V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

LUKEŠ, Oldřich

Oldřich LUKEŠ (* 18. 2. 1909 Brno, † 11. 2. 1980 Praha)  – herec. Jako syn textilního dělníka se učil truhlářem a hrál divadlo v Dělnické akademii v Brně. V devatenácti letech se zapsal na dramatickou konzervatoř v Brně, po jejímž absolvování (1932) a ročním angažmá v Městském divadle v Kladně působil dvacet let jako herec, režisér a umělecký vedoucí na různých moravských scénách: v Brně (1933–34, 1935–41, 1950–52), Ostravě (1934–35), Hranicích (1942–45) a v Uherském Hradišti (1945–47). V letech 1947–50 byl režisérem čs. rozhlasu v Českých Budějovicích. Roku 1952 se stal členem souboru Ústředního divadla čs. armády, respektive Divadla na Vinohradech, v němž setrval až do odchodu na odpočinek (1977). S charakterizační kázní a hereckou invencí zvládal postavy širokého typologického spektra z domácího i světového repertoáru, v inscancích her moderních i klasických. K jeho nejvýznamějším rolím na vinohradském jevišti patřil zejména titulní hrdina z Jiráskova dramatu Jan Žižka, císař Zikmund v Tylově Janu Husovi a Herr Fahrenkopf z Williamsovy Noci s leguánem. Ačkoliv se považoval za herce především divadelního, mnohem víc a závažnějších úkolů se mu dostalo ze strany filmu a televize. Na film. plátně se uvedl úlohou horala Jana Berky v historické romanci z moravsko-uherské hranice 18. století V. Kubáska Portáši (1947). Mezi následujícími více než padesáti film. postavami převažují uvědomělí proletářští hrdinové (Pětistovka, 1949; Vstanou noví bojovníci, 1950; Botostroj, 1954; Rudá záře nad Kladnem, 1955; Nevěra, 1956; Zde jsou lvi, 1958; Povodeň, 1958), venkované (Usměvavá zem, 1952; Jurášek, 1956; Kohout plaší smrt, 1961; Sedm havranů, 1967) a příslušníci uniformovaných složek (Akce B, 1951; Tanková brigáda, 1955; Mezi námi zloději, 1963). Za postavu dělnického předáka Franty v sociálním dramatu M. Friče Zocelení (1950), evokujícím pohnuté události kolem stávky ve válcovně Karlovy huti u Frýdku v roce 1931, byl vyznamenán (jako jeden z prvních film. herců) Státní cenou (1951). Svou nejvýznamnější film. postavu vytvořil v Lehovcově dramatu Přiznání (1950), v příběhu bývalého železničáře Antonína Urbana, před válkou nespravedlivě odsouzeného a za nacistické okupace vězněného, který teprve po únorovém převratu nalezne mezi soudruhy své pravé místo ve společnosti. Během 60. let se objevoval jen v drobných rolích, z nichž se svým komediálním charakterem vymyká postava šerifa v parodii O. Lipského Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). S příchodem normalizace se opět víc uplatňuje v politicky exponovaných filmech, ve kterých ztělesnil např. ředitele výzkumného ústavu (Člověk není sám, 1971; Akce Bororo, 1972), okresního prokurátora (Tobě hrana zvonit nebude, 1975), taxikáře (Akce v Istanbulu, 1975) a vrátného v dolech (Hněv, 1977). Na plátně propůjčil svou tvář několika autentickým, politicky angažovaným osobnostem: spisovateli a libretistovi Karlu Sabinovi v Krškově životopisném portrétu Bedřicha Smetany Z mého života (1955), komunistickému spisovateli Eduardu Urxovi v Čechově okupačním dramatu Klíč (1971) a slovenskému národnímu socialistovi Štefanu Kočvarovi v Traplově tendenčním pohledu na komunistický puč z února 1948 Vítězný lid (1977). Významně se podílel na rozhlasové tvorbě (Válka s mloky, Křížová cesta, Idiot, Nositelé řádu, Duše houslí, Demokraté, Nebožtík Nasredin, Galileo Galilei ad.) a úzce spolupracoval s televizí od počátku jejího vysílání; účinkoval v mnoha inscenacích (Kníže Bruncvík, 1957; Rozrušená země, 1958; Můj generál, 1959; Šestý do party, 1962; Ztroskotání lodi Kapermeulen, 1965; Julián Odpadlík, 1970; Lidé na křižovatce, 1971; Agent, 1973; Královský gambit, 1974) a seriálech (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; 30 případů majora Zemana, 1974–79; My z konce světa, 1975; Nemocnice na kraji města, 1978). Uplatnil se i za dabingovým mikrofonem a jako pedagog v pražské LŠU.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!