KYZLINK, Václav
Václav KYZLINK (* 23. 9. 1917 Olomučany, okres Blansko, † 21. 1. 1991 Brno)
–
herec. Odbornou hereckou průpravu získal na Státní konzervatoři v Brně (1938–42) a do konce okupace prošel jevišti Východočeského divadla v Pardubicích a pak Beskydského divadla v Hranicích na Moravě (1943–45). Po osvobození se natrvalo usadil v Brně, kde nalezl zázemí pro herecký růst zprvu v Národním, resp. Zemském divadle (1945–46) a Městském divadle mladých (1946–48). Od roku 1948 zůstal po zbytek umělecké kariéry věrný činohře Státního divadla. Vstupenkou do světa filmu byla úloha osídlence Komínka, trpně snášejícího hamižnost manželky (
S. Amortová), v dramatu
J. Krejčíka Ves v pohraničí (1948). Film. ateliéry pak do konce 60. let navštívil ještě patnáctkrát kvůli drobným i středně velkým postavám, mj. foukače skla (
Pan Habětín odchází, 1949), inženýra (
Veliká příležitost, 1949;
Vynález zkázy, 1958), člena africké výpravy cestovatele Emila Holuba (
Velké dobrodružství, 1952), tajného detektiva (
Anna proletářka, 1952), komunistického politika a novináře Bohumíra Šmerala (
Rudá záře nad Kladnem, 1955), gestapáka (
Reportáž psaná na oprátce, 1961), úředníka pohřebního ústavu (
Zlatá reneta, 1965), trafikanta (
Nikdo se nebude smát, 1965) a příslušníka bezpečnosti (
Stud, 1967). Byl to opět
J. Krejčík, u něhož debutoval, který ho před kamerou obsadil naposledy, jako četníka v životopisném portrétu
Božská Ema (1979). Na obrazovce si zahrál v tv. záznamech div. představení (
Zmoudření dona Quijota, 1963;
Nebožtík Nasredin, 1964;
Racek, 1975), seriálech (
Legenda o živých mrtvých, 1971;
Duhový luk, 1972;
Slovácko sa nesúdí, 1974) a inscenaci
Stopy zločinu: Aliby jako řemen (1983).