V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

BLÁHA, Josef

Josef BLÁHA (* 8. 6. 1924 Novo Mesto, Slovinsko, † 6. 12. 1994 Praha)  – herec. Pocházel z rodiny lesního inženýra. Jako dvanáctiletý se s rodiči, matka byla Slovinka a otec Čech, přestěhoval do Písku a odtud do Prahy, kde vystudoval měšťanku a dvouletou obchodní školu. Ač byl poté přijat na hereckou konzervatoř, byl totálně nasazen na práci do Německa. Díky českému lékaři se z transportu na poslední chvíli dostal a pracoval v Praze-Vokovicích. Po osvobození se na rok stal členem Divadla Ference Futuristy v Kotvě (1945–46) a poté se znovu přihlásil na konzervatoř, kterou absolvoval roku 1950 ve třídě L. Peška. Do prvního angažmá nastoupil v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové (1950–51), odkud po roce odešel do pražského Ústředního divadla československé armády, respektive Divadla na Vinohradech, kde strávil bez jednoho roku čtyři desetiletí. V jejich průběhu zde vytvořil desítky velkých i menších komických a tragikomických rolí, vyznačujících se uměřenou groteskností, nedbalou elegancí gesta a sarkastickým zabarvením hlasu (Don Carlos, Skřivánek, Figarova svatba, August, August, August, Dalskabáty, hříšná ves, Car Fjodor, Mistr a Markétka). Od začátku 50. let se objevoval rovněž na film. plátně, většinou však jen ve vedlejších rolích. Jeho doménou byli nejčastěji světáci, podvodníčkové, důstojníci, vyšetřovatelé, lékaři, úsměvně chybující tatínkové, manželé a záletníci, napalující i napalovaní, jejichž vnější drsnost byla oblomována skrytou sebeironizující nadsázkou. Z jeho filmografie, která čítá kolem padesáti titulů, vynikají snímky Velké dobrodružství (1952), Zářijové noci (1956), Taková láska (1959), Vrah skrývá tvář (1966), Naše bláznivá rodina (1968), Kladivo na čarodějnice (1969), Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), Dívka na koštěti (1971), Oáza (1972), Můj brácha má prima bráchu (1975), Od zítřka nečaruji (1978), Signum laudis (1980), Poklad rytíře Miloty (1989). Do širokého povědomí veřejnosti však vstoupil teprve díky účinkování v televizi, kde se uplatnil především v inscenacích (Vrah byl odsouzen po právu, 1962; Souboj, 1969; Hodina pravdy, 1972; Král Krysa, 1974), pohádkách (mj. Hádavá pohádka, 1969; Jak se ševcem čerti šili, 1975; Čert na zemi, 1975; Princezny nejsou vždy na vdávání, 1985), kde ho vedle krále či hostinského často čekala role čerta, či samotného Lucifera, a neobešel se bez něj téměř žádný seriál (Eliška a její rod, 1966; Kamarádi, 1969; Pan Tau, 1969–74; Fantom operety, 1970; Hostinec „U koťátek“, 1972; Byl jednou jeden dům, 1974; Třicet případů majora Zemana, 1974–79; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Muž na radnici, 1975, Ženy za pultem, 1976; Nemocnice na kraji města, 1977; Okres na severu, 1980; Rozpaky kuchaře Svatopluka, 1983; Bambinot, 1984; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Slavné historky zbojnické, 1985; Zlá krev, 1986; Chobotnice z II. patra, 1986; Panoptikum Města pražského, 1987; Chlapci a chapi, 1988; Bronzová spirála, 1988; Druhý dech, 1989). Největší popularitu mu pak přinesla úloha policejního inspektora Brůžka z kriminálního seriálu Hříšní lidé Města pražského (1968–69), kterou si zopakoval v sérii čtyř filmů Jiřího Sequense (Pěnička a Paraplíčko, 1970; Partie krásného dragouna, 1970; Smrt černého krále, 1971; Vražda v hotelu Excelsior, 1971). S mimořádným ohlasem se setkala také jeho postava akademika Filipa ve sci-fi seriálu Návštěvníci (1981–83). Jeho portrét zachytil filmový a divadelní publicista David Laňka v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000) a Ladislav Chmel v monografii Sympaťák Josef Bláha: smíchu nebylo nikdy dost (2006). Režisér Robert Bílý o něm natočil vzpomínkový dokument Božský Bosňák (2010) pro cyklus ČT Příběhy slavných. Jmenován Zasloužilým umělcem (1984). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (1994).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!