V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

LABUDA, Marián

Marián LABUDA (* 28. 10. 1944 Hontianské Nemce, okres Zvolen)  – slovenský herec; otec herce Mariána Labudy ml. (* 1974). Vyrůstal v rodině vesnického krejčího, který vlastnil i obchod s látkami. Lásku k divadlu, jemuž se jako školák ochotnicky věnoval, v něm podnítilo okouzlení z poslechu rozhlasových her. O volbě herectví definitivně rozhodly chlapecké zážitky ze školních zájezdů do bratislavských divadel. Po absolvování div. fakulty VŠMU (1965) nastoupil do činohry Slovenského národního divadla. V roce 1968 byl spoluzakladatelem legendárního generačního Divadla na korze v Bratislavě (Estragon v Čekání na Godota, podkolesin v Ženitbě), odkud přešel po jeho zákazu (1971) na Novou scénu. Právě zde se vypracoval od komických a tragikomických typů také k velkým dramatickým úlohám: Prozorov ve Třech sestrách, Jožko Púčik v Jožkovi Púčikovi a jeho kariéře, Malcolm v Macbethovi, Simeon-Piščik ve Višňovém sadu, Timoteo v Mandragoře, Sganarel v donu Juanovi, Molièrův Tartuffe aj. Od roku 1989 se stalo jeho domovskou scénou opět Slovenské národní divadlo (Obrana Sokratova, Mein Kampf, Sex noci svatojánské, Sluha dvou pánů, Ženitba). Hostuje také na jiných bratislavských scénách: Studio S (Lazariáda, Emigranti), Divadlo v 7 a půl (Tančírna ’96) a Divadlo Aréna (Tiso). Labudovy jevištní kreace znají také čeští diváci z inscenací uvedených např. v Národním divadle v Brně (Pan Puntilla), Městském divadle Zlín (Zajíc Zajíc), Divadle na Vinohradech (Krejčovský salón) a na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě (Jak se vám líbí). Už jako posluchač herectví se vyhraňoval jako výrazný komediální talent se smyslem pro celistvost postavy, pro její vnitřní motivaci, ale i pro nadhled a groteskní karikaturu. Jeho doménou je tragikomedie, kde může naplno uplatnit bujnou fantazii se smyslem pro ironický odstup a jemnou sebestylizaci. V jeho pyknickém a zároveň překvapivě mrštném těle se skrývá duchovní jiskra: plebejský vzhled a duchovní noblesa vytvářejí zvláštní kontrast, ve kterém spočívá dynamické napětí každé Labudovy postavy. V polovině 60. let debutoval před kamerou. Se S. Dančiakem vytvořil v psychologickém filmu Petera Solana Kým sa skončí táto noc (1965) ústřední dvojici mladých instalatérů, pravidelných návštěvníků exkluzivního nočního podniku, kteří se zde při hledání erotického dobrodružství seznámili s dvěma českými dívkami (J. GýrováJ. Zelenohorská), ale nikomu ze čtveřice tato noc nepřinesla toužené uspokojení. Dlouho se pak musel spokojovat s úlohou komického figurkáře, který byl však nepřehlédnutelný díky své fyzické podstatě a živelné energii, např. ve slov. filmech Zmluva s diablom (1967), Zločin slečny Bacilpýšky (1970), Pacho, hybský zbojník (1975), Sebechlebskí hudci (1975), Ružové sny (1976) a Demokrati (1980). Radikální posun ve vnímání Labudova film. herectví učinily v 80. letech čeští filmaři, kteří dokázali vytěžit z jeho tragikomického a dramatického potenciálu další polohy ve velkých i menších postavách. V Herzově parodii na gangsterky Buldoci a třešně (1981) byl neodolatelným Italem donem Carmellem Mušilem, mafiánským bosem, kterého se snažila zlikvidovat konkurenční mafiánská rodina. Mimořádnou popularitu mu přinesla postava furiantského kulaťoučkého řidiče vesnického JZD Pávka, který v komedii J. Menzela Vesničko má středisková (1985) představuje protipól ke svému zaostalému závozníkovi (János Bán), jehož osud mu není lhostejný. V postavě