MIŠOVIC, Štefan
Štefan MIŠOVIC (* 19. 12. 1921 Tisovec, okres Rimavská Sobota, † 30. 4. 2008 Martin)
–
slovenský herec. Od roku 1935 se věnoval ochotnické činnosti v rodišti a v Považské Bystrici, kde na přelomu 40. a 50. let začal hrát profesionálně. Pak po jedné sezoně v žilinském Divadle pracujících nastoupil roku 1951 do angažmá v Divadle SNP v Martině, jehož členem zůstal až do důchodu. Jeho doménou na jevišti bylo realistické zobrazování robustních, zemitých typů s vyhraněným postojem a seriózním přístupem k životu. Ve filmu, kde se objevuje od poloviny 50. let, vytvořil výrazné kreace prostých, houževnatých mužů, často z venkovského prostředí, jimiž se zapsal také do české kinematografie. S
B. Holišovou hrál rodičovskou dvojici mladému hrdinovi Františku Šanderovi (
V. Dlouhý) ve společenském dramatu
Poslední vlak (1982), který natočil Julius Matula podle Misařova románu
Periférie. Do vedlejších rolí ho obsadil v několika svých klíčových filmech Jiří Svoboda: otec traumatizovaného hrdiny (
R. Brzobohatý) v komorním psychologickém snímku
Schůzka se stíny (1982), četnický strážmistr Lašica v dramatu z poválečného pohraničí podle Körnerovy novely
Zánik samoty Berhof (1983) a dědeček malého, těžce nemocného hrdiny Víti Uzla (Jakub Zdeněk) v lékařském dramatu
Skalpel, prosím (1985). V Cieslarově dobrodružném filmu ze zákulisí chovu dostihových koní
Dynamit (1989) hrál starého zaměstnance hřebčína Zacha. Naposledy se divákům na plátně připomněl jako starý venkovan Debnár v Šulíkově poetické kronice
Krajinka (2000).