LONGEN, Emil Artur
Emil Artur LONGEN vl. jm. Emil Pittermann, pseudonym L. Ongis (* 29. 7. 1885 Pardubice, † 24. 4. 1936 Benešov)
–
spisovatel, dramatik, kabaretiér, malíř, karikaturista, herec, režisér a scenárista; manžel herečky
X. Longenové. Z malířských studií na pražské AVU byl roku 1908 vyloučen, ale už rok předtím inicioval založení malířské skupiny Osma. Vedle nesoustavně rozvíjené malířské a kreslířské tvorby soustředil svůj zájem především na literární a kabaretní činnost. Napsal řadu frašek, skečů a burlesek, prošel četnými pražskými kabaretními scénami (Schöblův kabaret, Na poříčí, Lucerna, Montmartr, Rokoko, Červená sedma, BUM) a působil ve Wilde Bühne v Berlíně (1922). Uměleckého vrcholu v úsilí o lidový kabaret, aktuálnost a excentrické herectví (ovlivněné expresionismem) dosáhl v Revoluční scéně (1920–21), kde uvedl první dramatizaci Haškových
Osudů dobrého vojáka Švejka, Kischovo
Nanebevstoupení Tonky Šibenice, Büchnerova
Vojcka aj. Během 30. let se scenáristicky podílel na řadě nenáročných filmů (většinou s
A. Nedošinskou) a podle jeho námětů a her vznikly např. film. komedie s
V. Burianem (
C. a k. polní maršálek, 1930;
Anton Špelec, ostrostřelec, 1932;
Pobočník Jeho Výsosti, 1933;
Nezlobte dědečka, 1934;
Hrdinný kapitán Korkoran, 1934) a životopisný snímek
S. Innemanna o Jaroslavu Haškovi
Poslední bohém (1931). Sám vytvořil titulní postavy pražského hejska v němých groteskách (
Rudi sportsman, 1911;
Rudi na křtinách, 1911;
Rudi na záletech, 1911; detektivka
Otrávené světlo, 1921) i ve zvukovém filmu (špionážní drama
Aféra plukovníka Redla, 1931). Objevil se ještě jako praporčík Benda v
Innemannově dramatu
Třetí rota (1931). S nevalným úspěchem se pokusil o film. režii fraškami
Miláček pluku (1931) a
Skalní ševci (1931). Svědectví o něm a jeho ženě podali
F. Sauer a Stanislav Klika v knize
Emil Artur Longen a Xena (1936).