V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

LE BREUX, Felix

Felix LE BREUX (* 5. 4. 1918 Plzeň, † 4. 2. 1974 Praha)  – herec; bývalý manžel hereček Libuše Sobotkové (* 1923) a Aleny Kreuzmannové. Po otci byl nejen francouzského, ale i šlechtického původu. Ovlivněn poetikou meziválečných avantgardních scén (D 34, Osvobozené divadlo) založil jako gymnazista v Plzni studentský avantgardní kolektiv Optimisté. Ještě před absolvováním dramatického oddělení Pražské konzervatoře (1941) hrál a recitoval v Divadle pro 99 a do konce okupace prošel Divadlem ve Smetanově muzeu, Nezávislým divadlem v Alhambře a Uranií (1942–44). Po osvobození patřil k činohernímu kádru nově vzniklého Divadla 5. května (1945–48), stál i u zrodu Divadla státního filmu (1948–51) a po jedné sezoně v souboru Pražské estrády rozšířil řady ansámblu Armádního uměleckého divadla – D 34 (1952–59). Následné angažmá ve Werichově divadle ABC ho roku 1962 přivedlo do svazku Městských divadel pražských, jejichž členem zůstal až do smrti. Mužný zjev jej předurčil v mládí k milovnickým, později k charakterním rolím. Jeho doménou byly postavy urozených a výjimečných jedinců, vyznačujících se zjemnělou kultivovaností, postavy mužů velkého světa, elegánů, ale i salonních komiků a romantických svůdců. Ve zralém věku ho charakterizovala prošedivělá bradka a licousy. Z jeho div. postav zaslouží zaznamenání otec v Čapkově Matce, Perout ve Šrámkově Létu, Tobiáš Říhal ve Večeru tříkrálovém, Beutler Newton v Dürrenmattově hře Fyzikové, Tobiáš v Albeeho Křehké rovnováze, Karen v Anně Kareninové a baron Krüg v Bílé nemoci. Modeloval je střídmými a kultivovanými výrazovými prostředky, navenek ztlumeně, ale s velkým vnitřním napětím a bohatým myšlenkovým a citovým zázemím. Často působil jako recitátor v Lyře Pragensis. Rád pracoval v rozhlase jako komentátor, recitátor a herec. Na film. plátně se poprvé mihl jako host na zásnubním večírku ve Vávrově Okouzlené (1942). Ve znárodněné kinematografii natočil kolem padesáti filmů, v nichž hrál malé, maximálně středně velké a vedlejší postavy příslušníků inteligence: právníky, advokáty a notáře (Čapkovy povídky, 1947; Červená ještěrka, 1948; Pan Habětín odchází, 1949; Přiznání, 1950; Jarní povětří, 1961), lékaře (Pan Novák, 1949; Malý partyzán, 1950; První a poslední, 1959; Hledá se táta!, 1961), inženýry (Pětistovka, 1949; DS-70 nevyjíždí, 1949) a novináře (Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, 1949; Rudá záře nad Kladnem, 1955). Hojně byl obsazován do rolí podnikatelů a ředitelů (Siréna, 1947; Až se vrátíš…, 1947; Zocelení, 1950; Případ ještě nekončí, 1957), úředníků, radních a hodnostářů (Alena, 1947; Anna proletářka, 1952; Nejlepší člověk, 1954; Vlčí jáma, 1957) a policejních radů (Kavárna na hlavní třídě, 1953; Dobrý voják Švejk, 1956). Zajímavá byla postava novináře Marcela, přítele malíře prokletého obrazu (O. Krejča), ve Slavíčkově adaptaci Gogolovy povídky Podobizna (1947). Byl označován za klasického představitele rolí francouzského typu – šlechticů, světáků a elegánů. Autentické i fiktivní postavy hrál v historických a životopisných filmech Václava Kršky: továrník Portheim (Revoluční rok 1848, 1949), malíř Soběslav Hippolyt Pinkas (Mikoláš Aleš, 1951), kapelník Prozatímního divadla a Smetanův zapřísáhlý nepřítel Maýr (Z mého života, 1955). Dobové kostýmy z různých epoch oblékl také ve film. adaptacích Jiráskových historických románů jako polský rytíř Výšek Račický (Jan Roháč z Dubé, 1947), nejvyšší purkrabí Jan Josef z Vrtby (Temno, 1950), kostnický purkmistr (Jan Hus, 1954), plukovník Stambach (Psohlavci, 1955) a staroměstský purkmistr (Proti všem, 1957). S ryze komediálními rolemi se setkal před kamerou jen výjimečně. Bylo to např. v budovatelské komedii J. Macha Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949), kde hrál malíře pokojů Aloise Velebu, nápadníka prodavačky Boženky (L. Vostrčilová), mladší dcery přísného a popudlivého bytového referenta (S. Rašilov), jehož přízeň si získal jen svým basovým zpěvem. Teprve na prahu padesátky se dočkal velké titulní film. role v Krškově romantické konverzační komedii Poslední růže od Casanovy (1966). Ztělesnil někdejšího proslaveného svůdce, který ve stáří našel útočiště v klidu duchcovského zámku hrabat z Valdštejna, jako starého muže s věčně vševědoucím a trochu ironickým úsměvem na rtech. Víc než filmu si Le Breux vážil televize: z desítek inscenací a tv. filmů uvádíme namátkou Tanec kolem družice (1959), Dařbuján a Pandrhola (1959), V těžkých dnech (1960), Chléb a písně (1960), Kolotoč (1960), Romance štědrovečerní (1963), Záhadný pan Hyde (1964), Vražda potřebuje reklamu (1964), Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou (1965), Lékař v rozpacích (1966), Ministrestvo strachu (1966), Drahý lhář (1967), Josefína (1968), Dreyfusova aféra (1968), Komediantská historie (1969), Za ranních červánků (1970), Alexandre Dumas starší (1970), Mata Hari (1971), Návrat pana Ryšánka (1971), Konec jedné služební cesty (1971), Záhada obrazu sv. Šebestiána (1972), Kotevní náměstí (1972), Hodina pravdy (1972), Hvězda první velikosti (1973), Černé na bílém (1973). Doktora Nowaka hrál v miniseriálu Rozsudek, 1971). Často pracoval v dabingovém studiu a svým vytříbeným hlasem doprovodil řadu dokumentárních filmů. Roku 1967 jmenován Zasloužilým umělcem.

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!