V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MOLAVCOVÁ, Jitka

Jitka MOLAVCOVÁ (* 17. 3. 1950 Praha)herečka a zpěvačka; bývalá manželka scenáristy, divadelního režiséra, produkčního, dramaturga a spisovatele Jana Petráně (* 1937). Vyrůstala na pražských Vinohradech, kde její otec pracoval jako správce pivovaru. Vystudovala obor technologie polygrafické výroby na střední průmyslové škole grafické v Praze (1971). Už jako dítě se učila pod odborným vedením hře na klavír a na kytaru, později přibrala zpěv, banjo a saxofon. Jako „dívka s kytarou“ vyhrála celostátní soutěž mladých zpěváků Talent 1970 a téhož roku získala angažmá v divadle Semafor, nejprve ve skupině Jiřího Grossmanna a M. Šimka a od roku 1971 působí v souboru J. Suchého (Čarodějky, Kytice, Zuzana v lázni, Elektrická puma, Člověk z půdy, Smutek bláznivých panen, Každý má svého Leona, Dr. Johann Faust, Vetešník, Nižní Novgorod, Víkend s Krausovou, Mé srdce je Zimmer frei). Ve hře Jonáš, dejme tomu v úterý (1985) se zrodila slečna Žofie Melicharová. Jako věrná a zamilovaná hospodyně stárnoucího kabaretiéra Jonáše, nepříliš vzdělaná, ale s velkým srdcem, získala Molavcová svoji životní roli. Po boku Suchého, který ji učinil po Šlitrově smrti svou partnerkou, se z plavovlásky s vemlouvavým sametový hlasem a jakousi romantickou citovostí vyprofilovala v osobitou ženskou komičku klaunského typu, jejíž herecký a hudební projev ovšem získal postupně i dramatické obrysy. Ve svých jevištních kreacích využívá hry na různé hudební nástroje. Záhy se začala prosazovat i mimo Semafor, a to jako zpěvačka a herečka. Nahrála řadu písničkových gramofonových desek a pro ČST natočila různé hudební pořady (Dostaveníčko v Praze, Vrabci z 9. poschodí, Já ubohá děvečka) a uváděla zábavné programy (Móda v celuloidu, Komik a jeho svět). Na obrazovce účinkovala v muzikálech (Toulavý Engelbert, 1973) i činoherních inscenacích (Povídka malostranská, 1980; Žáku Kašíku, nežeň se!, 1985; Dámská jízda, 1988; Povídka, 1989). Zvláštní kapitolu v její práci zaujímá tvorba pro děti. Od roku 1977 byla jedním z protagonistů Malých televizních kabaretůStudia Kamarád, na což úzce navazuje její zájezdová činnost v tzv. Divadélku pohádek Jitky Molavcové. Dětští diváci ji dobře znají také z tv. pohádek, kde se za ta léta dostala od rolí princezen až po babičky (Zlatovláska, 1973; Taneček přes dvě pekla, 1982; Doktorská pohádka, 1982; Koloběžka první, 1984; O chytrém Honzovi, 1985; Vltavská víla, 1987; Nechte to koňovi, 1987; Prsten a řetěz, 1995; Lojzička je číslo, 2006; O bílé paní, 2008; Fišpánská jablíčka, 2009), a seriálů (Tajemství proutěného košíku, 1977; Návštěvníci, 1981–83; O čarovné Laskonce, 1989; Kosmická čarodějnice 1985–88; Saturnin, 1994; Pražský písničkář, 1997; 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, 2005; Soukromé pasti, 2008). Svůj hlas vtiskla jednomu z nejoblíbenějších večerníčků Káťa a Škubánek (1982). V kinech zaslechli diváci nejdříve její hlas, když zpívala za J. Schallerovou v hlavní dívčí roli studentky Heleny Trojanové v Hoblově muzikálu Třicet panen a Pythagoras (1973). Ovšem již o rok později se objevila na plátně po boku K. Gotta jako Dorotka v Rychmanově muzikálové parafrázi klasické div. hry J. K. Tyla Strakonický dudák, uvedené pod názvem Hvězda padá vzhůru (1974). S vytvořila mladou manželskou dvojici v povídce Privátní demolice z Jirešova triptychu Lidé z metra (1974). Jednou z potencionálních „žen pro tři muže“ byla v Papouškově komedii Žena pro tři muže (1979). Jako švagrová se mihla v dětském filmu režisérky J. Vošmikové Prázdniny pro psa (1980). Následující několikaletou absenci v českém filmu divákům bohatě vynahradila titulní rolí hospodyně Melicharové v Sísově střihovém filmu o historii divadla Semafor Jonáš a Melicharová (1986), na kterou návazalo volné pokračování téhož režiséra Jonáš II aneb jak je důležité míti Melicharovou (1988). Téměř současně se objevila ve střihovém medailonu Přijď, ať zase omládnu (1985), kde klade za režisérku Hanu Pinkavovou otázky portrétované Hermíně Týrlové. Dále hrála rozvedenou zootechničku JZD Majdu Čadovou v dětské komedii V. Olmera Páni Edisoni (1987), sekretářku v poetickém dramatu K. Kachyni Poslední motýl (1990), afektovanou dámu ve Věrčákově film. a tv. adaptaci Jirotkova humoristického románu Saturnin (1994) a učitelku Plockovou ve Vorlíčkově rodinné komedii Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001). Vyzkoušela si práci se zahraničními film. a tv. štáby, když ji M. Forman obsadil do svého mozartovského spektáklu Amadeus (1984) a v bývalé NDR dostala velkou roli komtesy Františky z Kolowrat v tv. seriálu Sachsens Glanz und Preussens Gloria/Saský lesk, pruská sláva (1985). Její herecké kreace dokumentuje řada videosnímků, natáčených a distribuovaných na videokazetách vlastní společnosti Perplex J. Suchého: Fífa (1995), Babana (1996), Magda, její ztráty a nálezy (1997), Královna bublin (1999) a Zajatec lesa (2001). V polovině 90. let se zaskvěla na scéně Hudebního divadla v Karlíně jako Dolly Leviová v muzikálu Hello, Dolly a za svůj výkon získala Cenu Thálie (1997). V posledních letech se Molavcová kromě nepřetržitého účinkování v divadle Semafor věnuje také středověké a duchovní tematice (v sakrálních prostorách uvádí např. hru Oráč a smrt a melodram Ariadna na Naxu) a moderování (jeden z ročníků cen TýTý a ceny Thálie). Je autorkou několika pohádkových knížek (Pohádky z pastelky, pohádky a písničky pro šikovné děti). Z rozhovorů a vzpomínek připravil její knižní portrét Jan Petráň pod názvem Molavcová, to přece víte… (1997).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!