V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

MACIUCHOVÁ, Hana

Hana MACIUCHOVÁ (* 29. 11. 1945 Šternberk, okres Olomouc)herečka; životní partnerka herce J. Adamíry. Lásku k divadlu v ní podnítili a pěstovali rodiče, nadšení ochotníci (otec povoláním úředník, jinak také muzikant a vášnivý letec; matka zaměstnaná dlouhý čas na nádraží a pak jako knihovnice). Od dětství účinkovala na amatérských i profesionálních olomouckých jevištích. Absolvovala studium herectví na pražské DAMU (1968) a už během studií hostovala v Divadle za branou, kam pak nastoupila do angažmá (1968–71). Od roku 1971 je nepřetržitě členkou Divadla na Vinohradech, kde vytvořila řadu velkých dramatických a komediálních rolí (Irina v Caru Fjodorovi, Líza v Obchodníkovi s deštěm, Roxana v Cyranovi z Bergeraku, Markétka v Mistrovi a Markétce, Toinetta ve Zdravém nemocném, královna Gertruda v Hamletovi, Marta v Kdo se bojí Virginie Woolfové, Desdemona v Othellovi). Hostovala v Národním divadle (Smrt Hippodamie) a hraje také v Divadle Radka Brzobohatého (Chvilková slabost) a ve Švandově divadle (Na konci duhy). První krok před kamerou učinila úlohou starostovy dcery Nely ve slavném Uhrově filmu Organ (1964) a následující příležitost dostala až po osmi letech v postavě politické vězenkyně Vítězky v Jirešově okupačním dramatu …a pozdravuji vlaštovky (1972). Vedle rolí maminek a afektovaných matek (Prázdniny pro psa, 1980; Lucie postrach ulice, 1984; Samotáři, 2000; Silný kafe, 2004) vytvořila dvě historické osobnosti: královnu Kunhutu ve Steklého komedii Hra o královnu (1980) a herečku O. Scheinpflugovou v životopisném dramatu Štěpána Skalského Člověk proti zkáze (1989). Jako servírka Monika vytvořila s J. Adamírou milenecký pár v Brynychově smutné komedii z prostředí současného Žižkova Poločas štěstí (1984). Zatím naposled se na film. plátně objevila jako spolužačka Hana v Müllerově česko-slov. povídkovém snímku Bloudím (2006). Do širšího povědomí se dostala prostřednictvím tv. obrazovky jako představitelka princezen a chytrých emancipovaných dívek (např. rázná Anče v cyklu večerníčků Krkonošských pohádek, 1974, 1977, 1984), později královen či elegantních, sebevědomých a někdy i poživačných a intrikánských žen, které ztělesnila v desítkách inscenací (Hrabě Drakula, 1970; Hodina pravdy, 1972; Vrtkavý král, 1974; Otevři oči, 1975; Grandle, 1979; Čtverec mizení, 1982; Spor herečky Kvapilové, 1982; Jestli jednou odejdu, 1985; Španělé v Praze, 1987; Mistr Kornelius, 1988; Skládačka, 1991; Záskok pro Sissi, 1995; Miláček, 2002; Vražda kočky domácí, 2004; Kočky, 2006; Nespavost, 2009; Post bellum, 2009), operet a muzikálů (Polská krev, 1978; Netopýr, 1983; Zvonokosy, 1990), pohádek (mj. Ivanka a Marijka, 1976; O zakleté princezně, 1979; O labuti, 1982; Anynka a čert, 1984; Co medvědi nevědí, 1988; Jehlice sluneční, 1990; Modrý pták, 1993; O spanilé Jašince, 1997; O víle Arnoštce, 2001; Zakletá třináctka, 2004) a také v seriálech (Chalupáři, 1975; Žena za pultem, 1977; Nemocnice na kraji města, 1978, 1981, 2003; Dnes v jednom domě, 1980; Dynastie Nováků, 1982; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Panoptikum Města pražského, 1986–87; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Draculův švagr, 1996; Hříšní lidé města brněnského, 1997; Dobrá čtvrť, 2004; Příkopy, 2007; Nemocnice na kraji města – nové osudy, 2008; Dokonalý svět, 2010), kdy jí největší popularitu v posledních letech přinesla profesorka Hejlové v seriálu Ulice (2005–10). Často spolupracuje s rozhlasem (dvojnásobná vítězka posluchačské ankety Českého rozhlasu Neviditelný herec za interpretaci Pohádek tisíce a jedné noci a za dopisy zmizelému) a dabingem. Věnuje se pedagogické činnosti na Pražské konzervatoři (od roku 1994 profesorka). Sestavila knihu veršů svých oblíbených básníků s názvem Nápovědi (1997). Roku 2010 ji prezident republiky propůjčil Medialy za zásluhy.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!