V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MIXA, Josef

Josef MIXA (* 27. 2. 1921 Záhoří, okres Jindřichův Hradec)herec; otec herečky Zuzany Mixové (* 1954). Oba jeho rodiče pracovali po celý život v zemědělství. Začal studovat na jindřichohradeckém reálném gymnáziu, ale maturoval v Soběslavi (1941), kam se mezitím škola přesunula. Už jako gymnazista intenzivně ochotničil jako herec a režisér a v této činnosti pokračoval za války, kdy pracoval jako pomocný železniční dělník. Po osvobození získal hereckou průpravu v Divadelní škole práce E. F. Buriana (1945–46) a dvě sezony byl angažován ve Středočeském divadle Mladá Boleslav. Roku 1948 se stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde působil až do roku 1991. Několikrát se pokusil také o režii (mj. Lucerna). V letech 1971–73 byl uvolněn na neplacenou dovolenou, aby umělecky řídil pražské Divadlo E. F. Buriana. Realistický, obecně sdělný styl jeho herectví vyhovoval zejména českému klasickému repertoáru, v němž převažovaly lidové postavy, v jejichž mnoha podobách vykreslil typ zásadového venkovana, ze kterého vyzařuje vitalita a optimismus. Vedle milovníků a romatických hrdinů ztělesnil i postavy vysloveně charakterní. V období umělecké zralosti soustředěněji hledá mnohovýznamové vrstvy v psychice hrdiny. Mezi jeho největší role patří Švanda ve Strakonickém dudákovi, Jiřík v Jiříkově vidění, Alexej v Optimistické tragédii, Francek v Maryše, mlynář v Lucerně, Rostandův Cyrano z Bergeracu, Perčichin v Gorkého Měšťácích, Oinomaos v Námluvách Pelopových a Shakesperův Král Lear. Film. křest si odbyl epizodkou revoltujícího studenta na barikádě v Krškově historické kronice Revoluční rok 1848 (1949). Podruhé mu před kamerou vyhradil daleko větší prostor režisér Václav Gajer, v jehož dramatu z období kolektivizace Usměvavá zem (1952) hrál žárlivého agronoma Václava Drvotu. Na něho hned navázal úlohou mladého osídlovatele českého pohraničí, gardisty Bohuše Klinka ve Vávrově adaptaci Řezáčova románu Nástup (1952). Následovaly tři větší a vedlejší postavy současných lidí: redaktor Rudého práva Rokos v Hubáčkově zfilmování románu Gézy Včeličky Kavárna na hlavní třídě (1953), předseda závodní rady a poslanec Jiří Trnka v Cikánově budovatelském dramatu Výstraha (1953) a kapitán SNB Jaroslav Martinec v Gajerově vesnickém dramatu Přicházejí z tmy (1953). Po menší roli kamenického tovaryše Martina v historické fresce Otakara Vávry Jan Hus (1954) vytvořil svou nejznámnější film. postavu (přinesl si ji do filmu z div. prken) – dudáka Švandu ve Steklého zfilmování Tylovy div. pohádky Strakonický dudák (1955). V další pohádce Hrátky s čertem (1956), kterou natočil J. Mach podle Drdovy div. hry, oblékl kostým myslivce Huberta. V psychologickém dramatu Ladislava Helgeho Škola otců (1957) byl v roli mladého ředitele školy Karla Pohanky protihráčem K. Högera. V 60. letech, kdy počet a význam jeho rolí rapidně poklesl, hrál mj. armádního nadporučíka (Rychlík do Ostravy, 1960), předsedu JZD (Sedmý kontinent, 1960), tatínky malých hrdinů (Kouzelný den, 1960; Pohádka o staré tramvaji, 1961) a horníka (Lucie, 1963). Dramaticky vyhrocenější byla postava listonoše a dobrovolného člena Horské služby Jardy Šlachty, který v Dubově sportovně dobrodružném dramatu Vánice (1962) překonává strach z lavinového závalu. Několikaletou absenci ve filmu prolomil až roličkou sluhy Floriana ve Vávrově historickém podobenství Kladivo na čarodějnice (1969). Normalizační kinematografii herecky posloužil zejména v politicky exponovaných a značně tendenčních prorežimních filmech ze současnosti i nedávné minulosti, kde mu připadly úlohy buď stranicky uvědomělých, nebo reakčně zaměřených mužů z řad inteligence i proletariátu: major SNB (Noc oranžových ohňů, 1974), dělník (Dvacátý devátý, 1974), inženýr (Tobě hrana zvonit nebude, 1975) a advokát (Vítězný lid, 1977). V koprodukčním hraném dokumentu sovětského režiséra Jurije Ozerova Komunisté (1976) ztělesnil politika a novináře Jana Švermu. V podobném proklamativním duchu byly neseny mnohé z jeho rolí v tv. inscenacích a filmech (Chléb a písně, 1971; Lidé na křižovatce, 1971; Bitva, 1971; Obhájce, 1973; Otevřený kruh, 1973; Rozrušená země, 1974; Titul pro hrdinu, 1975; Ženitba, 1976; Já se vrátím, 1977; Jak se zranit ve službě, 1978; Co je s tebou, Lenko, 1979; Smrt a blažená paní, 1980; Čtverec mizení, 1982; Albrecht z Valdštejna, 1985), a zejména seriálech (Ve znamení Merkura, 1978; Zákony pohybu, 1979; Dnes v jednom domě, 1980; Okres na severu, 1981). Naposledy, po delší pomlce, si zahrál před film. kamerou alespoň ve studentských fimech: 2057 (1997) a Asi už to začalo (1997). Jako recitátor a herec působil v rozhlase. S jeho uměleckou tvorbou byla prakticky po celou dobu úzce spjata jeho činnost politicko-organizační ve stranických a svazových orgánech. Autor vzpomínkových knih Nedoručené dopisy (1996), Bláznivá rodinka: veselé divadelní, filmové, rodinné pelmel (1999) a Hercovo bláhové rozpomínání (2006). Roku 1971 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!