V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MERUNKOVÁ, Růžena

Růžena MERUNKOVÁ (* 21. 3. 1940 Lysá nad Labem, okres Nymburk)herečka; manželka herce M. Hlavici a matka divadelního režiséra a herce Lukáše Hlavici (* 1961) a herečky Anny Bendové (* 1975). Oba rodiče, nadšení ochotníci, provozovali v jejím rodišti vyhlášenou cukrárnu. Jako nejmladší z pěti dětí odmalička ráda recitovala a přirozeně brzy podpořila rodinnou ochotnickou činnost. Odmaturovala na gymnáziu v Nymburce a původní úmysl stát se porodní asistentkou zvrátila rozhlasová zpráva o náboru adeptů herectví do div. studia E. F. Buriana, u něhož uspěla. S dvouletými zkušenostmi z Burianova souboru přestoupila do 3. ročníku DAMU, po jejímž absolvování (1961) nastoupila na dvě sezony do Východočeského divadla v Pardubicích (Florela v Lope de Vegově Učiteli tance a Puk v Shakespearově Snu noci svatojánské). Od roku 1963 byla dlouholetou členkou Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, které opustila s manželem roku 1992, kdy se pod názvem Labyrint změnil generační i dramaturgický profil této scény. Zde s různými výsledky hrála psychologicky propracované temperamentní a rázné ženské typy i postavy komediálního ladění v bohatě členěném repertoáru, např. Rosalindu v komedii Jak se vám líbí, Zrzi ve Feydeauově Slečně od Maxima, Helenu v Nezvalových Milencích z kiosku, Kamilu v Mussetově hře S láskou nejsou žádné žerty, Juditu v Shawově Pekelníkovi, Tylovu Drahomíru, rychtářku v Její pastorkyni, Herceloidu v Merlinovi nebo Strouhalku v Maryše. K filmu nikdy tolik nepřilnula a platí to i obráceně, že film využívá jejího hereckého talentu poměrně málo. Počátkem 60. let vytvořila několik dívčích postav (Lidé jako ty, 1960; Florián, 1961; Tři chlapi v chalupě, 1963), z nichž nejvýraznější byla energická Anča Burešová – jedna z party vesnické mládeže, která se snaží žít lépe a poctivěji než jejich rodiče – v komedii Ivo Nováka Žalobníci (1960). Brzy se přehrála do rolí manželek a matek, procházejících často tragickými životními zkušenostmi. První z nich byla žena krejčího Franty zvaného Lampa (V. Babka) v poetické venkovské kronice Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968). V Brynychově psychologickém filmu Noc oranžových ohňů (1974) hrála manželku Petra Ryneše (S. Matyáš), kterého po tragické autonehodě, jež vedla k jeho uvěznění, opustila, ale nakonec se k němu kajícně vrátila. V poněkud odlišné poloze, ale se stejným partnerem si podobnou roli zopakovala v komorním příběhu Václava Matějky Hodina pravdy (1977), natočeném podle rozhlasové hry N. Tanské. Jako těžce nemocná manželka ambiciózního a značně bezohledného lékaře, který jí je nevěrný s nemocniční sestrou (H. Maciuchová), sáhla ke krajnímu prostředku vyřešení manželského trojúhelníku – sebevraždě. Manželské a rodičovské dvojice utvořila ještě s O. Vlachemv Kopřivově psychologickém filmu Zámek „Nekonečno“ (1983) a J. Somrem v moderní pohádce R. Cvrčka Strašidla z vikýře (1987). Umělecky ji daleko víc uspokojuje práce pro televizi, která jí nabízí širší uplatnění v inscenacích a filmech (Chvíle rozhodnutí, 1961; Hoře z rozumu, 1966; Matka, 1966; Láska jako trám, 1967; Dům doni Bernardy, 1968; Román lásky a cti, 1972; Pan Puntila a jeho sluha Matti, 1973; Dotyk zla, 1986; Dcera národa, 1990; Hodina obrany, 1991; Láska zlatnice Leonetty, 1991; Rukama nevinnosti, 1995; PF 77, 2003; Bludičky, 2010), pohádkách (Popelka, 1969; Manon Lescaut, 1970; Perly a růže, 1985; O Honzovi a princezně Dorince, 1985; Rumplcimprcampr, 1997;) i seriálech (Žena za pultem, 1977; Bambinot, 1984; Laskavý divák promine, 1994; Na hraně, 1996). Přednost však dává práci rozhlasové (účinkuje v pohádkách i v dramatických pořadech), uměleckému přednesu (v polovině 90. let ho vyučovala na DAMU a Vyšší odborné škole herecké v Michli) a dabingu (jejím hlasem promlouvají česky např. Sophia Loren a Gina Lollobrigida), za jehož celoživotní mistrovství získala Cenu Františka Filipovského (2006).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!