slov. velkostatkáře z Matějkovy retrokomedie Anděl svádí ďábla (1988) vystřihl karikaturu zbohatlíka s rádoby velkopanskými způsoby. Stejného rodu je i prvorepublikový statkář a prozatímní zámecký správce Stoklasa z Menzelovy adaptace Vančurovy prózy Konec starých časů (1989). Tvůrčí souznění s pojetím humoru J. Menzela dokumentují další role: úlisný a prohnaný zlodějský podnikatel William Peachum ve film. přepisu Havlovy Žebrácké opery (1991), buldočí sovětský podplukovník Opalikov v přepisu románu Vladimira Vojnoviče Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), obchodní cestující a velký gurmán Walden ve smutné komedii na motivy stejnojmeného Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále (2006) a nezaměstnaný romský snílek Roman Daniel ve Vejdělkově hořké komedii Roming (2007). Jako osvědčeného epizodistu používá Labudu ve svých filmech režisér D. Klein: cikánský baron Tancoš v detektivce Radikální řez (1983), farář Dorenda, léčící se z alkoholové závislosti, v bolestné komedii Dobří holubi se vracejí (1988), důležitý funkcionář ROH Ládíček v satirické komedii Vážení přátelé, ano (1989) a melancholický řezník Hyrman v hrabalovské komedii Andělské oči (1994). Za vedlejší roli krejčího a podivínského otce hlavního hrdiny Jakuba (R. Luknár) v Šulíkově lyrickém podobenství Záhrada (1995) získal Českého lva. Zvláštní postavení zaujímá v jeho filmografii bizarní titulní postava podlého, zhýralého a nechutného despoty a krutovládce v černé grotesce Král Ubu (1996), kterou podle div. hry Alfreda Jarryho natočil kameraman a debutující režisér F. A. Brabec. Vedle těchto stěžejních partů zasluhují ještě zmínku alespoň některé další, byť okrajové úlohy: hudebník v satirické komedii J. Krejčíka Prodavač humoru (1984), plaše zmatený učitel Zíma ve fantastické komedii J. Svěráka Akumulátor 1 (1994), bodrý cikánský šejdíř Lájoš v Prokopově kriminálním snímku Vekslák aneb Staré zlaté časy (1994) a 3. strážník v Havlově zfilmování vlastní hry Odcházení (2011). Několikrát propůjčil na plátně svou podsaditou postavu bytostem z pohádkových příběhů: principál a žalářník (Kráľ Drozdia brada, 1984), vezír (Falošný princ, 1984), lstivý čarodějův hrbatý sluha (Pták Ohnivák, 1997), sultán (Lotrando a Zubejda, 1997) a Slunce (Dešťová víla, 2010). Podařilo se mu dokonce proniknout mezi mezinárodní hereckou elitu díky roli východoněmeckého tenoristy Schneidera ve filmu maďarského režiséra Istvána Szabóa Setkání s Venuší/Meeting Venus (1990). Stranou jeho hereckého zájmu nezůstaly nikdy ani rozhlas (cykly KaleidoskopKaleidofon) a televize, kde účinkoval v desítkách inscenací, pohádek a v seriálu Silvánovci (1996). Stabilní letitou oblibu, jaké se těší u naší veřejnosti i po rozdělení Československa, dokládá mj. jeho přítomnost v českých tv. filmech (Nevinný, 1995; Nevěsta pro Paddyho, 1999; Černá slečna slečna Černá, 2002), a zejména seriálech Arabela se vrací (1990), Bubu a Filip (1996), Četnické humoresky (2000), Rodinná pouta (2004–06), Náves (2005–06), Příkopy (2006) a Vyprávěj (2009–10). Za mimořádný přínos k rozvoji slov. umění obdržel Cenu ministra kultury Slovenské republiky (2004). Souborné vydání jeho časopiseckých sloupků přináší kniha Oči v sloupek aneb Kalendář Mariána Labudy (2004). Plastický obraz jeho hereckého a lidského osudu nabízejí knihy Daniela Rouse Rozhovory (1995), Zuzany Sílové Marián Labuda: role a duše (1997) a Ján Štrassera Herec je stále na očích (2007).
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!