V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BOHDANOVÁ, Blanka

Blanka BOHDANOVÁ (* 4. 3. 1930 Plzeň)  – herečka a malířka; bývalá manželka herce Martina Lišky (* 1924) a režiséra Vladimíra Kavčiaka (* 1948) a matka fotografa Vlada Bohdana (* 1972). Její otec byl vyučený krejčí a matka nadšená ochotnice. Velmi brzy začala chodit do baletu a v dětských rolích vystupovala na jevišti Městského divadla v Plzni. V dospívání recitovala v souboru Jeviště mladých. Chtěla jít studovat keramickou školu, ale rodiče ji v době války nepustili na studia do jiného města. Vystudovala tedy dvouletou obchodní akademii. Po válce odešla do Brna, kde absolvovala herectví na JAMU (1951) a pak působila šest sezon ve Východočeském divadle v Pardubicích (Manon Lescaut, Othello, Cyrano z Bergeraku, Anna Karenina). Následující tři roky strávila v Městských divadlech pražských (Komorní divadlo) a po šestiletém angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana (Manon Lescaut, Dva na houpačce, Tři sestry) posílila v roce 1966 soubor činohry Národního divadla v Praze, jehož oporou je dodnes. Její doménou se zde staly dramaticky exponované hrdinky, jež svůj vnitřní svár, vroucí cit a vášeň, zranitelnost a bolest, ale i poznání hořké a kruté pravdy ukrývají pod maskou strohosti, ironie až cyničnosti (A co láska?, Antonius a Kleopatra, Macbeth, Cyrano z Begeracu, Lucerna, Naše městečko, Zahradní slavnost, Sbohem Sokrate, Ženitba, Běsi). Za roli Fonsie z komorního představení Coburnovy hry Džin na jevišti pražské Violy získala Cenu Thálie 2001. S filmováním začala koncem 50. let, kdy se uvedla nevelkou rolí dcery zámožných uprchlíků (B. ZáhorskýJ. Šejbalová) ve Vávrově adaptaci Otčenáškova románu Občan Brych (1958). První hlavní ženskou postavu, kulackou dceru Annu Malcovou, snoubenku zásadového předsedy JZD (J. Pántik), vytvořila v Helgeho dramatu Velká samota (1959). Filmaři jí však nedokázali nabídnout adekvátní role, jaké znala z jeviště. Zpravidla se jednalo o různé typy měšťáckých slečen, paniček a milenek, ke kterým později přibyly úlohy vysokoškolsky vzdělaných žen a neurotických či snobských matek. Nesympatické až záporné charaktery vystihla průkazně v portrétech kolaborantky Kubiasové z Weissova okupačního dramatu Romeo, Julie a tma (1960), bohaté manželky ctižádostivého veterináře (R. Lukavský) v psychologickém dramatu K. Kachyni Pouta (1961) a intrikánky Kateřiny z historického snímku H. Bočana Čest a sláva (1968). Dobře se cítila také v postavách intelektuálně založených žen, jako byla hygienička Eva Frágnerová v Daňkově psychologickém dramatu Tři tuny prachu (1960), spisovatelka Karolina Světlá ve Vávrově životopisném snímku Horoucí srdce (1962), novinářka Dobešová v Kadárově a Klosově soudním dramatu Obžalovaný (1964) a životem znavená lékařka Jarmila Pátková v Balíkově psychologické hře Ta třetí (1968). V 70. letech se ve filmu prakticky odmlčela a vrátila se k němu až počátkem 80. let. Kromě postav elegantních dam, manželek a matek (Křtiny, 1981; Když rozvod, tak rozvod, 1982; Vinobraní, 1982) se dočkala také dvou náročnějších, charakterově vrstevnatějších rolí: rehabilitační sestra z ústavu pro zrakově postižené děti v Jirešově psychologickém dramatu Neúplné zatmění (1982) a stárnoucí, chromá a osamělá hraběnka v Troškově historickém dramatu na motivy Jiráskovy novely Poklad hraběte Chamaré (1984). Zatím naposledy se na plátně objevila jako chůva ve Schmidtově romantické pohádce Jak si zasloužit princeznu (1994) a jako učitelka Rýznarová v Šíchově psychologickém dramatu ze školního prostředí Bastardi (2010). S televizí spolupracuje od počátku živého vysílání a její dosavadní tv. konto čítá desítky inscenací a her (Anna Kareninová, 1958; Němci, 1961; Manon Lescaut, 1962; Odcházeti s podzimem, 1965; Hra o životě a smrti, 1965; Noc na Karlštejně, 1965; Nepřátelé, 1966; Cesty řeky k moři, 1966; Vrah dostal Goncourta, 1966; Bellevue, 1969; Síť na bludičku, 1982; Tažní ptáci, 1983; Moje srdcová sedma, 1983; Ryba ve čtyřech, 1987; In flagranti, 1993; Noční stráž, 1994; Ta třetí, 2001; Tři dámy s pistolí, 2004; Aljona, 2008), pohádek (Krása, 1976; Paví král, 1978; Červánková královna, 1982; Chytrá princezna, 1984; Jak se princ učil řemeslu, 1987) a seriálů (30 případů majora Zemana, 1974–79; Doktor z vejminku, 1982; My všichni školou povinní, 1984; Třetí patro, 1985; Pomalé šípy, 1992; Život na zámku, 1995, 1996, 1998; Lékárníkových holka, 1996; Hříchy pro diváky detektivek, 1995; Zdivočelá země, 1997; Hotel Herbich, 1999; Náves, 2005; Hraběnky, 2007). Bohatý a rozsáhlý rejstřík rolí jí přinesla práce v rozhlase a dabingu a za celoživotní mistrovské působení v této oblasti získala Cenu Františka Filipovského (1997). Významná byla její pedagogická činnost na pražské Státní konzervatoři. Od 70. let se věnuje malbě (poetické obrazy s fantaskními motivy). Je autorkou vzpomínkových knih Život jako v pavučince (1995) a Život jako takový (2010). Bilanční profil její osobního a uměleckého života natočil Václav Křístek pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2009). Roku 1985 jmenována Zasloužilou umělkyní. Nadace Život umělce jí udělila cenu Senior Prix (2000).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!