu, 2001), pohádkách (O Všudybylovi, 1975; Peklem s čertem, 2002) a zejména v seriálech (Pan Tau, 1969–74; 30 případů majora Zemana, 1974–79; Nemocnice na kraji města, 1977; Poručík Petr, 1981; Sanitka, 1984; Gottwald, 1986; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Případ pro zvláštní skupinu, 1989; Dlouhá míle, 1989; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Pomalé šípy, 1993; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Hospoda, 1996; Motel Anathema, 1997; Četnické humoresky 2, 2003). Díky příjemnému zvučnému basbarytonu a kultivovanému přednesu je vyhledávaným spíkrem a recitátorem (Lyra Pragensis či Viola), namlouvá zvukové knihy, ale obecnou proslulost získal prostřednictvím rozhlasu, a zejména dabingu: jeho hlasem k nám promlouvá Jean Marais (mj. i jako Fantomas), Alain Delon, Jean-Paul Belmondo, Henry Fonda, Yves Renier (jako komisař Moulin) a Telly Savalas (jako detektiv Kojak), za který obdržel i několik ocenění (Cena Františka Filipovského 1995, Cena Františka Filipovského 2002 za celoživotní mistrovství, Ceny Týtý 1998 a 1999). S Miroslavou Besserovou připravil formou rozhovoru vzpomínkové knihy Život je parádní jízda (2000) a Život je skutečně parádní jízda (2009). Režisér Tomáš Váňa o něm natočil vzpomínkový dokument Dobrovolný dárce hlasu (2010) pro cyklus ČT Příběhy slavných.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!