V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MEDVECKÁ, Taťjana

Taťjana MEDVECKÁ (* 10. 11. 1953 Praha)herečka; manželka scenáristy, dramaturga a pedagoga FAMU Jiřího Dufka (* 1950). Po obou rodičích (otec právník) má slov. kořeny. Odmalička tíhla k dramatickým žánrům (ráda recitovala a chodila do baletu). Když se nedostala do přípravky baletu Národního divadla, navštěvovala literárně dramatický kroužek LŠU, kde se pod vedením J. Stránské připravovala ke studiu herectví na DAMU, kam byla přijata z druhého ročníku gymnázia Nad štolou. Už jako posluchačka DAMU hostovala v Národním divadle, které ji hned po absolvování školy (1975) angažovalo do své činohry, k jejímž hereckým oporám patří dodnes. Zaujala již svými prvními, netradičně pojatými postavami temperamentních dívek a mladých žen (Helena v Nezvalových Milencích z kiosku, Zanina v Zeyerově Staré historii). Repertoár postupně obohatila o role tragikomické a charakterní, ve kterých projevila bohaté pohybové (ale i pěvecké a mimické) a velké charakterizační schopnosti a smysl pro krásu slova, melodii i rytmus řeči. Stejně přesvědčivě zvládá postavy z nerůznějších prostředí a epoch v klasických i moderních dílech světových a domácích autorů: Kristina a později Šumbalka v Našich furiantech, Déianeira v Dürrenmattově hře Herkules a Augiášův chlév, likvidační tajemnice v Havlově Zahradní slavnosti, Agáta v Ženitbě, Natálie ve Vasse Železnovové, Marie Šatovová v Běsech, Líza ve Faustovi, Tamara Sachsová v dramatu Na miskách vah, Drahomíra v Tylově hře Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové a spisovatelka Virginie Woolfová ve hře Edny O'Brien Virginia. Hostovala ve Viole, Rokoku (Oddací list), Dejvickém divadle (Kostelnička v Její pastorkyni) a Divadle Na zábradlí (Vojnicevová v Platonovovi). Je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie za role královny Alžběty z Schillerovy Marie Stuartovny (2000) a betonářky Antonie Nikolajevny v monodramatu Pavla Nilina Poprvé vdaná (2002). Ve filmu se poprvé objevila jako studentka Eva Tůmová, spolužačka a milá mladšího Kroupy (J. Schmitzer), jehož milostný dopis vyvolal ve veselohře O. Lipského „Marečku, podejte mi pero!“ (1976) jednu z četných komických zápletek. V tv. verneovce režiséra Ludvíka Ráži Tajemství Ocelového města (1978), určené i pro promítání v kinech, hrála sličnou Alici, dceru doktora Sarrasina (M. Růžek) a manželku mladého inženýra Marcela Zodiaka (J. Hanzlík), který zachránil město Fortunu před zničujícím útokem velikášského inženýra Januse (J. Vinklář). Další hlavní ženskou rolí ji pověřil režisér L. Rychman v nenáročné komedii Zlatá slepice (1980). Její podnikavá servírka Irena, snoubenka taxikáře Tůmy (J. Kanyza), který náhodou koupil v samoobsluze mezi obyčejnými vejci také jedno zlaté, příliš podlehla vidině snadného zbohatnutí, což málem rozbilo dosud zcela harmonický vztah mladé dvojice. Následující desetiletí jí film příliš mnoho závažných úkolů nedopřál. Výjimkou byla titulní postava Veroniky Pavlitové, mladé obdivovatelky Boženy Němcové (J. Hlaváčová), okolnostmi dohnané ke konfidentské činnosti, ve Vávrově historickém portrétu Veronika (1985). Odpornější typ špehující ženy představovala její staropanenská asistentka Vilma v „erotické operetě o mladém budovateli“ Muka obraznosti (1989), kterou natočil podle stejnojmenného Páralova románu V. Drha. Po desetileté odmlce se na plátně připomněla úlohou Vlasty Sýkorové, manželky ústředního hrdiny bláznivé komedii Františka Filipa Nebát se a nakrást (1999), vynálezce a majitele sklárny (L. Sobota), který se má stát obětí komplotu chamtivých spolupracovníků. K zatím posledním snímkům, v nichž si zahrála, pak patří rolička dvorní dámy v Troškově drdovské pohádce Nejkrásnější hádanka (2007), jako Poláková se objevila v komedii Svatba na bitevním poli (2008) a šlechtična Nádasdy v Jakubiskově výpravné historicko-biografické fresce Bathory (2008). Mnohem větší prostor nalezla v televizi, kde se od rázovitých dívčin a princezen z pohádek (Čertova nevěsta, 1975; Ivanka a Marijka, 1976; Uloupený smích, 1977; Ježčí kůže, 1978; Jedničky má papoušek, 1979; Hádání s Hadovkou, 1987; Hospoda U bílé kočičky, 2008) propracovala k výrazným a herecky vděčným rolím v inscenacích (Až bude padat hvězda, 1976; Skleník, 1976; Vysokofrekvenční píšťaly, 1978; Výslech, 1982; Milostivé léto, 1991; Noc pastýřů, 1992; Zámek v Čechách, 1993; Muž v pozadí, 1994; Narcisový dům, 1994; Kníže Václav, 1995; Polední žár, 1997; Ta třetí, 2001; Manželka Ronalda Sheldona, 2001; Nekonečná neděle, 2003; Nevlastní bratr, 2006; Šejk, 2009) a seriálech (mj. My z konce světa, 1975; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Dynastie Nováků, 1982; Zlá krev, 1986; Cirkus Humberto, 1988; Případ pro zvláštní skupinu, 1989; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Přísahám a slibuji, 1990; Co teď a co potom, 1991; Zámek v Čechách, 1993; O zvířatech a lidech, 1994; Na lavici obžalovaných justice, 1998; Četnické humoresky, 2000; Nemocnice na kraji města po dvaceti letech, 2003; Pojišťovna štěstí, 2004; To nevymyslíš!, 2005–06; Soukromé pasti, 2008; Poste restante, 2010). Významné místo v její umělecké činnosti zaujímá také tvorba rozhlasová (vítězka posluchačské ankety Neviditelný herec) a dabing, za který získala Cenu Františka Filipovského (1997).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!