V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MAREŠ, Václav

Václav MAREŠ (* 1. 9. 1940 Strážkovice, okres České Budějovice, † 30. 5. 2009 Praha)herec. Pocházel z dělnické rodiny. Vyrůstal v Sokolově, kam rodiče po válce odešli. Už od základní školy ho bavily humanitní předměty, ale nakonec se vyučil strojním zámečníkem. V učilišti vystupoval s ochotníky a díky tomu se seznámil s partou gymnaziálních profesorů, kteří mu poradili, aby se přihlásil ke studiu herectví na DAMU. Po jejím absolvování (1963) strávil pět sezon v Divadle Na zábradlí (Proces, Král Ubu, Zahradní slavnost), od roku 1968 byl dlouholetým členem Divadla S. K. Neumanna (Oidipús vladař, Tomáš Becket) a v 80. letech působil v Divadle E. F. Buriana (1988–89 i jako ředitel). V 90. letech hrál v Divadle Komedie (Sen noci svatojánské, Stavitel Solness) a v posledních době účinkoval v inscenacích Divadla Rokoko (Don Juan, Oresteia, 3sestry2005.cz, Má vlast), Divadla Skelet a Dejvického divadla (Polonius v Hamletovi režiséra M. Krobota). Od počátku 60. let, kdy debutoval před kamerou malými úlohami studentů v Helgeho psychologickém dramatu Jarní povětří (1961) a komedii Z. Podskalského Spadla s měsíce (1961), zaplnil film. galerii desítkami drobnějších i větších postav nejrůznějších příslušníků inteligence, k nimž ho typově předurčovala jeho fyziognomie. Nejčastěji se objevoval v rolích lékařů (Škola hříšníků, 1965; Nahota, 1970; Romaneto, 1980; Dostih, 1981), lékárníka (Motiv pro vraždu, 1974), inženýrů (Člověk není sám, 1971; Píseň o stromu a růži, 1978), ředitelů škol a jiných zařízení (Smrt talentovaného ševce, 1982; Kluk za dvě pětky, 1983; Bota jménem Melichar, 1983; Díky za každé nové ráno, 1994), vědce (Nexus, 1993), politiků (Byl jednou jeden polda II – major Maisner opět zasahuje!, 1997; Byl jednou jeden polda – major Maisner a tančící drak!, 1999; Jak ukrást Dagmaru, 2001). Zpodobnil také několik historických osobností – komunistického politika a novináře Jana Švermu (Poéma o svedomí, 1978; tv. seriál Gottwald, 1986), novináře a básníka Josefa Boleslava Pecku (Hodina života, 1981) a nacistického politika Heinricha Himmlera (Pramen života – Der Lebensborn, 2000). Naposledy zaujal působivým portrétem komisaře gestapa v Cieslarově historickém dramatu Krev zmizelého (2005). Uplatňoval se v zahraničních filmových a TV produkcích, natáčených na našem území. Četné role vytvořil také v televizi, např. ve filmech a inscenacích (Noc bez úsvitu, 1966; Raport, 1968; Žalář nejtemnější, 1969; Hrabě Drakula, 1970; První radosti, 1971; Rozhovor, 1972; Moc bez slávy, 1972; Zloděj broskví, 1973; Ze života hmyzu, 1974; Když Praha povstala, 1975; Zlatí úhoři, 1979; Zlaté rybičky, 1979; Muž s puškou, 1980; Jehla, 1982; Pueblo, 1982; Spor herečky Kvapilové, 1982; Této noci v tomto vlaku, 1983; Povídky malostranské, 1984; Růžový Hubert, 1985; Cesta za hvězdným prachem, 1986; Karanténa, 1987; Bankovní dům Daubner, 1988; Popel a hvězdy, 1990; Muž, který vycházel z hrobu, 2001; Nikdo neměl diabetes, 2001; Když chcípne pes, 2003; Po čtyřiceti letech, 2004; Černá karta, 2005; Milovníci, 2005; Zlá minuta, 2005; Muž a stín, 2007), pohádkách (Dvě Cecilky, 1969) a v seriálech (30 případů majora Zemana, 1974–79; Nemocnice na kraji města, 1978; Arabela, 1980; Okres na severu, 1981; Povstalecká história, 1984; Bylo nás šest, 1985; Slavné historky zbojnické, 1985; Malé dějiny jedné rodiny, 1987; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Chlapci a chlapi, 1988; Rodáci, 1988; Dlouhá míle, 1989; Náhrdelník, 1992; Hříchy pro diváky detetektivek, 1995; Zdivočelá země, 1997; Kriminálka Anděl, 2008), když divákům utkvěl asi nejvíce jako starostlivý dědeček malého Františka v seriálu Ulice (2005–08), který natáčel až do posledních chvil života.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!